(16.40 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Považuji je za riziko větší než problémy spojené s odložením zásadních změn a než překlenutí přechodného období v nezbytně nutnou novelizaci stávajících, i když zastaralých zákonů.
Pan ministr ve svém projevu řekl, že případným nepřijetím tohoto návrhu zákona nebudou řešeny některé problémy. Mohu vás ujistit, že zrovna to, co uvedl pan ministr, řešitelné je i ve stávajícím legislativním prostředí. To nejsou žádné pádné důvody pro přijetí návrhu tohoto zákona.
Proto mi, dámy a pánové, dovolte, abych v souladu s tím, co jsem řekl ve svém vystoupení, navrhl podle jednacího řádu vrátit sněmovní tisk č. 881, vládní návrh školského zákona, navrhovateli k dopracování. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan kolega Václav Pícl, připraví se Jiří Payne.
Poslanec Václav Pícl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, velmi podrobně sleduji debatu, která se odehrává zde v této sněmovně a která v poslední době byla prezentována i v médiích, ohledně přijetí či nepřijetí nového školského zákona.
Pan ministr ve své úvodní řeči se vyjádřil k novým principům a nástrojům obsaženým v tomto zákoně. Nebudu je tedy opakovat. S řadou změn můžeme souhlasit, ba je i přivítat jako potřebné, o některých návrzích můžeme vést debatu, jiné v této chvíli můžeme odmítnout. Klíčová by však pro nás měla být potřeba přijetí této normy, ať v předložené, nebo upravené podobě respektující požadavky, připomínky či rozpory uplatněné zástupci jednotlivých politických stran či subjektů jako konfederací, asociací, školských odborů a dalších.
Důsledky neschválení, a tedy neprojednání zákona, tak jak je naznačil i pan ministr, by pro současný i budoucí vývoj našeho školství mohly přinést řadu neřešitelných a negativních dopadů. Ptám se vás tedy, kolegové: chcete již v prvním čtení zamítnout tuto velmi důležitou normu, na které se pracuje bezmála tři roky za účasti široké veřejnosti? Důvody se dají najít vždycky. Slyšeli jsme jich tady dost. Mít však vůli pomoci českému školství, kterou tak často společně deklarujeme, už bude zřejmě obtížnější. Pokusme se tedy najít kompromis, a to tak, jak to udělali v mnoha případech jiné výbory. Prodlužme dobu projednávání a ve věcech, ve kterých se shodneme, upravme tento zákon tak, aby mohla vejít v platnost potřebná pravidla. Navrhuji tedy prodloužení lhůty k projednávání ve výborech o 20 dní.
Rád bych zmínil i skutečnost, že řada významných odborných skupin či sdružení, jako jsou Sdružení školských asociací, Asociace základního školství, Asociace středních průmyslových škol, Asociace pedagogů základního školství, školská sekce České biskupské konference, Asociace ředitelů církevních škol, Českomoravský odborový svaz pracovníků školství či Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, které i přes určité výhrady vyslovují podporu a nutnost projednání a propuštění do druhého čtení návrhu tohoto zákona.
Vážené kolegyně a kolegové, ukažme naší veřejnosti, že v zásadních rozhodnutích jsme schopni bez ohledu na politickou příslušnost projednat tak potřebný návrh zákona, který se stane významným prostředkem k nutné reformě školství. Jakékoliv setrvávání na platnosti současných zákonných norem či jejich případné novelizace v žádném případě českému školství nepomůže. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Jiří Payne, připraví se paní kolegyně Svobodová.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dalo by se hovořit o školsky odborném obsahu tohoto zákona, ale chci se ve svém vystoupení této věci vyhnout a budu hovořit čistě o právních aspektech předloženého návrhu. Zejména se chci věnovat problematice školské právnické osoby.
