(10.50 hodin)
(pokračuje M. Kučera st.)
zákon č. 220/99 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičeních a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění pozdějších předpisů.
Můj druhý pozměňovací návrh zní takto: V § 17 odst. 1 se vynechává slovo "registrovanými". V § 17 odst. 2 se na konec věty doplňují slova, cituji: "a s výjimkou listin podle § 10 odst. 2 písm. c) a podle § 11 odst. 4 písm. a)".
Zdůvodnění. Vynecháním slova "registrovanými" v § 17 odst. 2(?!) se zpřesňuje toto ustanovení, protože v rejstřících budou uloženy i ty listiny, které předložila církev v době, kdy ještě nebyla registrována. Následující úpravou se do neveřejné části rejstříku zařazují podpisové archy, které byly podkladem pro registraci církve a pro nabytí zvláštních práv církve.
Třetí můj pozměňovací návrh zní: Z § 22 se vypouští odstavec 7. Stávající odst. 8 se přečísluje jako odst. 7.
Zdůvodnění. Navrhuji vypustit odstavec, který zní: "Registrační řízení zahájená před nabytím účinnosti se dokončí podle dosavadních předpisů a takto registrovaná církev a náboženská společnost nabývá postavení podle odst. 1". Důvody pro tento návrh jsou jednoduché. Ministerstvo kultury tam původně tento odstavec zařadilo bez ohledu na délku registračního procesu, kdy nemohlo předvídat, zda obdrží návrh na registraci určité církve. V této době však žádný takový návrh na Ministerstvu kultury předložen není, a proto je tento odstavec nadbytečný.
A konečně můj poslední, tedy čtvrtý pozměňovací návrh zní: Vynechat odst. 6 v § 28, neboť jde také o nadbytečné ustanovení. Církve si mohou zřizovat své součásti, které jednají jejich jménem, tedy nikoli tedy jako právnické osoby podle právního řádu naší republiky, a pokud se rozhodnou, že je navrhnou k evidenci, mají tuto možnost zajištěnou podle předcházejících ustanovení návrhů zákona v § 16.
Všechny tyto návrhy předávám panu zpravodaji písemně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Petr Pleva, připraví se pan poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, napřed bych se rád ohradil proti napadání práce našeho výboru některými kolegy. Je to jejich subjektivní názor, na který samozřejmě mají právo, nicméně neměli by ho vydávat za názor objektivní a skutečnosti za nepochybné.
Co se týče mého pozměňovacího návrhu, napřed ho přečtu a pak krátce zdůvodním. Můj pozměňovací návrh zní: V § 6 odst. 2 se za slova "náboženské víry" vkládají slova "nebo za účelem charity a sociální pomoci".
Jde o to, a pan ministr o tom hovořil, že církevní právnické osoby nemají být podle názoru ministerstva např. školy nebo nemocnice, které si církve zřizují, ale podle jiných zákonů ne v režimu tohoto zákona. V tomto s panem ministrem naprosto souhlasím. Nicméně existují ještě jiné právnické osoby, které jsou zřízeny církvemi, jsou to např. charity, diakonie a podobné instituce, které vlastně distribuují peníze, které byly vybrány sbírkami věřících v kostelích nebo v obdobných bohoslužebných místnostech právě na takovéto charitativní a takovéto účely sociální apod. Myslím, že tady je v pořádku, aby tyto právnické osoby byly plně pod kontrolou církve a byly v režimu tohoto zákona, tak jak jsou dosud. Školy, nemocnice atd. už jsou teď zřizovány podle jiných zákonů a tam vlastně nedochází k žádné změně. Tady by ovšem došlo k zásadní změně, tyto charity, diakonie a jiné instituce sociální a charitativní by se musely registrovat nějakým jiným způsobem a mohlo by to vyvolávat nějaké jiné problémy. Proto můj pozměňovací návrh, a prosím, abyste na něj shlédli vlídným okem.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Jan Zahradil, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Já jsem se záměrně nepřihlásil v obecné rozpravě, protože jsem se nechtěl zúčastňovat nějaké hluboké religionistické debaty nebo debaty o bohosloví. Myslím, že s pojmovým aparátem, který je použit v tomto návrhu zákona, si docela dobře vystačíme.
