(12.20 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Ministr zdravotnictví se nikdy ani netajil tím, že nemá žádnou koncepci a nehodlá ji ani připravovat, nemá ambici pokračovat v práci po skončení tohoto funkčního období. Chybění cíle je hlavním důvodem selhání v nejdůležitější oblasti legislativní činnosti, v oblasti úpravy zdravotního pojištění a zdravotní péče. Vláda zcela rezignovala na jakékoliv řešení problémů v oblasti zdravotního pojištění. Sama nepředložila do sněmovny přijatelný návrh nového zákona, který by spojil stávající nejednotnou a nevyhovující legislativu zdravotního pojištění. Aktivně dále bránila prosazení jakýchkoliv, byť částečných změn. Výsledkem je stagnace rozvoje zdravotního pojištění a prohlubující se problémy. Ztrácíme zřejmě čtyři roky.
Vláda programově odmítá jakýkoliv vývoj směrem ke zvýšení odpovědnosti občana za hospodaření s veřejnými prostředky. Fundamentalistické odmítání jakékoliv formy spoluúčasti, odmítání práva občana na uspokojení rozdílných očekávání legální cestou vede k rozšiřování nelegálních cest. Ve zdravotnictví se namísto rozvoje vztahu pacient - poskytovatel jako rovných partnerů vrací protekce a úplatky. To je důsledkem nesmyslného lpění na teorii bezplatnosti péče.
Po několika letech příprav byl návrh nového, tolik potřebného zákona o zdravotní péči, rozděleného z taktických důvodů do několika zákonů, smeten ze stolu ne ve sněmovně, ale již v Legislativní radě vlády. Tato porážka zřejmě znamená, že v tomto volebním období již Poslanecká sněmovna tento zásadní zákon neprojedná.
Špatná rozhodnutí a nekoncepční přístup vlády zcela zmařily nastartovaný proces potřebné restrukturalizace lůžkového fondu. Populistické odmítání nepopulárních rozhodnutí je důvodem k nesmyslnému lpění na současném stavu, i když všem - opakuji všem z nás - je jasné, že změna je nevyhnutelná. V otázce restrukturalizace lůžkového fondu se příkladně projevuje nekoncepčnost a nezakotvenost práce resortu. Zatímco první náměstek ministra horuje pro nezbytné omezení počtu, radikální omezení počtu akutních lůžek, pan ministr na jiném fóru v téměř stejné době hájí nezbytnost a správnost zachování současného stavu počtu lůžek.
Zásadní koncepce chybí i v oblasti investiční politiky. Bez jasného programu jsou prostředky státního rozpočtu přidělovány na investiční akce různých rozsahů. Na jedné straně stojí rozestavěné stavby a na druhé straně se zahajují mnohdy velmi diskutabilní novostavby a rekonstrukce. Hospodaření s prostředky státního rozpočtu bez jasného záměru je neodpovědné. Resort opakovaně nedokázal představit srozumitelný a smysluplný program, který by odůvodnil získání potřebného, a podotýkám že bezpochyby mnohem vyššího než např. v tomto roce, objemu státních financí ze státního rozpočtu.
Nejasná zdravotní politika na úrovni centrální se zákonitě promítá do nejasné zdravotní politiky v nově vzniklých krajích. Soutěžení o co nejvyšší státní dotaci pro naši co největší krajskou, okresní či městskou nemocnici nahradilo smysluplné rozvahy o skutečné potřebě a kvalitě a hospodárnosti zdravotních služeb.
Dovolte závěrem mírnou nadsázku. Vláda sociální demokracie se snaží vrátit svým voličům iluzi bezplatného státního zdravotnictví. Soukromí lékaři jsou představováni jako zlovolní ziskuchtiví podnikatelé, na které je třeba neustálý přísný dohled státního úředníka. Všichni lékaři, zaměstnanci státních nemocnic, jsou stejně dobří, stejně kvalitní a stejně potřební. Proto jim všem stejně přidáme na platu. Musíme je ochraňovat před nimi samými, protože oni by ve své naivitě mohli odpracovat více přesčasových hodin a přespříliš se unavit. Proto jim přesčasy zakážeme a tváříme se, že se nic neděje, pokud odboroví předáci současně navádějí k zakládání lékařských družstev. Pokud totiž lékař polovinu služeb odpracuje sice na stejném pracovišti, ale pro jiného zaměstnavatele, již se tolik neunaví.
