(Jednání opět zahájeno v 19.19 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, pokračujeme ve všeobecné rozpravě, do níž mám ještě tři písemné přihlášky - pana poslance Ivana Davida, paní poslankyně Fischerové a pana poslance Chytky. Uděluji slovo panu poslanci Ivanu Davidovi.
Poslanec Ivan David: Vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, před dvěma lety tady několik poslanců hovořilo o porušování zákonů při odběru orgánů a tím vyvolali velký neklid veřejnosti, který původně vyvolal pan dr. Lux, tehdejší ředitel FN v Ostravě. Titíž poslanci se stali členy vyšetřovací komise a samozřejmě nejsou ochotni přiznat, že k porušování zákonů v souvislosti s odběrem orgánů zřejmě nedocházelo, protože přes mimořádné úsilí nemohou takové podezření vyslovit. Každý soudný člověk ví, že původcem celé aféry je dr. Lux, který nese odpovědnost za celá léta trvající nekvalitnost dokumentace, a přiznám se, že je pro mě těžko únosné, aby tento hlavní viník vystupoval v médiích jako hrdina.
Od členů komise nečekám, že explicitně přiznají svoji podjatost, spokojím se s tím, že jasně přiznají, že nemohli prokázat, že při odběru orgánů nezjistili nic, co by nasvědčovalo trestnému činu, a přestali zneklidňovat veřejnost. Na tom mi záleží nejvíce. Rozhodně nepatřím k těm poslancům, kteří pokládají za nutné vystupovat v diskusi ke každému bodu jednání. Ovšem to, co činila tzv. vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro vyšetření činnosti regionálního transplantačního centra FN v Ostravě, a zpráva, kterou si nakonec dovolila předložit, mě nutí, abych se k celé věci velmi jasně a omlouvám se, že také dosti podrobně vyjádřil.
Myslím, že mnozí z nás jasně cítí, že zákonodárný sbor by se neměl pokoušet nahrazovat exekutivní orgány a soudní moc. Všichni ale víme, že tak činí. Dovedu si představit takové situace - a takové situace zřejmě také nastaly - kdy běžná moc soudní k řešení problémů nestačí. Všichni bychom se měli snažit vytvořit v zemi takové podmínky, aby tato eventualita nenastávala. Totéž platí i pro exekutivní funkce sněmovny. Vzít soudní moc do svých rukou je však pro mnohé členy našeho zákonodárného sboru příliš lákavé. Soudní moc samozřejmě myslím v uvozovkách.
Nejhorší na celé věci je, že nefunguje běžné rozdělení kompetencí orgánů činných v trestním řízení, rozdělení na žalobce, vyšetřovatele, obhájce, znalce, soudce a porotu. Tak se běžně stává, že vznik komise iniciují ti, kteří jsou pak do ní jmenováni, tedy žalobci, titíž také věc vyšetřují a je úplně na nich, na co se ptají a na co nikoli, titíž jsou pak soudci a záleží na nich, které výpovědi se jim hodí. Ne všichni členové jsou znalci. Jsou-li znalci přizváni, jsou jejich stanoviska vážena co do vhodnosti a užitečnosti pro soudce, kteří jsou současně žalobci. Kdo znalce vybral a co řekli, se stejně přece nikdo nedoví, stejně jako co řekli obhájci, pokud se nestali předsedy komise.
***