(Jednání pokračovalo v 17.00 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Jednání bylo přerušeno po ukončení obecné rozpravy a chci se zeptat pana navrhovatele, zda chce vystoupit se závěrečným slovem. - Je tomu tak, prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, vzpomněl jsem si na Cimrmana, který pokračuje "s elektřinou je to prosté…", ale já budu pokračovat k zákonu, který máme před sebou.
Udělal jsem si poznámky k rozpravě a pokusím se postupovat podle těchto poznámek.
Nejprve tedy k vystoupení pana zpravodaje poslance Koháčka. Pan poslanec Koháček zpochybnil statistiky, které byly prezentovány v souvislosti s tímto tématem, a zpochybnil je na základě toho argumentu, že zatímco rok 1997, 1998 a 1999 znamenají nárůst trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní, že rok 2000 znamenal pokles trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní, a prezentoval to jako důkaz toho, že je mylné se domnívat, že střelné zbraně jsou nějakým závažným kriminogenním faktorem - mám na mysli legálně držené zbraně.
Z té statistiky, tak jak byla prezentována, by to tak opravdu mohlo vypadat, kdyby pan kolega Koháček nezapomněl na jednu podstatnou věc. A tou podstatnou věcí je to, že rok 2000 znamenal poměrně výrazný pokles všech trestných činů ve všech kategoriích, tedy včetně násilné trestné činnosti, logicky i včetně násilných trestných činů páchaných legálně drženou střelnou zbraní. Takže tuto argumentaci neberu a myslím si, že na základě toho, že rok 2000 znamenal celkový pozitivní zlom ve vývoji bezpečnostní situace v ČR, je evidentní, že tento argument, tak jak byl uveden, minimálně má o poznání menší váhu, než by se mu snažil připsat pan zpravodaj poslanec Koháček.
Další argumentace o tom, že v těch počtech 1100, 1200 nebo necelých 1000 trestných činů spáchaných legálně drženou střelnou zbraní jsou i policisté, je správná, pan poslanec Koháček má pravdu, že v té zhruba tisícovce jsou i policisté, ale je k tomu potřeba dodat ještě jeden jiný údaj, a to ten, že policistů, kteří spáchají trestný čin legálně drženou zbraní, tedy svou zbraní, je tak deset do roka - plus minus. Takže myslím, že zpochybňovat číslo tisíc číslem deset je opravdu hodně zavádějící a nesvědčí o ničem jiném nežli o snaze účelově vyložit statistiku. Myslím, že jste si povšimli, že v úvodním slově jsem úmyslně nehovořil o těchto číslech, protože si myslím, že statistiky se dají vykládat různým způsobem, a to všechny statistiky včetně těchto. V každém případě ale určitou vypovídací hodnotu mají, a ať už je to přes 50 % nebo pod 50 % trestných činů spáchaných legálně drženou střelnou zbraní z násilných trestných činů spáchaných střelnou zbraní, pak si myslím, že už je jedno, jestli to je 55 %, nebo 45 %, nebo 60 %, protože v každém případě je to obrovský problém, který bohužel za sebou má řadu mrtvých a řadu lidských tragédií.
Další detail z vystoupení pana zpravodaje Koháčka je opravdu detail, ale chci se k němu vyjádřit. Bylo totiž řečeno, že zákon stanoví řadu problematických byrokratických příkazů, zákazů anebo podmínek, a jako příklad byla uvedena otázka skladování zbraně. V každém případě chci říci, že způsob uložení zbraně - což je správnější výraz - a současný stav, kdy uložení zbraně legálně držené vede k poměrně četnému odcizování, je způsoben i poměrně laxní nebo nepříliš přesnou a striktní úpravou v zákoně. Seznámím vás s čísly, kolik legálních zbraní ročně je v ČR odcizeno. V roce 1998 bylo odcizeno soukromým majitelům - fyzickým osobám 583 střelných zbraní, v roce 1999 683 střelných zbraní a v roce 2000 671 střelných zbraní. - Krátkých kulových, pane předsedající.
Chci tím říci, že pokud nezpřísníme podmínky pro způsob uložení zbraní, pak samozřejmě i tento kriminogenní faktor bude mít vytvořenu v zákoně půdu. Já nevidím nic špatného na tom, když zpřísníme podmínky pro to, aby člověk, který zbraň legálně má, ji uchovával nebo ji měl uloženu podle poněkud striktnějších pravidel, než tomu je do současné doby.
A nyní mi dovolte, abych se dostal k těm klíčovým záležitostem.
Z vystoupení pana poslance Koháčka, z vystoupení paní poslankyně Parkanové a z vystoupení pana poslance Ondruše zazněla zásadní námitka vůči § 23 písm. c). Pro ty z vás, kteří nečetli třeba důkladně tuto normu, si dovolím tento text přečíst. Ten text v navrženém zákoně zní takto - jedná se o spolehlivost fyzické osoby: "Za spolehlivého podle tohoto zákona se považuje ten, kdo…" a teď jsou tam tři písmena, a jedno z těch písmen paním poslankyním a pánům poslancům vadí, a to písmeno zní "osoba, která představuje nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost zejména svým agresivním chováním". Říká se, že pokud toto ze zákona zmizí, že se nic nestane vůči EU.
Tvrdím, paní poslankyně a páni poslanci, že ti z vás, kteří tu toto říkají - a ty pány poslance a paní poslankyně jsem jmenoval - neříkají Poslanecké sněmovně pravdu. Ve Směrnici Evropského společenství ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní v článku 5 se praví toto:
***