(9.20 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Skutečně se domnívám, musím to zdůraznit podruhé, že se tam nachází několik málo pasáží, zdůrazňuji několik málo pasáží, které mohou být problematické a které podle mého názoru by mohly způsobit určité problémy při projednávání této smlouvy v příslušných orgánech Poslanecké sněmovny. Na druhé straně musím zdůraznit, že drtivá většina paragrafů, formulací a ustanovení obsažených v této smlouvě je podle mého názoru plně uspokojující pro obě strany. Já s tím nemám žádné problémy a myslím, že vyjednávací tým, jehož detailnější složení nám tady pan ministr sdělil, odvedl skutečně dobrou práci.
Ano, výhrady jsem měl a mám vůči způsobu informování příslušných orgánů sněmovny, především oné církevní komise, o průběhu jednání a výhrady jsem měl a mám, jak už jsem sdělil, k několika málo ustanovením té smlouvy a doufám, že se to podaří v průběhu oněch připomínkových procesů nějakým způsobem napravit. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně panu poslanci Zahradilovi. Táži se, zda je někdo jiný, kdo se hlásí do rozpravy. Není-li, tak rozpravu končím. a rozumím tomu, že pan poslanec Zahradil nenavrhuje Poslanecké sněmovně žádné usnesení. To jsme tedy probrali první písemnou interpelaci.
Druhá je opět na ministra zahraničí Jana Kavana, opět od poslance Jana Zahradila, ve věci výroku náměstka ministra zahraničních věcí Pavla Teličky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 944. Otevírám rozpravu a prosím pana poslance Zahradila.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. V tomto druhém případě bohužel budu nucen zaujmout poněkud méně smířlivý tón, než tomu bylo u interpelace předchozí, a předem avizuji, že budu nucen také navrhnout sněmovně, aby zaujala nesouhlasné stanovisko k písemné odpovědi pana ministra Kavana, což následně zdůvodním.
Já jsem interpeloval pana ministra Kavana původně ve věci výroků prvního náměstka ministra zahraničí a také hlavního vyjednávače pro vstup České republiky do Evropské unie pana Teličky. Důvodem byly některé výroky pana Teličky v médiích koncem dubna tohoto roku, kdy upozornil na to, že někteří nejmenovaní činitelé Evropské komise se údajně pozastavují nad způsobem, jímž se v České republice vede debata o Evropské unii.
Já jsem položil panu ministrovi v této souvislosti tři otázky. Požádal jsem ho, aby zjistil u pana náměstka Teličky, o které konkrétní činitele Evropské komise se jednalo a co přesně řekli. Za druhé jsem požádal pana ministra, aby zjistil u pana náměstka Teličky, jaký byl důvod toho, že pan náměstek o této věci informoval napřed média, a nikoliv příslušné ústavní orgány České republiky, jako například zahraniční výbor nebo výbor pro evropskou integraci. A za třetí jsem požádal pana ministra, aby zjistil u pana náměstka Teličky, jakým způsobem pan náměstek reagoval na tyto dle mého názoru neakceptovatelné výroky nebo neakceptovatelná stanoviska některých členů Evropské komise.
Musím s lítostí konstatovat, že pan ministr mi poskytl na tyto tři moje otázky velmi nekonkrétní a nestrukturované odpovědi. A dále musím konstatovat, že opět v průběhu času, který uplynul od mé interpelace i od vyslovení mého nesouhlasu, se situace přece jenom poněkud změnila a nějakým způsobem se rozšířila, respektive je možno nyní ty výroky pana náměstka Teličky zasadit do širšího kontextu.
