(21.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
To jen cituji. Myslím, že skutečně na tomto případu vidíme celou problematiku. Kdyby zde fungovalo kvalitní komisionální stanovení smrti mozku, pacient by nemohl být odvezen. To je to, čeho se děsím, že se bagatelizují případy, kdy směrnice není dodržována a je tvrzeno, že neexistence komisionálního stanovení smrti mozku je pouze administrativní nedostatek.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, prosím, abyste nepřekročil rámec faktické poznámky.
Poslanec Josef Janeček: Omlouvám se.
K další poznámce - k tzv. odcizené dokumentaci. Kdyby si kolega pročetl průběžnou zprávu, zjistil by, že onen rozdíl v počtu chorobopisů, které chyběly v průběžné zprávě, je 12, v závěrečné zprávě 9. Komise vycházela z chorobopisů oficiálně předaných vedením FN. Považovali jsme je za originální a pravé, nezpochybnitelné. Je pravda, že mezi těmito chorobopisy byly jak originály, tak kopie, protože v nemocnici se vytvářely oficiální kopie k těmto materiálům právě pro případ vyžádání. Ony tři chorobopisy, které byly navíc mezi těmi zaslanými a které do té doby komise neměla, dva jsme považovali za nic nového nepřinášející, k jednomu z nich, protože byl předmětem trestního stíhání, byly vypracovány znalecké posudky a komise nezjistila, že by dokumentace neodpovídala znaleckým posudkům, které byly vypracovány předtím pro orgány činné v trestním řízení. To znamená, že onen argument, že komise vycházela z podvržené dokumentace, je nepravdivý, neboť komise vycházela jednoznačně z dokumentace, kterou jí předalo vedení FN v Ostravě.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má paní poslankyně Fischerová, připraví se pan poslanec Chytka.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, vážení přítomní, úvodem bych chtěla říci, že jsem nikdy tak příznivě nevnímala ticho, jak ho vnímám dnes. Chtěla bych se české veřejnosti a těm občanům, kteří tento pořad sledují, omluvit za prázdnou sněmovnu a za ten "zájem", kterému se tento problém těší. Zdá se, že nejde o peníze, to by zde bylo více lidí, zdá se, že jde jen o zdraví a o život, o to nejcennější co máme. Tolik můj názor.
Nyní se pokusím říci několik poznámek způsobem lidským, byť jsem některými předřečníky byla pasována na nevzdělance. Pokusím se to říci tak, aby tomu rozuměl každý občan a aby pochopil, proč jsem v komisi pracovala a co jsem tomuto předmětu činnosti chtěla dát.
Předložená zpráva vyšetřovací komise PS pro vyšetření činnosti regionálního transplantačního centra v Ostravě je podle mého názoru zpracována s mimořádnou pečlivostí, s vysokou vypovídající hodnotou, neboť vychází a opírá se - a to bych chtěla zvláště zdůraznit - o nezpochybnitelné skutečnosti. Domnívám se, že po seznámení s obsahem této zprávy se musí ve vnímavém a nezaujatém čtenáři či posluchači ozvat hluboké lidské znepokojení, zejména proto, že se zpráva zabývá atraktivním a zatím ničím nenahraditelným léčebným postupem, tedy nahrazením nefunkčního orgánu orgánem zdravým z těla zemřelého. Díky rychlému vývoji je možné v současné době takto nahrazovat nejen ledviny, játra, slinivku břišní, srdce a plíce, a to s takovým úspěchem, o jakém se průkopníkům transplantací ani nesnilo. Tolik laický pohled. Je to pohled občanský, pohled řadového poslance. Proto každý pokrok či naopak neúspěch je vnímán veřejností s takovým zájmem a s takovou citlivostí, nikoli s prázdnou sněmovnou.
V posledních třech letech - začalo to v srpnu 1998 - docházelo, a to i v masmédiích, k jistému zpochybňování způsobů plnění transplantačního programu v regionálním transplantačním centru v Ostravě. Vedení FN provedlo kontrolu, která pochybnosti prohloubila, a proto byla záležitost předána Ministerstvu zdravotnictví i České lékařské komoře. Poradní komise prezidenta ČLK při svém šetření konstatovala sice nerespektování předpisů pro stanovení smrti mozku, bohužel se závěrem, že jde o pochybení formálního charakteru, které dárce orgánu ani příjemce nepoškodilo. Jeden z nejvážnějších šetřených případů byl komisí uznán jako promlčený. Hovořím o pacientovi, který se měl na sále před odběrem rozkašlat. V závěru ČLK se mimo jiné ze dne 9. 6. 1999 praví: Jen náhodou nebyl nemocný poškozen.
Dovolím si krátký citát přímo ze závěru, který byl publikován v Tempus Medicorum: Z uvedené dokumentace vyplývá, že jen shodou okolností nedošlo k poškození pacienta. Hrubé chyby nemůže ovlivnit ani skutečnost, že charakter poranění byl neslučitelný se životem. Dále považuji za zbytečné citovat.
Bohužel ani Ústřední znalecká komise Ministerstva zdravotnictví se svého úkolu nezhostila. Zabývala se pouze jediným nemocným, a to z roku 1992, a materiály z let 1995 až 1999 vůbec neposuzovala a leží netknuty dodnes.
Dovolte, abych při svém pohledu ověřovatelky komise vyzvedla mimořádný podíl vyšetřovatele Dr. Ing. plk. Petra Vaňka na úspěšném zakončení práce komise, která se v celém svém působení potýkala se snahou mnohých zpochybnit sám smysl a cíl této komise, a to nejen na samém počátku, ale i po zveřejnění vlastních závěrů. Dělo se tak přitom způsobem a těmi, kteří podle mého názoru sledovali především cíl, jak obhájit to, co sami zanedbali, a práci komise podsunout politický podtext. Pro mne byl bezesporu šokující pořad Klekánice vysílaný Českou televizí 3. července tohoto roku. Pořad bohužel jasně dokázal, čeho všeho jsou schopni ti, kteří věděli nejen o problémech v regionálním transplantačním centru v Ostravě, ale i o problémech chirurgické kliniky téže nemocnice, tedy ti, jimž sama jejich funkce ukládala neodkladné šetření a nestranné posouzení při současném vyvození odpovídajících závěrů.
Musím bohužel důrazně odmítnout tvrzení svého stranického kolegy, exministra a poslance Davida vyslovené v tomto pořadu, že snad na ustavení vyšetřovací komise se podíleli neodpovědní politikové vedení snahou se zviditelnit. Nesouhlasím. Opakuji znovu - nesouhlasím, a to nejen proto, že tomu nevěřím, ale zejména proto, že dodržování odborných, etických a morálních zásad i sám přístup a postoj k nemocnému nesmí být ovlivňován stranickou příslušností ani finančními možnostmi. To je moje celoživotní krédo, byť nemám doktorát.
***