(9.50 hodin)
(pokračuje Klaus)
Myslím, že to byl výkon výrazný bez ohledu na to, jestli všichni poslanci souhlasili s jejím návrhem usnesení, či nikoliv. Dovolte mi, abych poděkoval vyšetřovací komisi. (Potlesk.) Doufám, že celý průběh jednání přispěl k objasnění této situace pro všechny občany této republiky.
Slovo má předseda komise.
Poslanec Miroslav Kalousek: Bývalý předseda komise - ani nevím, zda je to v souladu s jednacím řádem. Přesto, kolegové, chtěl bych vám jménem celé komise poděkovat za podporu a toleranci a aparátu Poslanecké sněmovny bych chtěl poděkoval za mimořádné úsilí, které věnoval aparát naší práci.
Rovněž dovolte, abych poděkoval Ministerstvu vnitra za spolupráci, kterou nám poskytl Úřad vyšetřování České republiky. Ještě jednou vám děkuji, a tím definitivně končí náš úkol. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Ukončili jsme projednávání bodu 78 a budeme se věnovat bodu složenému též ze sedmičky a osmičky, ale v opačném pořadí, tj. bodu
87.
Informace ministra školství o realizaci státní informační politiky ve školství
Přerušili jsme všeobecnou rozpravu. O slovo se hlásí pan poslanec Pleva. Mám zde pana poslance Plevu a pana poslance Grebeníčka, ale dobře, samozřejmě rád dám slovo panu poslanci Mlynářovi. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Mlynář: Děkuji, pane předsedo. Vážení kolegové, vážená vládo, pan ministr školství zde včera ve více než hodinu a půl trvajícím projevu skutečně vyčerpávajícím způsobem pro všechny zúčastněné popsal problematiku realizace státní informační politiky ve vzdělávání. Mezi jiným také apeloval na to, abychom tento problém nebrali politicky, stranicky, ale věcně. Pokusím se mu vyhovět, protože se stejně jako on domnívám, že problém není ani levicový, ani pravicový, je čistě manažerský. Je to čistě otázka toho, jak je ministerstvo školství schopno realizovat rozhodnutí vlády, se kterým asi většina sněmovny souhlasí, neb sleduje bohulibý cíl.
Patřím k těm poslancům, kteří se domnívají, že myšlenka zavedení internetu do škol je velmi správná. Podporoval jsem zde příslušnou kapitolu státního rozpočtu, která vyčleňovala dostatek finančních prostředků. Patřím i k těm - na rozdíl od jiných kritiků projektu - kteří se domnívají, že myšlenka nakupování služby, tedy tzv. outsurfingu, pro školy je rovněž správná. Patřím tedy k těm, kteří nezpochybňují myšlenku toho, že školy budou získávat od ministerstva školství rovnou připojení školy k internetu. Nikdy jsem také neprosazoval to, aby jednotlivé školy vlastnily počítače, protože to je cesta, která je drahá, náročná a nevede k hledanému cíli.
Chtěl bych však s panem ministrem polemizovat o jeho tezi, že existuje nějaký společný názor kritiků, že existuje nějaké - jak on zde řekl - krajské řešení nebo řešení, které prosazují jednotlivé školy. Podle mého soudu tomu tak není.
Pan ministr zde v poměrně obsáhlém projevu popisoval, jak se státní informační politika ve vzdělávání rodila a co je jejím cílem, kde ministerstvo klade důrazy. Vynechal ovšem několik podstatných věcí. Pokusím se pro kolegy, které problém zajímá, vyjmenovat několik bodů, které pan ministr vynechal. V této souvislosti bych mu rád položil několik otázek.
Pan ministr neodpověděl a vynechal otázku toho, proč ministerstvo školství dříve, než byl celý projekt spuštěn, nepřipravilo zmapování vybavenosti jednotlivých škol. Ministerstvo projekt připravilo, aniž by vědělo, jak jsou jednotlivé školy dnes vybaveny. Ptal se na to už včera pan poslanec Výborný. Otázka je zcela legitimní. Pan ministr většinou odpovídá, že školské úřady, které by něco takového mohly udělat, zanikly k 1. 1., resp. přecházejí pod krajská zastupitelstva a nemohou v tuto chvíli už úkol plnit.
***