(18.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Myslím, že přejdeme-li hranice naší země na západ, ať do Francie, Švýcarska nebo Německa, všude vidíme, že ve větších městech jsou budovány průmyslové zóny. Já netvrdím, že budování těchto průmyslových zón nutně vyžaduje vyvlastnění. Nemusí tomu tak být. Nepochybně tam ale existuje veřejný zájem na budování těchto zón, který spočívá v tom, že obce nebo jejich orgány se musejí rozhodnout, že tam budou investovat, že se tam provedou určité práce, které ti nebo oni podnikatelé tam dělat nemohou, musí tam být vybudována infrastruktura a musí být územním plánem stanoveno, kde se vůbec rozvoj určitých průmyslových podniků může dít, aby nebyly ohrožovány zájmy občanů té či oné obce. V tom směru samozřejmě jsou průmyslové zóny velmi různého druhu.
Předseda vlády už tady připomněl stavbu ropovodu z Ingolstadtu. Myslím, že tu jsou další kolegové, kteří byli v té době ve Federálním shromáždění, když se jednalo o tom, zda bude nebo nebude Československá republika v dodávkách ropy a zemního plynu závislá pouze na zdrojích z bývalého Sovětského svazu, nebo zda chceme zabezpečit i zdroje z dalších oblastí. V tomto směru jsme velmi přivítali, když se dohodlo, že se vybuduje ropovod z Ingolstadtu, že ve svobodném státě Bavorsko existuje zákon, který umožňuje vyvlastnění ve veřejném zájmu, protože bez toho by samozřejmě ropovod nebylo možné za rok nebo rok a půl, jak se tehdy stalo, postavit.
Neměli bychom, když hovoříme o těchto věcech, zapomínat na tyto jevy z naší krátké demokratické polistopadové minulosti.
Pokud jde o návrh zákona, lze k němu jistě mít různé připomínky. Já jsem hovořil o tom, že by nepochybně bylo lepší, kdyby tady existovala obecná zákonná úprava režimu vyvlastnění, která je podle ústavy možná. Není-li tomu tak, neměli bychom jenom pro tento formálně právní důvod zamítat vážnou diskusi o tomto problému a měli bychom se snažit o to, ten návrh, který tu byl předložen, po věcné diskusi zdokonalit tak, aby odpovídal našim ústavním a právním kritériím. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Vojíř, připraví se pan poslanec Beneš.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, když tento návrh spatřil světlo světa, tak samozřejmě jsme se tím jako klub ODS zabývali. Sledovali jsme podstatu té věci, diskutovali jsme o tom a došli jsme k závěru - a to je jakási možná odpověď na to, jestli pan předseda Tlustý je nebo není telepat - že v takovéto podobě takovýto zákon podpořit nemůžeme.
Já se pokusím, možná na rozdíl od některých svých předřečníků, opravdu držet tématu a položit si otázku, co je veřejný zájem. Já myslím, že mnozí se na to také pokusili odpovědět, ale platí, že každý na to máme jiný názor. Ten názor - předpokládám - vychází z jistého stylu života, možná z ideje, kterou vnímáme a podle které se snažíme žít. Já myslím, že na tom není nic špatného.
Zde platí, a pro mne velmi silně, že soukromý majetek je nedotknutelný. Jestliže vyjdu z této definice, tak musí platit, že rozhodnutí o vyvlastnění, nebo chcete-li omezení mého práva, abych se rozhodl sám svobodně, komu svůj majetek převedu a za jakých podmínek včetně ceny, musí být velmi výjimečné. Proto také platí, že statut, nebo chcete-li pojem vyvlastnění, je zakotven v ústavě, protože přece jen to je zákon, který musí být přijímán daleko větším kvorem, musí být přijímán celým Parlamentem, a je tady velká záruka toho, že se to bude dít velmi omezeně, prostě ta skutečnost, že dojde k vyvlastnění.
My se zřejmě shodneme z hlediska dlouhodobého vývoje na tom, že ve veřejném zájmu jsou síťové investice, jako je např. dálnice, plynovod a jako může být např. i vedení velmi vysokého napětí, abych řekl ještě jiný případ síťového vedení. Co to znamená? Znamená to v podstatě, že se shodneme na tom, že tuto investici - ať už ji realizuje stát, nebo soukromoprávní subjekt, na pozemku, který musel být třeba i vyvlastněn a uhrazena cena, která ovšem je definována nějakou horní závorou - využívá mnoho občanů té země nebo ta investice má pro zemi velmi strategický význam. Já si myslím, že se shodneme na tom, že např. u plynovodu být závislí pouze na jednom zdroji je velmi nebezpečné. Z hlediska strategického je to nebezpečné, ne proto, že by nám někdo něco nedodával. Platí skutečnost, že např. výstavba plynovodu z Ingolstadtu byla strategická. To je asi skutečnost, na které se dohodneme.
Mohl bych říci, že totéž platí, jestliže v nějakém územním plánu republiky - mám pocit, že územní plán republiky bohužel neexistuje, nejvýše existuje územní plán na úrovni krajů, což je trochu škoda, je to samozřejmě koordinováno přes Ministerstvo pro místní rozvoj - se vytváří predikce toho, aby bylo jasné, že tudy, v těchto místech má například stát zájem stavět takovéto rychlostní komunikace, a proto platí jakési avízo typu "dejte si pozor na to, abyste v té lokalitě nestavěli, nebo omezili svoji činnost, případně tam směnili nějaké pozemky". Rozumím tomu, že někdo může namítnout, že to může mít i druhý charakter - což se také stalo, jak říkal pan premiér -, že si naopak kousek pozemku koupím a stavbu zablokuji. Je to jistě problém, ale tato otázka je bohužel v demokracii velmi složitá a musíme vždy velmi zvažovat, zdali k institutu vyvlastnění přistoupíme. Jestliže k němu přistoupíme, tak i ústava říká, že k němu máme přistoupit v případě speciálního zákona, že to musí být opřeno o zákon, kterým tuto činnost, tento akt, mohu vykonat.
V úvodu bylo řečeno, že de facto tato novela nerozšiřuje dramaticky rozsah statutu vyvlastnění. To není úplně pravda. Tato novela prostě jde do určité oblasti, kde je řečeno, že bude-li tato zóna, budou-li tyto pozemky označeny za veřejný zájem, je tam další podmínka, že budou-li na to uvolněny státní peníze a budou-li splněny všechny předpoklady ze zákona, tak pak teprve - nedojde-li k dohodě - může nastoupit jako poslední institut vyvlastnění.
Spor je právě v tom, že my si myslíme, že je to záležitost již nad míru veřejného zájmu. To je to, co možná nechceme slyšet, nebo možná slyšíme, ale máme právě jinou ideu v tom, jak nahlížíme na veřejný zájem a jeho definici.
Myslím, že platí také věta, že bezesporu nezaměstnanost je velký problém každé země, každé ekonomiky. Také ale platí, že k tomu má nástroje vláda.
***