Všechny nemocnice jsou potřebné, a to proto, že existují. Nebudeme našim milým voličům jejich nemocnici brát. Všechny nemocnice přeci poskytují stejně kvalitní péči, protože ji tam poskytují stejně kvalitní a stejně placení lékaři. Všichni jsme si rovni a máme stejné potřeby, a dostane se nám tedy stejné péče. Pokud snad je někdo úspěšný a bohatý a chtěl by si dopřát lepší péči, musíme mu to zakázat, protože je to nemorální. A jako pochopitelné riziko se nám do stále plnějších čekáren vracejí pořadníky, protekce, vyhledávání známostí a kamarádů, pocit pacienta, že obtěžuje a že je nežádoucí, spolu s tendencí řešit tyto problémy ve skutečnosti všimným.
Jedna paní poslankyně České strany sociální demokracie v tomto volebním období v této budově prohlásila, že by pokládala za úspěch této vlády vrátit úroveň českého zdravotnictví do roku 1989.Věřím spolu s více jak 20 tisíci soukromými lékaři a miliony jejich pacientů, že se to této vládě nakonec přece jenom nepodaří.
Mnozí moji předřečníci vládu hanili. Vytýkali vládě chyby a kritizovali její nečinnost nebo činnost. Možná vás překvapím. Poslouchal jsem také pečlivě projev pana předsedy vlády a slyšel jsem slova o tom, že je třeba i pochválit, pokud je za co.
Uvědomuji si plně problémy ve zdravotnictví a důsledky jejich téměř programového neřešení. Přesto chci vládu v oblasti zdravotnictví pochválit. Pochválit za to, že na prosazení svého programu rezignovala. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Předseda poslaneckého klubu ČSSD pan kolega Sobotka, prosím.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem velmi pozorně, stejně jako vy, poslouchal projev svého předřečníka. Musím říci, že se v něm objevil poněkud vzácný fenomén, který se v této Poslanecké sněmovně neobjevuje příliš často, a to fenomén vzácně anonymní sebekritiky. Já bych panu kolegovi, který přede mnou řečnil, pane předsedající, vaším prostřednictvím velmi rád poděkoval za to, že se tato sebekritika v jeho projevu objevila, a chtěl bych ho ujistit, že jsme tam tuto sebekritiku nalezli, zejména pokud se týče oblasti investiční politiky ve zdravotnictví, která je v posledních letech v této zemi realizována i za přispění Poslanecké sněmovny. Takže ještě jednou děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Ještě faktická poznámka, pan kolega Starec bude muset se svým pohledem z druhé strany ještě počkat. Pan poslanec Palas.
Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedající, dámy a pánové. Podobně jako vy všichni jsem velmi pozorně vyslechl předřečníka pana poslance Cabrnocha, který významnou část svého projevu věnoval obvinění vlády, že zde uměle udržuje některá zdravotnická zařízení v provozu, ač tato zařízení jako by poskytovala služby ne příliš kvalitní.
Chci říci a zeptat se vaším prostřednictvím, pane předsedající, pana poslance Cabrnocha, jestli náhodou vědomě nelže nám poslancům a občanům prostřednictvím televizních kamer, protože on určitě dobře ví, že vláda nezodpovídá za to, které nemocnice budou či nebudou v provozu, ale že to je podle zákona výsadním postavením zdravotních pojišťoven, s kým nasmlouvají či nenasmlouvají zdravotní péči. Myslím si, že by neměl takto mluvit a mystifikovat sněmovnu a naše občany. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan poslanec Cabrnoch slyšel, významně vrtěl ze strany na stranu svou hlavou. Prosím, jestli chce reagovat ještě s faktickou poznámkou. Pan kolega Starec ještě chvíli vydrží předtím, než pochválí svoji vládu.
Poslanec Milan Cabrnoch: Já jenom velmi stručně panu kolegovi chci sdělit, že samozřejmě zdravotní pojišťovna uzavírá nebo neuzavírá smlouvu o poskytování péče, což není rozhodování nebo nerozhodování o existenci. A chtěl bych připomenout to, co se stalo na přelomu let 1998 a 1999, kdy to byl ministr této vlády, byť ne současný ministr, který absolutním způsobem ve velmi známé aféře kolem rušených nerušených, rušených nerušených a rušených ortopedií dává závazné stanovisko pro uzavření nebo neuzavření smlouvy. A celý proces výběrových řízení, který byl zakončen doporučeními pro tyto zdravotní pojišťovny, ministr této vlády de facto znegoval, a o tom jsem ve svém sdělení hovořil.
***