(11.10 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Není to celá kultura, dokonce to nejsou všechna divadla, jsou to jen některá divadla. Snaha vnutit nám, že kraj je všechno, je možná nedorozumění, možná zlý záměr. Není pravda, že nevíme, co je kraj. Stačí si otevřít příslušný zákon a umíme přesně vyjmenovat, že kraj Jihočeský je: seznam středních škol, seznam divadel, možná jedna nemocnice, několik set nebo tisíc kilometrů silnic druhé třídy.
Vážené kolegyně a kolegové, nenechme si vnuknout, že nevíme. Víme. Podívejte se do příslušného zákona. A pokud víme, nenechme si vnuknout, že peníze mezi kraje se mají rozdělovat na občany či kilometry čtvereční či… Peníze se přece musejí rozdělovat přiměřeně k majetku a kompetencím. Peníze mají být na ty silnice, přesně na ta divadla, přesně na ty vyčleněné školy. A položme si korektně otázky, před kterými stojíme a které tady zatím uvedeny nebyly. Myslí si v této Poslanecké sněmovně většina, že příspěvek na studium jednoho žáka na jedné krajské střední škole má být a) v celé České republice stejný, nebo b) v každém kraji stejný, nebo c) v každé škole jiný? To je přece rozhodování, které tady jako mimochodem, a nikdo o tom nemluví, vlastně děláme. Buď řekneme, že provozní prostředky na fungování škol jsou vypočítány na počty žáků těchto škol, a pak je stát z výběru daní víceméně pošle řediteli příslušné školy poté, kdy on prokáže, že takového žáka skutečně vzdělává. Ano, v této variantě není žádná přerozdělovací kompetence kraje, logicky tam není. Proč by tam byla? Chceme-li, aby všichni žáci v ČR studující na středních školách byli podporováni ve svých studiích ve stejném rozsahu - a já tuto variantu doporučuji - není žádná přerozdělovací funkce kraje potřeba.
Nebo je tady b) a my chceme, aby byla různá úroveň podpory středního vzdělání, jinými slovy chceme jiné příspěvky v jednotlivých krajích. Pak potřebujeme přerozdělovací kompetenci příslušného kraje.
Vážené kolegyně a kolegové, odpovězte korektně na tyto jednoduché otázky. Ukáže se, že "supersložitý" problém rozpočtového určení daní je velmi a velmi přehledný a jednoduchý. Je-li odpověď a), stát pošle na každého žáka provozní peníze. Abych dokumentoval, že tím nezpochybňuji samosprávné kompetence kraje, nepochybně investiční prostředky nebo prostředky na opravy, rekonstrukce a výstavbu škol musí v jejich lokalizaci rozhodovat kraj. Nikdy Praha, Česká republika nebude rozhodovat o tom, jestli se má rychleji opravit gymnázium ve Slaném, nebo v Kladně. Ať toto rozhodne krajské zastupitelstvo. Ale celkové množství peněz, kterým disponuje příslušný kraj na rozvoj škol, zase si musíme říci: chceme, aby bylo stejné, nebo různé? To jsou ty elementární otázky, které tady úplně zanikají.
Řeknu tady, že jsem byl zásadní odpůrce pojetí, které je tady prosazováno, a jsem jím stále ne proto, že bych byl proti krajům a proti samosprávě, prostě proto, že mám vážné podezření, že je tady snaha do České republiky propašovat federalizaci, aniž by to kdokoli tušil a kdokoli pochopil. Protože jestli zavedeme systém, ve kterém žák střední školy v kraji Jihočeském bude státem, krajem či kýmkoli jiným podporován jinak než v kraji Severočeském, máme tady federaci. Já tuto federaci nechci. Nechci ji proto, že si myslím, že student ve středních školách má dostávat v severních Čechách přesně stejnou podporu jako ten v jižních. Na druhou stranu říkám ano, ponechávám na kraji Jihočeském či Karlovarském, aby rozhodl, ve kterém místě je třeba gymnázium rekonstruovat, postavit, zavřít atd.
Pokouším se pečlivě odlišovat tyto dvě věci, abych nebyl nařčen na jedné straně těmi, kteří by mě rádi označili za odpůrce krajů, že krajům nechci dát žádné peníze, jak jsem si někde přečetl. Já jim je chci dát, ale tam, kde se domnívám, že jejich přerozdělovací funkce je na místě, a popsal jsem jasně, že je to např. rozhodování o tom, které gymnázium. A nechci, a to říkám úplně otevřeně, jim je dát tam, kde myslím, že příspěvek na žáka má být stejný. To jsou ty přesné hranice mezi přístupem k penězům, jak tady říkal pan kolega Pilip, omašličkovaným a neomašličkovaným.
To, že - a to je pro mě velice zajímavé zjištění - představitelé krajů přicházejí se zajímavou tezí - omašličkované peníze pro ně nejsou krajské peníze. Jinými slovy tvrdí: jestli stát pošle na každého studenta střední školy, všem studentům středních škol v této zemi stejný příspěvek, my, krajští hejtmani a krajští zastupitelé, říkáme - to nám nezapočítávejte do krajských provozních či rozvojových peněz. Myslím, že tato argumentace dokonale odhaluje, o co tady ve skutečnosti jde. Tady nejde ve skutečnosti o ty vlastní peníze. Tady jde o tu míru přerozdělování. Odlišme laskavě a přiznejme si, že se to takto od sebe odlišuje. Odpovídejme korektně. Nenálepkujme se, říkejme jedni: ano, Tlustý chce, aby všichni žáci středních škol měli stejnou podporu ve svém studiu, a někdo jiný to nechce. Já se k tomu hlásím, jsem připraven takovou diskusi, možná vzrušenou, absolvovat.
