Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(Jednání pokračovalo ve 14.03 hodin.)
 

Místopředseda PSP František Brožík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane místopředsedo vlády, zahajuji odpolední jednání dnešního jednacího dne a podle schváleného programu máme před sebou bod č. 9, kterým je

Jedná se podle § 92 - 94 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede místopředseda vlády Pavel Rychetský. Prosím, pane místopředsedo, ujměte se slova.

Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, od prvého čtení vládního návrhu ústavního zákona, kterým se mění Ústava ČR, uběhlo několik měsíců, během kterých byl opakovaně tento návrh na novelizaci ústavy projednáván ve dvou výborech Poslanecké sněmovny, ve výboru ústavně právním a ve výboru pro evropskou integraci. Ve výboru pro evropskou integraci především proto, že předložený návrh na změnu ústavy je právem nazýván euronovelou ústavy, je změnou ústavy, která má umožnit za prvé vstup ČR do Evropské unie a přenos některých pravomocí orgánů ČR na orgány takovéto mezinárodní instituce, a za druhé proto, že má předem, řekl bych přímo preventivně, se pokusit zmírnit jeden fenomén, který je už v Evropské unii znám, je předmětem kritiky a nazývá se dokonce jistým demokratickým deficitem Evropské unie. Evropská unie je společenství, které produkuje svůj systém právních norem, které jsou zčásti návodem pro členské státy a zčásti právem primárním, tj.dokonce bezprostředně účinné a závazné na územích všech členských států EU, a přitom tyto právní normy vlastně produkuje exekutiva EU, představitelé exekutivy členských států, nikoliv volených zákonodárných sborů. Proto v předloženém návrhu na změnu ústavy je nejenom ustanovení, které má zabezpečit možnost vstupu a způsob vstupu ČR do EU, ale které má i zabezpečit demokratickou součinnost českého zákonodárného sboru, českého parlamentu s českou vládou v období po vstupu do EU tak, aby česká vláda měla ústavně zakotvenou povinnost předkládat předem všechny připravované akty EU normativní povahy ke konzultaci a k vyjádření oběma komorám českého parlamentu.

Není to ovšem jediná rovina předložené změny ústavy. Druhou rovinou je skutečnost, že ČR, byť s jistým zpožděním ve srovnání s vývojem v Evropě, zejména po druhé světové válce, touto změnou ústavy opouští dosavadní dualismus v koncepci nebo v přístupu a vztahu mezi právem vnitrostátním a právem mezinárodním a jednou jedinou nepatrnou změnou vyjadřuje navíc i vůli ČR respektovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. To je změna, ke které přikročily všechny vyspělé evropské země hned po druhé světové válce, zatímco ČR měla, jak víme, jiný vývoj, kdy naopak utvrzovala pokud možno hermetickou uzavřenost vnitrostátního právního řádu ve vztahu k mezinárodním normám mezinárodního práva.

Chtěl bych zdůraznit, že ani krok, který udělala již ústava, respektive novela ústavy federace české a slovenské, nebyl bez vad, nebyl dokonalý, protože inkorporoval, vtáhl do našeho právního řádu pouze tzv. mezinárodní smlouvy o lidských právech a ostatní část mezinárodního práva ponechal mimo právní řád. Jak jsem již řekl již v prvním čtení, první vláda ČR po jejím ustavení po volbách v roce 1992 již tehdy ve svém návrhu ústavy navrhovala, aby nejenom lidsko-právní, ale i ostatní mezinárodní smlouvy, které ČR ratifikuje, jsou vyhlášeny a zavazují, byly součástí právního řádu. Tenkrát se tak nestalo a tento krok představuje až dnešní novela.

Pokud se týče pozměňovacích návrhů, které byly přijaty v uvedených výborech, v jedné oblasti není problém, a to je změna dosavadního čl. 10 C v odst. 2, která je ve stejném znění přijata jak ve výboru pro evropskou integraci, tak ve výboru ústavně právním. Chtěl bych ovšem říci, že ústavně právní výbor přikročil k rozsáhlejšímu zásahu do předložené koncepce. Chtěl bych zdůraznit, že tento rozsáhlejší zásah považuji za krok pozitivní, za krok, který za prvé zjednodušuje, zestručňuje a zjasňuje předložený text a za druhé odstraňuje i některé pochybnosti.

V čem změny předložené ústavně právním výborem spočívají? Nová koncepce čl. 10, kterým se vtahují mezinárodní smlouvy ratifikované a vyhlášené a zavazující ČR do vnitrostátního právního řádu, se ve znění ústavně právního výboru vyhýbá snaze o klasickou hierarchii a i nadále považuje mezinárodní smlouvy za samostatnou, vedle právního řádu stojící součást vnitrostátního právního řádu po účinnosti této novely, ale vypouští ta slova o tom, že mají přednost před zákonem, a volí podle mého soudu vhodnější formulaci, kterou máte všichni v tisku č. 190 a která říká, že tyto vyhlášené mezinárodní smlouvy jsou součástí právního řádu, a stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

***