(17.20 hodin)
(pokračuje Koháček)
Chápu, že tento postoj a tento výklad, resp. nedostatek podkladů pro tento výklad, se panu ministrovi nehodí.
Pokud jde opravdu o to klíčové, to je § 23 odst. c). Pan ministr zde, musím korektně konstatovat, naprosto přesně citoval čl. 5 odst. b) příslušné směrnice 91/477 EU. To znamená, že občané nesmějí představovat nebezpečí pro sebe, veřejný pořádek nebo veřejnou bezpečnost. Je naprosto pravda, že toto je potřeba, abychom v našem právním řádu měli. Tvrdím, že to v našem právním řádu máme už nyní v zákoně 288 v těch ostatních ustanoveních, která definují žadatele o zbrojní průkaz. Nyní by tak vlastně nově splňovali podmínky i pro získání povolení zbraně. Je to nejen ta část o spolehlivosti, kde se naprosto správně uvádí, že by zbraň neměl dostat nikdo - v přeneseném slova smyslu - kdo je registrován v protialkoholní léčebně, drogy, kdo se dopouštěl přestupků v oblasti zbraní a střeliva, ale zároveň tam máme odstavec, o kterém v jiné souvislosti mluvil pan poslanec Grüner, který také znemožňuje vydat zbraň někomu, kdo byl jakýmkoli způsobem trestán, a máme tam i ustanovení, která jsou nově v zákoně v § 20, která vyžadují určitou zdravotní způsobilost. Mimo jiné právě i tu zde požadovanou psychickou, takže lékař může rozhodnout o tom, že někdo se musí povinně podřídit psychotestům. Lidé, kteří používají zbraň pro své povolání, a to zde nikdo nezpochybňoval, ani já ne, budou muset procházet psychologickými testy povinně. Takže tento odstavec b) čl. 5 zmíněné evropské směrnice už máme v zákoně 288 a i bez § 23 písm. c) je obsažen v tomto návrhu zákona. Proto v tom nemohu vidět nic jiného než to, o čem jsem zde hovořil ve své úvodní řeči a o čem hovořila i paní poslankyně Parkanová a pan poslanec Ondruš.
Závěrem mi dovolte vyjádřit se k poslední zmínce pana ministra Grosse, a to, že ve dvou minulých hodnotících zprávách EU jsme za nedostatek tohoto zákona byli kritizováni. Není to pravda, bylo to v předminulé, v té minulé to nebylo. Děkuji vám za pozornost.
Jsou zde dva návrhy. pan poslanec Ondruš navrhl vrátit vládě návrh k dopracování a já jsem navrhl - a měl jsem podmínku, která splněna nebyla, takže na návrhu trvám - návrh na zamítnutí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování o návrzích. Nejprve rozhodneme o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými identifikačními kartami.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 63. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Z přítomných 164 pro návrh 82, proti 75. Návrh nebyl přijat.
Nyní rozhodneme o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu zákona. (Krátká pauza pro kontrolu sjetiny.) Není námitka. Proto budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 64. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Z přítomných 164 pro návrh 83, proti 75. Návrh byl přijat.
Počkáme ještě, zda nezazní námitka zpochybňující toto hlasování. Ano, prosím.
Poslanec Miloslav Vlček: Pane předsedající, omlouvám se, ale chtěl jsem hlasovat ne a hlasoval jsem ano, je to na sjetině, zpochybňuji hlasování.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Rozumím tomu zpochybnění, jen bych příště všem kolegům doporučoval, aby říkali, že hlasovali jinak, ne že chtěli hlasovat jinak, než hlasovali. Velmi těžko se takové námitce potom vyhovuje. Nicméně námitka zpochybňující toto hlasování zazněla.
Necháme hlasovat o této námitce.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 65. Kdo s ní souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 164 pro návrh 150, proti 7. Námitka byla přijata.
Rozhodneme tedy ještě jednou o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 66 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Z přítomných 163 pro návrh 82, proti 77. Tentokrát výsledek hlasování říká, že tento návrh byl přijat.
Opět prosím kolegy… (Krátká pauza.) V pořádku, takže tento návrh zákona byl zamítnut. O slovo požádal ministr vnitra.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vím, že teď možná někoho naštvu, nicméně to patří k našemu řemeslu. V každém případě bych chtěl Poslanecké sněmovně sdělit, co učinila. Ve vystoupení jsem zde zaslechl od několika poslanců, že chtějí umožnit zpřísnění podmínek v České republice, protože tady skutečně je řada tragédií, které se odehrály, ale jen že jsme to špatně napsali. Výsledek je takový, že jste zákon zamítli úplně, vy, jednočlenná většino ve sněmovně. Tudíž žádné zpřísnění podmínek, byť i jiné, než navrhovalo Ministerstvo vnitra, možné není. Takže ne, kolegové, vy jste to nevrátili k přepracování, vy jste návrh zákona zamítli se všemi důsledky ve vztahu k EU, politickými důsledky, a jsem zvědav, až zase uslyším od některých kolegů plno proevropských řečí, jak se to bude srovnávat s tímto skutkem a s důsledky na vnitřní bezpečnost v České republice.
***