(10.00 hodin)
Poslanec Ladislav Šustr: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, bylo naprosto jasné již loni, když jsme schvalovali zákon o rozpočtovém určení, že musí dojít k novelizaci, a bude to jisté i v příštích dvou nebo třech letech.
Chtěl bych krátce vyjádřit názor na stávající situaci. Novela, která je před námi, ošetřuje podle mého názoru dostatečně obce, a musím pochválit, že nebude v podstatě újma, nýbrž bude navíc 850 mil. zkráceně řečeno na umístění provozovny.
Horší situace je v otázce krajů. Jsou zde nevyjasněné věci, které možná tento zákon nemůže řešit, ale jsou s ním velmi spojeny, a to je otázka rozestavěných staveb, které se zahajovaly v minulých letech, případně se zahajují v letošním roce. Myslím, že ve druhém čtení k tomu budeme muset zaujmout nějaké stanovisko, neboť je to objem poměrně velký a je těžko říci jednoznačné řešení.
Co se týká nebezpečí toho, že by event. nebyl schválen státní rozpočet a došlo by k rozpočtovému provizoriu, je nutné reflektovat tuto možnost, neboť pak by kraje v podstatě nemohly být dobře financovány, neboť pro tento rok neměly žádné daňové příjmy.
Otázka zkráceně řečeno pardubického zákona - přiznám se, že znění, jaké zde bylo, není ideální. Uznávám to, nicméně se mi nezdá z politického hlediska dobré, že jsme to takto šmahem vyřadili z pořadu schůze, protože si myslím, že oba návrhy mohly být projednávány současně. Není to dobrý politický signál ke krajům, které mají zákonodárnou iniciativu. Myslím, že bychom dokázali přežít, že by se projednávaly současně.
Mám jednu poslední malou kritiku. Doufám, že to budeme upravovat ve druhém čtení, čímž zároveň doporučuji, aby do druhého čtení tento zákon postoupil. Je v podstatě pouze 700 milionů pro rozvoj všech 14 krajů. Musíme všichni uznat, že to je málo, i za cenu, že budou zvýšené nároky na státní rozpočet, neboť činnost krajů je v podstatě v počáteční fázi.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Recman, připraví se pan poslanec Beneš.
Poslanec Svatomír Recman: Pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, poslancům byly předloženy dva zákony, které navrhují změnu jednoho z klíčových zákonů reformy veřejné správy právě z pohledu financí, z nichž vládní návrh právě nyní projednáváme. I já se kloním k tomu, že jsme mohli oba návrhy - jak návrh zastupitelů Pardubického kraje, tisk 934, tak vládní návrh - projednávat společně a mohli jsme vzít při jednání v rozpočtovém výboru nebo při druhém čtení za základ kterýkoliv z obou návrhů. Osobně bych se přikláněl k tomu, vzít za základ návrh vlády.
Jsem přesvědčen o tom, že návrh takovéhoto zákona je a bude předmětem sporů a rozdílných názorů jak ze strany subjektů, kterých se bezprostředně dotýká, to znamená státu, potažmo Ministerstva financí, krajů a obcí, tak politických stran, neboť se bezprostředně dotýká i jejich volebních programů, prosazovaných jak v obcích, v krajích, tak v Poslanecké sněmovně a Senátu. Jsem přesvědčen, že je to naprosto logické, dotýká se totiž bezprostředně celého území České republiky, potažmo každého obyvatele.
V této normě jde skutečně o velké objemy financí, které vybírá stát na daních, a o jejich přerozdělování.
Před poslanci je řešení kardinální otázky, na jejíž odpověď čekají zejména krajští zastupitelé: jaké finanční zdroje stát poskytne krajům. Pro řešení problematiky zdrojů pro financování krajů lze stěží hledat jednoznačnou oporu v příkladech jiných zemí vzhledem k tomu, že existuje rozdílnost právního uspořádání vzhledem k jeho obsahu, rozsahu či typu vykonávané správy v jednotlivých správních úrovních a různých zemích.
