(17.00 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Tato dokumentace není požadována žádným z platných předpisů a jednotlivá centra ji vedou nad rámec svých zákonem stanovených povinností.
Podstatné pro pochopení je, že transplantační centra registrují orgány zvažované pro transplantaci, nikoliv jakýkoliv odběr orgánů z těla zemřelého, protože to není předmětem jejich činnosti. IKEM vede rovněž jednotné národní čekací listy na transplantace orgánů, které jsou od roku 1998 v počítačové formě.
Alokace odebraných ledvin je "patient oriented", tj. ledviny jsou přiděleny tomu pacientovi, který se umístí na čelném místě výsledkové počítačové listiny. Děje se tak na základě schváleného algoritmu, který zohledňuje medicínskou naléhavost, předpokládaný výsledek transplantace a bilanci odběrového transplantačního centra. Alokaci ledvin provádí IKEM a je výsledkem počítačového výběru.
Každé transplantační centrum má v reálném čase k dispozici výsledek alokace ledvin. Údaj komise uvedený na jiném místě zprávy, tuším že na str. 3, že IKEM má jako jediný přehled, je naprosto nepravdivý. Alokace se na pravidelných měsíčních setkáních přednostů transplantačních center vyhodnocuje a podle aktuální situace upravuje. Ledviny se do zahraničí v zásadě neposkytují, protože, až na vzácné výjimky, se vždy v České republice najde víceméně vhodný příjemce. Jedinou výjimkou je Evropský výměnný program pro vysoce imunizované příjemce ledvin, v rámci kterého jsou vyměňovány ledviny pro nemocné, kteří by v rámci jednotlivých států ani transplantačních organizací neměli žádnou šanci na transplantaci.
Alokace ostatních orgánů. Pokud v čekací listině není registrován nemocný v bezprostředním ohrožení života, rozhoduje transplantační centrum k jeho přidělení nejpotřebnějšímu nemocnému na základě daného algoritmu. V letech, kdy se transplantace srdce a jater v ČR prováděla málo, byly orgány, pro které nebyl v ČR vhodný příjemce, poskytnuty z etických důvodů některému nemocnému v zahraničí. Zúčastnila se všechna transplantační centra kromě Brna, které s tímto nesouhlasilo. S otevřením transplantací jater v IKEM se potřeba dárců jater pro české příjemce značně zvýšila a jejich poskytování do zahraničí pochopitelně dramaticky pokleslo.
Zcela nepravdivé je tvrzení komise, že IKEM má přístup k čekacím listinám Eurotransplantu. IKEM centrálně koordinuje jenom proto, že nebyl dosud poskytnut orgán do zahraničí v případě, že v ČR je registrován vhodný příjemce.
IKEM registruje v databázích i všechny provedené transplantace. Databáze byla do počítačové formy převedena v roce 1998 a obsahuje všechny provedené transplantace od roku 1996.
Dohoda mezi IKEM a Virchowovou chirurgickou klinikou Humboldtovy univerzity v Berlíně je dohodou o spolupráci, jejímž výsledkem bylo zahájení programu transplantací jater v IKEM. V ČR se do té doby téměř transplantace neprováděly. Nelze ji v žádném případě považovat za problematickou, jak to uvádí zpráva komise. Byla připravena k podpisu ministrem zdravotnictví za osobní účasti ředitele IKEM dr. Filipa i přednosty prof. Neuhause, který z tohoto důvodu kdysi přijel do Prahy. Přestože se oba protagonisté dostavili, tehdejší ministr zdravotnictví se omluvil a pověřil svého náměstka, aby dohodu podepsal, ale nakonec dohoda nebyla podepsána.
Od zahájení programu transplantací jater v IKEM bylo touto metodou zachráněno více než 200 lidských životů.
Zpráva zmiňuje 24 orgánů, o kterých se komisi Poslanecké sněmovny nepodařilo prokázat, "jestli s nimi bylo naloženo v souladu s platnými předpisy", a konstatuje, že jejich osud již nelze zjistit. V jejím dalším textu se však jasně uvádí, že čtyři ledviny byly řádně uvedeny v protokolu o odběru orgánů, nicméně byly pro transplantaci kontraindikovány, takže jejich osud je zřejmý. Ze zprávy je dále evidentní, že odběr 14 dalších orgánů, mezi nimi 11 jater, byl řádně uveden v protokolu o odběru orgánů ostravského centra a pitevní protokol se s touto skutečností naprosto shodoval.
