(22.20 hodin)
(pokračuje Fišer)
Komise samozřejmě svým jednáním a získáním poznatků přispěje k tomu, že transplantační zákon, který budeme předkládat do sněmovny, bude projednáván na vysoké úrovni.
Komise zjistila neetické chování. Naši spoluobčané nám lékařům neodpustí, jestliže uděláme jasnou prognózu, ze které vyplývá, že pravděpodobnost, že pacient bude zachráněn, je prakticky rovna nule, a už v tomto okamžiku upozorníme, že je to možný kandidát na transplantace. Tady platí to, co už v tomto domě bylo řečeno některými z předřečníků, že až do posledního okamžiku musí lékaři bojovat o život pacienta, a teprve potom podle jasných pravidel konstatovat smrt mozku nemocného a pak přistoupit k transplantaci orgánu.
K slabším stránkám, ke kterým se tvářím kriticky, patří osobní hodnocení některých lékařů, které je ve zprávě uvedeno. Tam jsou uvedeny jenom záporné stránky a já nemám důvod s tím nesouhlasit, i když neznám veškerou dokumentaci. Myslím si, že komise přistupovala ke své práci zodpovědně, a jestliže celá komise je toho názoru, tak s tím nemohu polemizovat. Vím ale, že k tomu, aby bylo zřízeno transplantační středisko v Ostravě, bylo třeba talentu a velkého úsilí lidí, kteří toto středisko vytvořili, a chodí mezi námi řada lidí, kterým právě práce tohoto transplantačního střediska zachránila život nebo zlepšila jeho kvalitu. Myslím, že v takovém případě by tato stránka mohla být při osobním hodnocení některých aktérů v této zprávě zmíněna.
Dále se trochu kriticky stavím k trestním oznámením. Já osobně se nedomnívám, že po několika měsících bude možné zjistit, zda dotyčný vykrvácel z pahýlu slezinné tepny, potom co sklouzla ligatura, nebo potom co praskla výduť na té tepně. To by mohlo být zjištěno pouze v průběhu pitvy, kdyby byla tato pitva přeměněna na pitvu zdravotně bezpečnostní a následně na pitvu soudní, aby byly získány určité důkazy.
Ke druhému případu jsem ještě skeptičtější. Při péči o pacienta po transplantacích se ošetřující tým ocitá mezi Scyllou a Charybdou, mezi nebezpečím odvržení transplantátu a nebezpečím infekce. Existují určité směrnice, ale to není zánět červovitého výběžku, to není apendicitida, kde jsou směrnice naprosto jasné. Přece jen směrnice na poli transplantací jsou obecné a v jednotlivostech záleží na zkušenostech a schopnostech toho transplantačního týmu.
Už jsem říkal o Scylle a Charybdě. Něco podobného se týká také nás, Ministerstva zdravotnictví, když se po nás žádá intenzivnější kontrola. Naši úředníci umějí kontrolovat, ale neumějí transplantovat orgány a zachraňovat životy. My si musíme uvědomit, že jestliže budeme příliš mnoho kontrolovat, tak to může vést k tomu, že ti lékaři, kteří transplantace provádějí - a oni by se velmi dobře uživili extirpacemi žlučníku nebo operacemi varixů - přílišnými kontrolami budou zbaveni svého nadšení pro svoji práci. To musíme mít na zřeteli. Naše transplantační medicína se musí rozvíjet. Musíme těmto lékařům umožnit, aby zachránili ještě více životů.
Já už jsem o převaze kladů hovořil na začátku. Teď už jen několik slov k usnesení, protože se nechci hlásit znovu v podrobné rozpravě. Já s usnesením celkem nemám problémy. Myslím si, že kvalita - a to není jen můj názor, to je názor současné vědy o ošetřovatelské péči - že kvalita péče se nejlépe na principu subsidiarity kontroluje přímo týmem v místě nemocnice, a jsem toho názoru, že transplantační zákon předložíme.
Co se týče znaleckých komisí, tady musím postupovat jako všichni ministři zdravotnictví ve všech demokratických zemích: jmenovat komisi z odborníků a nechat ji pracovat, nezasahovat do toho. A já to důsledně dělám i v oblasti kardiovaskulárních nemocí, kde jsem se výzkumem na mezinárodní úrovni zabýval celý svůj dosavadní profesionální život. Myslím, že je správné, když v tom budu pokračovat, to znamená vybrat odborníky, nechat je prošetřit a pak přijmout jejich závěry. Já neznám jinou cestu. Odborníků na transplantace máme v České republice jenom určitý počet, a ti asi budou vždy členy té komise, která bude pověřena, aby prošetřila kvalitu zdravotní péče o pacienty s transplantacemi.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Ještě pan kolega Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Já se omlouvám, skutečně jen na závěr. To, co říkal pan ministr, je samozřejmě naprosto pochopitelné, je to v pořádku. Jen pro vysvětlení - v kauze, kde se jedná o to, zda pacient vykrvácel z prasklého aneurismatu, nebo z uvolněných ligatur - problém je v tom, že ve zdravotní dokumentaci vůbec není podklad k výroku, který učinila ústřední znalecká komise, to je, že pacient by mohl z aneurismatu vykrvácet, neboť žádné nebylo nikde prokázáno. To byl důvod, proč potom členové komise byli konfrontováni, na podkladě čeho došli k takovému závěru. Nakonec bylo konstatováno, že nebyla vyžádána řádně veškerá dokumentace patologického ústavu, a na základě této dokumentace bylo uznáno, že příčina byla jiná. Proto je třeba případ došetřit, spíše proto, aby nebylo někomu ukřivděno, aby nežil v pozici, že spravedlnosti se nelze v tomto státě dovolat.
Co se týče druhého případu, je to výsledek soudně znaleckého názoru. Já nejsem expert v tomto poli a pouze na základě tohoto soudně znaleckého posudku se komise rozhodla konat, neboť by asi nebylo dobré, kdyby tuto skutečnost utajovala.
Na závěr bych snad řekl, že je třeba rozlišovat mezi dvěma pojmy, které se zde objevují a které zlehčují nálezy komise v tom směru, že se jednalo o administrativní pochybení. Chtěl bych říci, že komise udělala obrovský objem práce na tom, aby odstranila to, co se dá nazvat administrativními chybami. Ty chyby byly i v registrech, i v registrech celostátních. Nebylo jich tam sice mnoho, ale dalo obrovskou práci chyby odstranit. Skutečnost, že není provedena pitva, ačkoliv je nařízena, prostě není administrativní chyba. To je fakt. To, že je nezbytné, aby pacient byl předtím, než je zařazen do transplantačního programu, komisionálně vyšetřen, aby nedošlo k nějaké chybě, to prostě není administrativní chyba, to je fakt, že tato péče nebo toto vyšetření nebylo těmto pacientům poskytnuto. My můžeme spekulovat, zdali byli, nebo nebyli nějakým způsobem postiženi. Minimálně se jim nedostalo té péče, kterou vyhláška nebo směrnice nařizují, nedošlo k onomu komisionálnímu stanovení smrti mozku.
Jestliže nemáme dokumentaci - a my tam konstatujeme, v kolika případech chybí - tak prostě nemůžeme, ač bychom rádi - říkám zodpovědně, a ode mne to není a nikdy nebyla žádná politika - zodpovědně říci, že nikdo nebyl postižen.
***