Dovolte mi předložit dva pozměňovací návrhy, které krátce zdůvodním. První pozměňovací návrh zní: V § 27 zákona se doplňuje odstavec 8, který zní:
"a) Ministerstvo se souhlasem vlády může učinit výjimku a přiznat oprávnění ke zvláštním právům podle § 7 odst. 1 církvím a náboženským společnostem, které reprezentují významné světové náboženství s dlouhou historickou tradicí, působí na území České republiky a jsou registrovány podle tohoto zákona. V tomto případě se nevyžaduje splnění podmínek podle § 11 odst. 1 a 4.
b) Návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv může podat registrovaná církev a náboženská společnost, která plní řádně závazky vůči státu a třetím osobám.
c) Výjimku podle písm. a) lze udělit pouze do 5 let od nabytí účinnosti tohoto zákona."
Zdůvodnění je velmi jednoduché a myslím, že tady v určitých obměnách zaznělo už ve vystoupeních některých předchozích řečníků. Ona tzv. registrace do druhého nebo vyššího stupně, to znamená oprávnění ke zvláštním právům, je omezena především dvěma podmínkami. Je to onen početní census, který měl původně představovat 20 000 osob nebo 20 000 podpisů, nyní podle pozměňovacího návrhu pana kolegy Plevy, resp. příslušného výboru, by měl být snížen na 10 000, a je to ona desetiletá lhůta, po kterou církev nebo náboženská společnost musí působit na územní ČR a je zaregistrována "pouze" do onoho prvního stupně. Velmi dobře rozumím tomuto opatření. Toto opatření je samozřejmě logicky zdůvodněno a motivováno obavami z toho, že by na území České republiky mohly vyvíjet činnost různé nově založené, účelově založené sekty nebo jiné společnosti k tomuto typu, které by se potom velmi rychle snažily proniknout k oněm zvláštním právům, a co zaručují tato zvláštní práva, to víme všichni, kteří jsme si návrh zákona přečetli.
Na druhé straně je zapotřebí si uvědomit, že existují skutečně některá významná celosvětově uznávaná náboženství, náboženství s mimořádně dlouhou historickou tradicí, která trvá třeba několik set nebo ještě více let, a která ještě nemají svou reprezentaci, nejsou zaregistrována na území České republiky. Domnívám se, že by bylo trochu nedůstojné právě ve vztahu k těmto významným světovým náboženstvím uplatňovat ony dvě omezující podmínky. Proto se domnívám, že by v tomto případě mělo mít ministerstvo nikoli povinnost, ale určitou možnost tyto dvě omezující podmínky neuplatňovat. Je tam ještě pojistka v podobě nutného souhlasu vlády, protože v každém případě - a nenamlouvejme si, že to tak nebude - se jedná nebo se bude jednat o do určité míry politické rozhodnutí, a proto se domnívám, že souhlas vlády v tomto případě je nutno mít, nebo alespoň nějakého ústavního orgánu. Připadá mi, že nejlepší by asi byla vláda.
Myslím, že když se podíváme koneckonců na seznam v současné době registrovaných církví a náboženských společností, je to další důvod nebo argument k tomu, aby v případě oněch světově uznávaných a dlouhodobých tradičních náboženství tyto omezující podmínky nemusely být uplatňovány. Když se podíváme na oněch 21 registrovaných církví a náboženských společností, kterým by se de facto automaticky mělo dostat onoho oprávnění ke zvláštním právům, najdeme tam samozřejmě velmi úctyhodné dlouhodobě působící tradiční církve, se kterými je evropská civilizace nedílným způsobem spjata.
***