Teoretická východiska pro řešení této oblasti tvoří teorie fiskálního federalismu, která však spíše než jednotný přístup k této problematice prezentuje určité zásady, které by při financování na úrovni veřejné správy měly být dodržovány. Proces fiskální decentralizace, jinak řečeno předávání kompetencí i finančních zdrojů na nižší úroveň správy, by pak na této úrovni správy měl být blíže vlastnímu poskytování veřejných služeb a představovat tak vyšší efektivnost využívání zdrojů. Rámcem pro řešení jsou i pravidla evropské Charty místní samosprávy, ke které Česká republika přistoupila v roce 1998.
Hlavní konkrétní východiska pro systém financování krajů v podmínkách České republiky někteří odborníci na fiskální politiku a veřejné finance definují následujícím způsobem. Především je nutno vycházet z funkcí, které má kraj plnit, které jsou krajům dány zákonem, a mám teď na mysli nejen zákon o krajích, a těmto funkcím by měly odpovídat finanční zdroje, což jsou v podmínkách České republiky funkce spojené s výkonem přenesené působnosti státní správy a samosprávy. Nelze přitom předem bez podrobné analýzy výdajové stránky rozpočtu krajů stanovit číselnou hodnotu podílu příjmů veřejných rozpočtů pro kraje, aniž by pak byl posouzen rozsah jejich funkcí v rámci veřejné ekonomiky. Tento prvek není respektován v rámci zastupitelského návrhu Pardubického kraje, to znamená v tisku 934. Vládní návrh zákona respektuje tento princip a je dostatečně podrobně vysvětlen v důvodové zprávě. Odkáži jenom na stránky 13 - 15 předloženého tisku 974.
Ve stávající podobě co do rozsahu činností, které mají kraje zabezpečovat, převládají činnosti spojené s přenesenou působností. Financování krajů by přitom podle mého názoru nemělo předbíhat případné další přenášení váhy činnosti krajů na samosprávné činnosti, pokud nejsou zakotveny příslušným způsobem v zákonech.
Z hlediska návrhu typu zdrojů pro financování krajů, např. daňové příjmy vznikající na území kraje, daně sdílené se státním rozpočtem, místní daně, dotace státu, dotace a příjmy z prostředků Evropské unie apod., by neměl být předem žádný takovýto příjem vylučován. Zejména dotace je pak nutno vidět v jejich konkrétní roli, kterou v rámci systému financování mají plnit. Chci zde připomenout alespoň princip solidarity mezi rozpočty, financování specifických činností na území obcí a krajů apod. Systém by měl být do značné míry kompatibilní s platnými - to znamená přijatými - zákony a přístupem k financování jiných územních celků, což v podmínkách České republiky představuje systém financování obcí či systém financování veřejných rozpočtů vůbec.
Měly by být zachovány některé další principy, jako je sledování obdobné dynamiky příjmů státního rozpočtu i územních rozpočtů - a pamětníci si jistě vzpomenou na exministra financí Kočárníka, který právě tento princip velice zdůrazňoval a připomínal při projednávání obdobných zákonů v minulosti právě v Poslanecké sněmovně.
Rovněž systém financování by měl být navrhován jako celek, to znamená, že současně by měla být vytvářena např. podoba rozpočtového určení daní i dotačních nástrojů a mechanismů, které nejsou součástí zákona o rozpočtovém určení daní.
Chci zdůraznit i některé další principy, z nichž některé byly zmíněny ve vládním návrhu. Je to především princip zamezení dopadu na státní rozpočet. Znamená to, že do daňových příjmů krajů jsou zahrnovány pouze adekvátní objemy prostředků obsažené v resortních kapitolách a nadále bude existovat dotační vztah státního rozpočtu k rozpočtům krajů.
***