Zpráva nezmiňuje, jestli dárci těchto orgánů splňovali předepsaná kritéria odběrů jednotlivých orgánů, tj. věk, jestli vůbec byly určeny k transplantaci. Proč odběr těchto orgánů nebyl nahlášen do centrální evidence IKEM, ze zprávy také nevyplývá. Lze o tom jen spekulovat. Snad to byl edukační odběr před zahájením programu transplantací jater. Odběr šesti slinivek břišních není uveden v protokolu o odběru orgánů, pitevní protokol však udává jejich absenci, v některých případech zřejmě nelze vyloučit ani nesprávný pitevní nález.
Tato část zprávy je značně nepřehledná a bylo by ji vhodnější formou uvést do tabulky. Bez přístupu k původní dokumentaci nelze k této části zprávy nic více uvést, ale je velmi pravděpodobné, že odborníci by dokázali tyto skutečnosti vysvětlit. Podstatnou chybou zprávy komise je, že necituje žádný předpis, který nakládání s odebranými orgány upravuje.
Nikoliv jízlivě se musím zeptat, zda si zde přítomní poslanci a poslankyně zkontrolovali, pokud jsou snad po odebrání žlučníku, jak bylo naloženo s jejich vlastním žlučníkem, a kolegy Janečka bych se zeptal, jak nakládal, podle jakého předpisu jako aktivní stomatolog, s extrahovanými zuby.
Zpráva dále popisuje způsob letecké dopravy orgánů do zahraničí a jednoznačně vyvrací tvrzení bývalého ředitele ostravské nemocnice dr. Luxe, které tlumočil kolega Janeček, že převážela neznámo kam neregistrovaná letadla. Zpráva tedy konstatuje skutečnost, na kterou do začátku odborníci opakovaně upozornili, že obvinění z utajeného leteckého transportu orgánů je pouhou účelovou pomluvou, kterou šíří bývalý ředitel ostravské nemocnice. Otázky cestovních dokladů lékařů jsou z hlediska posuzování činnosti ostravského transplantačního centra zcela irelevantní a patří do kompetence služby cizinecké a pohraniční policie. Soudím, že do zprávy to bylo zařazeno velmi účelově.
Konstatování komise, že nebyl nikdo schopen vysvětlit předstih, svědčí jenom o tom, že se v problematice vůbec neorientuje, a není ve své podstatě ničím pozoruhodná. Všude na světě je běžnou praxí, že dárcovská nemocnice informuje o potenciálním dárci po neurologickém vyšetření. V uvedených případech se tak stalo nejenom po řádném provedení neurologického vyšetření, ale i po první angiografii, která smrt mozku ve všech případech potvrdila. V uvedených případech zřejmě organizoval odběrový tým transport na vlastní riziko, které spočívalo v tom, že v případě, kdy by druhá angiografie smrt mozku definitivně nepotvrdila nebo že by došlo k oběhovému selhání potenciálního dárce, let by byl zorganizován zbytečně. Rozpor v registraci odebraných jater mezi Eurotransplantem a Virchowovou klinikou Humboldtovy univerzity v Berlíně není pro vyšetření činnosti transplantačního centra Ostrava vůbec podstatný. Skutečnost, že berlínské pracoviště přijetí jater potvrdilo, je podle mého názoru zcela dostačující.
Financování odběru orgánů. Přestože z pohledu komise šlo o jedno z nejzávažnějších témat "obchodování s orgány", je zpráva o ekonomickém zajištění odběrového a transplantačního programu v ČR naprosto neúplná. Dokument se nezmiňuje ani o dotacích Ministerstva zdravotnictví, které (poskytuje?) ze státního rozpočtu jednotlivým fakultním nemocnicím, jejichž součástí jsou jednotlivá transplantační centra, ani o dotacích v letech 1994 až 1998 Českému transplantu. Zpráva se nezmiňuje ani o tom, jak s těmito dotacemi bylo naloženo. Soudím, že by to bylo velmi zajímavé.
Velmi významné je jednoznačné konstatování komise, že odebrané orgány se mezi jednotlivými transplantačními centry poskytují zdarma. Mylná je však informace, že v zemích Eurotransplantu centrum, které transplantuje, poskytuje odběrovému centru tzv. explantační poplatek 2000 marek. Tento poplatek je pro různé země různý a poskytuje ho centrální organizace, která funguje jako clearingová.
***