My dnes už asi víme nebo tušíme, o které konkrétní činitele Evropské komise se jednalo. Měli jsme možnost to v minulých dnech slyšet na vlastní uši, ať už na základě jisté mnohomluvnosti předsedy české vlády, který považuje za nutné se podělit o poznatky ze svého soukromého rozhovoru s panem komisařem Verheugenem, a následně i veřejnými výroky pana komisaře Verheugena na adresu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Já se domnívám, že jde o velmi závažný jev, který nelze ponechat bez povšimnutí, a že se v této souvislosti naskýtají přinejmenším tři okruhy otázek, které bude nutno si v budoucnosti, ale myslím tím velmi blízké budoucnosti, vyjasnit.
Prvním okruhem otázek je, zda hodlá Evropská komise a její jednotliví členové akceptovat co nejširší otevřenou, svobodnou a veřejnou debatu v České republice před jejím vstupem do Evropské unie, nebo zda má Evropská komise - její jednotliví členové - v úmyslu usilovat o omezení této debaty a o odstranění některých ožehavých otázek současného evropského vývoje této debaty.
Druhým okruhem otázek, které bude nutno si vyjasnit, je, zda hodlá Evropská komise anebo její jednotliví členové respektovat výsledek svobodných a demokratických voleb v České republice v roce 2002 a demokratickou vládu, která z těchto voleb vzejde, a zda Evropská komise hodlá i nadále posuzovat Českou republiky podle již dříve stanovených objektivních kritérií bez ohledu na osobní a politické sympatie či antipatie jednotlivých členů Evropské komise vůči jednotlivým českým politikům.
A třetí okruh otázek, který bude nutno si vyjasnit, je, zda se hodlá Evropská komise či někteří její konkrétní členové angažovat ať už přímo, či nepřímo v předvolební kampani v roce 2002 v České republice způsobem, který by mohl být vykládán jako podpora některým konkrétním politickým subjektům nebo některým konkrétním politikům.
Já - samozřejmě vaším prostřednictvím, pane předsedající - bych rád sdělil panu ministru Kavanovi, že hodlám využít své funkce vedoucího stále parlamentní delegace českého Parlamentu do Evropského parlamentu a také své funkce spolupředsedy stálého výboru přidružení České republiky do Evropské unie k tomu, abych požádal své kolegy v Evropském parlamentu, aby mi pomohli se zjištěním odpovědí na tyto tři okruhy otázek, s tím, že se dotáži pana komisaře Verheugena, případně jiných členů Evropské komise, jak to vlastně myslí a jaké jsou jejich názory na tyto tři problémové okruhy, které jsem tady nanesl.
Samozřejmě pokud bych nedostal v tomto směru odpovědi dostatečné nebo uspokojivé, budu se snažit toto téma otevřít letos v prosinci na pravidelném zasedání výboru přidružení v Bruselu. Ale bez ohledu na tyto moje aktivity, které vyplývají ze zmíněných funkcí, musím říci, že je mi velmi líto, a v případě ministra zahraničí je mi dvojnásob líto, že uvedené výroky, ať už výrok pana komisaře Verheugena, nebo některých jiných evropských činitelů, procházejí bez jakýchkoliv reakcí příslušných českých ústavních činitelů, ať už jde o předsedu vlády, anebo minstra zahraničních věcí.
Já myslím, že můžeme vést různé polemiky na české politické scéně, že se můžeme lišit v názorech na budoucí uspořádání Evropské unie, a že je dokonce naší povinností vést někdy možná velmi obtížné, nelehké a ostré debaty v tomto směru, abychom dosáhli určitého národního konsensu a abychom mohli vytvořit určitou národní pozici České republiky ve vztahu k budoucnosti Evropské unie. Protože já stejně jako pan ministr Kavan doufám, že v roce 2004 budou reprezentanti budoucí české vlády, která vzejde z voleb 2002, sedět jako plnoprávní členové u jednoho slotu s ostatními členskými vládami zemí Evropské unie a budou spolu s nimi řešit otázky budoucnosti Evropské unie, rozdělení kompetencí mezi orgány evropské a orgány národní a budou se zabývat dalšími okruhy, které se týkají architektury politiky Evropské unie v blízké a vzdálené budoucnosti.
***