Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(11.10 hodin)

(pokračuje Brožík)

Tím končím projednávání této interpelace. Děkuji všem zúčastněným, ukončili jsme tak bod 88 projednání písemných odpovědí členů vlády České republiky na interpelace a budeme se věnovat dalším bodům.

Pro všechny ty, kteří by zase rádi opustili Poslaneckou sněmovnu, sdělím, jak budeme pokračovat do polední přestávky. Nejprve se vypořádáme s bodem č. 49 včera přerušeným, prvním čtením návrhu poslanců Josefa Hojdara a ostatních, ve zkráceném znění stavební zákon. Poté bychom se věnovali třetím čtením, a to vládnímu návrhu zákona o pohřebnictví, vládnímu návrhu zákona o veřejných knihovnách, dále by to byl návrh poslanců Zdeňka Kořistky a dalších na vydání zákona o spotřebních daních, dále návrh poslanců Cyrila Svobody a dalších na občanský zákoník a jako poslední mám zatím návrh poslanců Bartoše a dalších, dotace soukromým školám.

Paní kolegyně, váš návrh zákona může být projednáván - mám takový pocit - až od 12.20 hodin, tudíž zatím ho zde nemám předložen a budeme se mu dnes věnovat odpoledne.

Já bych tento postup nechal odhlasovat, abychom měli všichni jasno.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 299 z přítomných 152 pro 136, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Otevírám bod č. 49, kterým je

Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujal místo za navrhovatele pan poslanec Josef Hojdar a zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Andrej Grega. Tento bod jsme včera před hlasováním po ukončení obecné rozpravy přerušili. Táži se proto, zda hodlají vystoupit jak navrhovatel tak zpravodaj se svými závěrečnými slovy. Je tomu tak. Pan poslanec Josef Hojdar má slovo.

Poslanec Josef Hojdar: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, včera do pozdních hodin probíhala diskuse k tzv. stavebnímu zákonu, ve které zaznělo velmi mnoho slov a bohužel musím říci velmi mnoho slov, která vůbec nemluvila o tom, o čem je novela stavebního zákona. Nechci zde teď komentovat vystoupení jednotlivých pánů poslanců, ale v obecném duchu musím říci následující.

Velmi mnoho diskutujících, kteří zde mluvili, bohužel se sami usvědčili z toho, že za prvé neznají stávající znění stavebního zákona, za druhé vůbec nevědí, jaký je postup při stanovení průmyslových zón, a za třetí vůbec nevědí o tom, že průmyslové zóny, tak jak vznikají, mají úplně jiný postup než ten, který oni tady deklarovali.

Jenom na vysvětlenou. Průmyslová zóna, pokud vzniká, tak nevzniká vůbec z nařízení vlády a už vůbec nevzniká tím, že by předseda vlády nebo některý z ministrů vstal, ukázal na ten či onen pozemek a řekl - tady bude průmyslová zóna. Tyto průmyslové zóny vznikají tak, že zahraniční investor řekne, že by u nás chtěl investovat. Města, která mají zájem o průmyslovou zónu, o to, aby u nich bylo investováno -

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče, já bych chtěl upozornit všechny diskutující, aby věnovali pozornost slovům předkladatele, neboť poté budeme hlasovat a včerejší atmosféra při projednávání tohoto návrhu zákona dávala tušit, že nebudeme jednotní a že si zasloužíme argumentaci, kterou přednáší jak navrhovatel, tak zpravodaj. Prosím všechny ještě jednou o ztišení v sále.

Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Josef Hojdar: Tato města sama dělají vše pro to, aby průmyslová zóna u nich vznikla. A musím říci pro pány poslance z pravé strany, že je to úplně jedno, jestli starosta nebo primátor je ze sociální demokracie, nebo jestli je z ODS, z KDU-ČSL nebo Unie svobody. Teprve následně, pokud se podaří zjistit, že jsou vyhovující pozemky pro průmyslovou zónu, jsou projednány s investorem, se obrátí společně na vládu s tím, aby vytvořila podmínky pro zainvestování této průmyslové zóny a pro vznik podmínek, aby tento zahraniční nebo domácí investor mohl u nás investovat.

Takže argumenty, že vláda ukáže prstem a někdo se musí prostě zbavit svého vlastnictví, jsou naprosto o něčem jiném, než o čem se zde diskutovalo. Záležitost vyvlastnění, tak jak zde byla diskutována a jak zde bylo řečeno v některých vystoupeních, že se vracíme až do roku 1948, jsou už úplně scestné. Ten, kdo zná stavební zákon a kdo tam zná paragrafy, které se týkají vyvlastnění, ví - a potvrdil to ve svém vystoupení pan kolega Kvapil, na závěr bohužel už tady nikdo skoro nebyl - že všechno to, o čem se zde diskutovalo, je dnes už zahrnuto ve stavebním zákonu a že se vůbec nejedná o vytvoření nějakého nového institutu, a vůbec už zde nechci mluvit o tom, jak zde mluvil - mám takový dojem - pan kolega Koháček, že někteří jeho známí po přijetí této novely řeknou, že nemohou žít v tomto státě a že se musejí vystěhovat. Vážení pánové, jestli někdo toto tvrdí a ještě se tím chlubí, že to jsou jeho známí, pak nevím, co celou dobu ve sněmovně dělá, protože vůbec nezná zákony, které tato sněmovna schvaluje, vůbec nezná právní řád tohoto státu a bohužel ani své známé nepoučí, že ty věci, které jsou dnes ve stavebním zákonu, jsou úplně stejné jako to, co se navrhuje, a vůbec to nemá nic s žádným znárodňováním společného. Je to trochu smutné, že zde bylo argumentováno úplně falešně a úplně se zde mluvilo o jiných věcech, než které v této novele jsou.

Už se zde vůbec nechci zmiňovat o nějakých politických komentářích, které zde byly vznášeny. Tento zákon, tak jak byl navrhován, nebyl vůbec o politice. To byl zákon, který má pomoci našim lidem, kteří jsou dnes bez práce, najít zaměstnání, tak aby se mohli uplatňovat ve svém budoucím životě, tak aby z jejich práce mohly vzejít další odvody do státní kasy, tak aby tento stát mohl prosperovat a mohl se rozvíjet.

Mne tady zarazila jedna věc a to bylo vystoupení prvního vystupujícího včera pana kolegy Hrnčíře. On řekl, že vytváření průmyslových zón není činností ve veřejném zájmu. Já jsem zde ve svém vystoupení řekl, že nediskutujme o tom, o čem tento stavební zákon je, ale diskutujme o tom, o čem tento veřejný zájem je. A jestliže pan kolega Hrnčíř mi řekne, že vznik průmyslových zón, vznik zaměstnaneckých míst není veřejný zájem, potom já zde mohu pouze konstatovat jednu věc.

***