Pojďme si pro začátek připomenout, co to je právnická osoba jako výdobytek, který přineslo římské právo, a římské právo v tomto smyslu se stalo základem demokratického práva všech evropských zemí. Právnická osoba je právní konstrukce, která vytváří subjekt práva, který podobně jako fyzická osoba je nadán schopností zavazovat se, to znamená podepisovat smlouvy, uzavírat dohody apod., a nést také odpovědnost za závazky z těchto smluv vyplývající. Při této činnosti právnická osoba podle klasické definice římského práva nepřijímá žádné pokyny od nikoho. Je v té věci stejně autonomní jako každá fyzická osoba. Každý občan České republiky jako fyzická osoba má právo přihlásit se, kam chce, prodat kterýkoliv majetek, který mu patří nebo zase jiný majetek si koupit a nikdo mu do toho nesmí mluvit. To je prostě charakter právnické osoby, že je nezávislá na celém zbývajícím světě.
Zároveň nutno říci, právnická osoba podobně jako fyzická osoba je nadána být vlastníkem, to znamená vlastníkem plnohodnotným. Jestliže nějaké vlastnictví právnické osobě patří, tak už nikdo nesmí vlastnické právo této právnické osobě odejmout. Počátkem 90. let jsme přijali Listinu základních práv a svobod, která říká, že vlastnické právo tohoto druhu nebo jakéhokoliv druhu, protože není jiné vlastnické právo, je pod ochranou Ústavního soudu, že je pod ochranou ústavních dokumentů České republiky, takže lidově řečeno, kdybychom to chtěli velmi zjednodušit, právnická osoba si může dělat naprosto, co chce, a nikdo jí do toho nesmí mluvit. Může ukončit svoji existenci ze svého rozhodnutí, ale o ukončení její existence nemůže rozhodovat nikdo mimo ni. Existuje snad jediná cesta, jak může právnická osoba zaniknout, aniž by to bylo z jejího rozhodnutí, když se dostane do konkursu. Žádná jiná možnost u právnických osob nesmí existovat.
Zároveň - a teď se musím dostat trochu do historie naší právní historie - v 50. letech po nástupu komunistického režimu se stal předmětem útoku pojem "vlastnictví", protože demokratické vlastnictví v evropském smyslu bylo nahrazeno po vyvlastnění názvem "socialistické vlastnictví" a dostalo zcela jiný obsah. Zároveň se dočtete v tehdejších knihách, že jedním z největších nepřátel socialistického zřízení je právě pojem "právnická osoba".
A protože ale počátkem 50. let tady existovaly právnické osoby demokratického typu ještě pocházející z první republiky, tak po přechodnou dobu tady u nás použil komunistický režim zvláštní fintu. A v tehdejších teoretických učebnicích se dočteme o tom, že tedy po jakousi přechodnou dobu může existovat něco, čemu se říká "socialistická právnická osoba". Byla to zvláštní finta, protože socialistická právnická osoba fakticky podle tehdejších zákonů už nebyla nadána naprostou samostatností a svobodou, kterou má mít právnická osoba, ale byl to jakýsi po přechodnou dobu tolerovaný systém, který v podstatě byl po čase zlikvidován, takže v nějakých 70. letech už žádná právnická osoba v našem právním řádu neexistovala. Právní řád už neumožňoval existenci právnických osob. Namísto toho přežil pojem čistě teoretický "právní subjektivita", který se v záhadné socialistické podobě tradoval ještě dále. Vlastnictví, které předtím bylo vlastnictvím jednotným, neexistují různé druhy vlastnického práva, bylo v rámci vyvlastňování a socialistické ideologie nahrazeno socialistickým všelidovým vlastnictvím, a najdeme k tomu úžasné texty v knihách z 50. let.
Nyní se pojďme zamyslet nad tím, co nám ministr předkládá. Ministr předkládá pojem, nový právní pojem "školská právnická osoba" a využívá té samé finty, které použili komunisté v 50. letech, že totiž začali hovořit o socialistické právnické osobě. Školská právnická osoba má přesně tytéž atributy, které najdeme v zákonech o socialistických organizacích.
***