(9.40 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, i když podnětem k této diskusi byl nešťastný výrok našeho ministerského předsedy, který patří mezi politiky, který rychleji mluví, než myslí, a nepochybně je také pravdou to, co řekl předseda této sněmovny, že pan Günter Verheugen svým výrokem poškodil prestiž Evropské unie u české veřejnosti, která beztak už je velice nízká - protože oproti roku 1990, kdy bylo pro vstup do Evropské unie 93 % našich spoluobčanů, v nedávném průzkumu se údajně vyslovilo 38 % pro tento vstup - toto téma, které se nastoluje, je velice důležité. Jde o to, do jaké míry bude dění v naší zemi ovlivňováno ve volebním klání v roce 2002 zvnějšku, nebo ne.
Osobně jsem přesvědčen, že Evropská unie je demokratická struktura, která bude respektovat výsledek svobodných a spravedlivých voleb v České republice. Jsem o tom přesvědčen i z těch důvodů, že v minulosti Evropská unie, jakkoli to bylo nepohodlné, přijala výsledky referenda např. v Dánsku, které dokázalo, byť i jako malý stát, výrazně změnit pravidla hry v celém tomto rámci, bylo schopno si vynutit určité koncese. Samozřejmě i nedávný příběh referenda v Irsku ukazuje, že malé země jsou brány velmi vážně.Myslím si, že tedy tato otázka by neměla být pokládána nějakým dramatickým způsobem.
Naproti tomu existuje jedna velmi významná velmoc na americkém kontinentě, která v rozporu se svými historickými tradicemi a zakládajícími dokumenty častokrát výsledky svobodných voleb nerespektuje. Byli jsme toho svědky např. v Nikaragui, kdy neuznali výsledky voleb z roku 1984, v případě Jamajky, v případě Guatemaly atd. Myslím si, že právě odtud spíš - jak ukazuje příběh války v Jugoslávii v roce 1999, kdy čelní politikové tohoto státu měli zkušenost s velmi silnou intervencí amerického velvyslanectví i čelných amerických politiků - odtud tedy spíš hrozí to, že by docházelo k vměšování a že výsledek svobodných voleb bude zpochybňován.
Je to také podnět k zamyšlení pro kolegu Zahradila, protože právě jeho strana vidí v severoamerickém integračním procesu určitou možnost řekl bych alternativy v případě, že by selhalo naše začlenění do evropského integračního procesu, i když samozřejmě ekonomická fakta tomu protiřečí, protože náš zahraniční obchod je strukturován jinak. 70 % našeho zahraničního obchodu je vázáno na Evropskou unii, zatímco na země NAFTA pouhých pět procent. Ale to je samozřejmě jiná otázka, která by vyvolala širší debatu.
Chtěl bych ale říci, že vystoupení kolegy Zahradila pokládám za důležité i z jiného aspektu. Klade se tu otázka vůbec dalšího směřování Evropské unie. Zda Evropská unie bude otevřeným projektem, projektem, který bude řekl bych dávat prostor pro experimenty, nebo zda bude Evropská unie projektem byrokratickým, sešněrovaný záplavou různých norem, jak jsme toho v řadě případů svědky, kdy euronormy vedou např. k tomu, že se likvidují tradiční odvětví nebo věci spjaté s národní kuchyní, jako tomu bylo v případě Dánska, Británie apod.
Myslím si, že to je velmi důležité. Zde je možné upozornit na diskusi, která byla ve Spojených státech o fenoménu hranice ve 20. letech, kdy vydal Frederic Jackson Turner, americký historik, knihu právě o fenoménu otevřené hranice. Jde o to, aby hranice Evropské unie uvnitř i navenek byly něčím, co je fenoménem otevřenosti, co podněcuje další možnosti vývoje, ne aby hranice byly něčím, co sešněrovává a dokonce znemožňuje občanskou iniciativu.
V tomto směru vidím otázky kolegy Zahradila jako velmi produktivní, ale samozřejmě to neznamená, že jednotlivé strany v této zemi by neměly právo na vlastní alternativní odpovědi, pokud jde o Evropskou unii. Myslím si, že je velkou předností české politické scény oproti dalším zemím střední Evropy, že strany jsou jasně definovány programově, že mají své filozofické, ekonomické, sociologické představy a z tohoto hlediska také přistupují k jednotlivým praktickým otázkám jak vnitropolitického, tak zahraničněpolitického dění. To je věc, kterou bychom si neměli nechat vzít.
Je také samozřejmě důležité, aby čeští občané měli v souvislosti s evropskou integrací zachovaný reálný prostor pro volbu. Demokracie stojí a padá s reálnou možností volby. Pokud by tu byly pouze strany, které jenom s kosmetickými úpravami v podstatě hájí tentýž program, kdy by lidé neměli možnost volby, a výsledek by bylo znechucení, absence ve volebním procesu a znamenalo by to v konečné fázi ohrožení demokracie.
I z toho důvodu je třeba držet naprosto svobodný prostor pro diskusi o Evropské unii. Myslím si, že k tomu patří jak stanovisko, které zastává dnešní vládní strana, stanovisko, které hájíte vy, a stanovisko, které má Komunistická strana Čech a Moravy. Nikdo, kdo sedí v této sněmovně, patrně neodmítá produktivnost, logičnost, zákonitost evropského integračního procesu. Pouze se lišíme v tom, jaké varianty, jaká úskalí, jaké možnosti vidíme, jaký strategický postup, jaké jednotlivé taktické kroky pro Českou republiku. Ale také se i lišíme v tom, jak bychom chtěli koncipovat do budoucna Evropskou unii.
Myslím si, že je velice důležité to, jak vlastně sama Evropská unie tento dialog ulehčí, nebo ztíží. Bohužel základní klíčové problémy se oddalují, odvalují dopředu a ani poslední vrcholná setkání - ať už v Nice, nebo Göteborgu - neznamenají zásadní posun.
***