Problém je v jedné věci. Vláda nám v tom moc nepomohla. Vláda nám předložila návrh, o kterém je jisté jedno. Z něj nezbude ve finální podobě vůbec nic. Správná reakce Poslanecké sněmovny na tento návrh by byla zamítnout ho, protože když je něco k ničemu, proč to vůbec projednávat? Problém je v tom - a tím se vracím na začátek, že pořadí je zvláštní. Máme hlavní města krajů, máme jejich zastupitelstva, máme jejich školy, a teď tady řešíme, jak vlastně budou fungovat a jak budou financovány.
Dovolte mi učinit závěr, ve kterém použiji termín, který tady použil pan kolega Beneš. Je třeba seřezat a já dodávám, ne něco, ale někoho.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Martínek se hlásí se závěrečným slovem, nebo do rozpravy? Pan poslanec Martínek má slovo.
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní předsedkyně, hlásím se s faktickou poznámkou k projevu pana poslance Tlustého. Už několikrát jsem vypozoroval, že pan poslanec Tlustý je opravdu brilantní řečník. Musím říci, že jsem také vypozoroval, že má určitý jasný ideologický cíl a jeho brilantní řeč směřuje přesně k tomu cíli, který si vytyčil. Na druhé straně jsem už několikrát pozoroval, že materii, kterou považuje za základ své řeči, si pořádně nepřečte. Mrzí mě také to, že přišel až zhruba v polovině debaty, možná, že poslouchal v zákulisí, nevím. Nicméně jisté je jedno, že návrh zákona, o kterém netvrdím, že je dokonalý, protože v řadě případů časové hledisko hraje velmi významnou roli a velmi nepříjemnou roli, musím říci, pro autory tohoto návrhu, protože se musely dopracovat některé věci, aby se dokázaly vůbec vypočítat tyto věci, tak přesto návrh směřuje podle mého názoru přesně tam, kam pan poslanec Tlustý chce. To znamená nikoli na jakési obecné výdaje, ale na příjmy, které jsou spojeny s konkrétními výdaji. Tento návrh zákona podle mého názoru přesně umožňuje to, aby na jednoho žáka vodňanské rybářské školy šlo totéž jako z hlediska odbornosti, protože tam samozřejmě ty výdaje jsou různé, jako na žáka kamenické školy v Hořicích a aby tyto školy, které jsou svým způsobem jedinečné, netrpěly tím, že jedna je v jednom kraji a druhá je v druhém kraji.
Potom ještě k jedné věci bych se rád vyjádřil, k tomu, co tady řekl. To je typický spor, který vždycky, jestli je první slepice nebo vejce. Pan kolega Tlustý tady dlouhodobě - a zase musím říci, že je v tomto směru velmi zásadový - má jednu tezi, jak by to mělo být. Podle mého názoru by tady někdo mohl hlásat druhou tezi, ale ani jedna, ani druhá není správná.
Prostě v takovéto reformě nemůžeme říci jednoznačně, že jsme měli začít od něčeho. Říkám to s plným vědomím toho, že jsem se podílel na přípravě těch zákonů a i na přípravě těch finančních zákonů a vím, že jestliže se některé finanční zákony mají připravit, musím pro to mít určitá jiná rozhodnutí a podklady. Nelze to řešit tak, že nejdříve něco udělám, a potom něco jiného. Postup byl zvolen takový, jak probíhá, a já jsem velmi rád, že za ten už v podstatě půlrok při takto složité změně nedošlo k žádnému podle mého názoru zcela zásadnímu selhání. Je jasné, že vývoj reformy veřejné správy bude dlouhodobý a že samozřejmě bude také evoluční. Udělali jsme tady jakousi revoluci, ale nyní bude a musí následovat evoluce, kdy se budou jednotlivé části dočišťovat, a bude se to samozřejmě týkat nejen zákonů finančních, ale i všech finančních zákonů.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Martínkovi. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Pan poslanec Recman se závěrečným slovem, nebo do rozpravy?
Poslanec Svatomír Recman: Chtěl bych navrhnout přikázání tohoto tisku rovněž rozpočtovému výboru.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo.
Ministr financí ČR Jiří Rusnok: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, chci poděkovat za debatu, která byla velmi zajímavá a myslím, že jasně prokázala to, co jsem řekl v úvodu. Tento zákon bude velmi diskutabilní, bude kolem něj vedena velká politická debata, protože to téma je prostě takové.
Jestliže jsme se rozhodli v této zemi pro decentralizaci, pro zavedení dalšího stupně samosprávy na stupni kraje, pak přirozeně musíme vyřešit i otázku financování těchto celků a ta bude vždy souviset s onou mírou přerozdělování, která je s tím spojena. Míra přerozdělování je vždy politickým rozhodnutím, vždy je politickým rozhodnutím to, zda má být skutečně financováno tak, jak chtěl pan předseda Tlustý. Myslím, že skutečně obsah tohoto zákona je přesně v duchu tohoto návrhu. A vždy bude běžet velká debata o tom, kde tu míru nastavit, kde je ona hranice mezi "směrováním k daňovému federalismu" a mezi zachováním významné míry centrálního financování. Myslím, že to je třeba podstoupit a je vhodné, aby to proběhlo právě ve druhém čtení tohoto zákona.
Dovolte mi ještě, abych reagoval na výtky, které zazněly ve směru k časové tísni. K tomu chci pouze uvést toto.
***