(18.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Ano, jsou některé věznice, kde z těch, kteří jsou v evidenci zaměstnávání, jsou zaměstnání skoro všichni, jsou ale také věznice, např. Bělušice, kde počet zaměstnavatelných osob je takový, že skutečně zaměstnáno je méně než 10 % a stovky vězňů práci nemají. Podobně v Heřmanicích je to kolem 17 %, a dále je pět věznic, kde se to pohybuje mezi 20 až 28 %.
Podobně stagnuje i zvyšování kvalifikace ve Vězeňské službě, která je na úrovni kolem 5 % odsouzených osob. Myslím si, že s ohledem na dosažený stupeň vzdělání i věk by byl možný zhruba dvojnásobek.
Chtěl bych se, pane ministře, zeptat, jestli se chcete smířit s tím, že i výhled je poměrně nepříznivý.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana ministra spravedlnosti.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, nejsa dědem Vševědem, připravil jsem se na poměrně široké vymezení interpelace, především co do statistických údajů.
Myslím, pane poslanče, že z materiálů, které jsem vám předal, vyplývá, že nemáte pravdu, že zaměstnanost stagnuje. Stagnovala především v letech 1997 až 1999, což vyplývá z grafů, které jsem vám dal k dispozici. V první čtvrtletí roku 2001 stoupla zaměstnanost téměř o 2 %, což není číslo nijak závratné, ale uvážíme-li, že evropský standard se pohybuje kolem 60 %, přičemž zahraniční vědecké semináře považují za jakési optimum 80 %, pak to přece jen vidím spíše jako optimistický růst než jako stagnaci nebo dokonce pokles prostoru pro zaměstnanost vězňů. To za prvé.
Za druhé bych chtěl říci, že zaměstnanost vězňů je problém, který nelze vidět izolovaně. Zjednodušeně řečeno souvisí s regionálním stavem pracovních příležitostí, a je zjevné, že tam, kde vězňové jsou zaměstnáváni metodou, kdy vyjíždějí na jednotlivá pracoviště k podnikatelských subjektům, je zaměstnanost vyšší v regionech, kde je všeobecně nízká nezaměstnanost, a zaměstnanost je nízká v regionech, kde je všeobecně vysoká nezaměstnanost. To lze velmi snadno dokumentovat stavem v jednotlivých věznicích.
Všemi formami bylo zaměstnáváno v průměru 5 905 odsouzených, jak jsem uvedl v pokladovém materiálu, přičemž u podnikatelských subjektů na pracovištích v areálech věznic a vazebních věznic 1 778 vězňů. Čísla nebudu opakovat.
Ptal jste se na strategii, a to je věc mimořádně závažná. Novela trestního řádu, kterou jsem dnes obhajoval ve druhém čtení ve sněmovně, jednoznačně směřuje k tomu, že v časovém horizontu dvou tří let se změní skladba vězňů v našich věznicích, a to výrazně ve prospěch vězňů s dlouhodobými tresty odnětí svobody, kde i v poměrech evropských standardů zaměstnávání mimo věznice, tedy vyjížděním na jednotlivá pracoviště podnikatelských subjektů, je zásadně nemožné.
Co tedy s touto perspektivou? Jednoznačně investiční podpora vytváření pracovních příležitostí uvnitř budov věznic. To znamená za prvé budování výrobních hal a odpovídajícího výrobního zázemí, jakož i hledání takových výrobních kapacit, které tento prostor otevřou. To je zcela zjevně spojeno s rozpočtovými prostředky, které může dnes a pro příští rozpočtový rok Vězeňská služba do této oblasti investovat, a ty nejsou nikterak závratné, uvážíme-li celkovou investiční zanedbanost.
Na druhé straně trend, o kterém předpokládám, že bude nastolen trestním řádem, nepochybně už v příštím roce se příznivě odrazí ve snížení počtu vazebně stíhaných osob. To umožní - a já to předpokládám zejména na Moravě - soustředění určitých finančních kapacit právě na budování prostředí pro zaměstnávání v budovách věznic, což je základ. Nepochybně to není úkol, který by bylo možno splnit už v příštím rozpočtovém roce, ale v tom časovém horizontu, o kterém jsem hovořil, je to myslím směřování správné.
Z tohoto pohledu tedy jsem mírným optimistou, nicméně ta základní východiska, která jste ve své interpelaci přednesl, jsou souladná se zprávou, kterou jsem poskytl.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi a táži se pana poslance Exnera, zda má doplňující minutovou podotázku.
Poslanec Václav Exner: Pane ministře, musím upozornit na to, že mnoho našich voličů nás upozorňuje na věc, která je z morálního i jiného hlediska důležitá. Nepracující vězni totiž nemohou ani dílčím způsobem uspokojit úhrady náhrady škod, nemohou se podílet přímo ani nepřímo na nákladech věznění, a dokonce u nepracujících vězňů je nutné často tuto skutečnost posuzovat jako falešnou humanizaci vězeňství.
Dále bych chtěl stručně podotknout, že jsem si ve vašem materiálu dnes projednaném v podvýboru pro vězeňství přečetl následující slova: "Analýza současného stavu. Nadále byly překračovány ubytovací kapacity věznic a vazebních věznic, stagnuje zaměstnávání odsouzených (40 %)…" atd.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím pana ministra.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Já myslím, pane poslanče, že ani z jednoho mého slova nevyplynulo, že jde o stav, se kterým bych mohl být spokojen. To za prvé. A za druhé je nepochybné, že zaměstnanost vězňů, resp. schopnost zaměstnávat vězně se neprojevuje významně jenom v resocializaci, ale také ve schopnosti dostát svým finančním závazkům.
Ukončil jsem svou první část odpovědi na vaši interpelaci konstatováním, že jde především o rozpočtové limity. Je to o tom, kolik tato společnost bude ochotna programu zaměstnávání vězňů, ale nejenom zaměstnávání, nýbrž především vzdělávání vězňů věnovat. Víte, jaké jsou rozpočtové limity v rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, a já jsem přesvědčen, že v těchto limitech je na uvedené programy vynakládáno odpovídající množství prostředků.
Konstatuji ale znovu, že v žádném případě nejde o stav, se kterým bych mohl být spokojen.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi a prosím paní poslankyni Němcovou, která má interpelaci na ministra školství, kterého tu ale bohužel nevidím, přesto však můžete paní poslankyně, svoji interpelaci přednášet.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane předsedo za slovo. Pane předsedo, pane ministře školství, moje interpelace se týká projektu, který vycházel z koncepce státní informační politiky vzdělávání, která byla přijata usnesením vlády č. 525 v roce 1999. Na tuto koncepci reagovala Základní škola v Novém Městě na Moravě autorským kolektivem Ondráček-Liebermann, kteří předali osobně ministerstvu školství, panu náměstkovi Souralovi, svůj projekt, který se informačními technologiemi ve vzdělání zabýval. Jejich celkové odhadované náklady, které by tento projekt vyžadoval, byly zhruba ve výši 20 milionů korun. Podotýkám pouze, že žádná oficiální odpověď po dobu více než půl roku jim z MŠMT nepřišla, a to ani po několika dotazech či žádostech. Prostě ministerstvo mlčí.
Nyní se dovídáme, že podobný projekt, jak byl vypracován a předán, se nějakou zvláštní cestou ocitl mimo tento autorských kolektiv a zabývá se tím nějaký tým na Ostravsku, který zcela evidentně vychází z tohoto projektu, ovšem jeho cena už není kolem 20 milionů, ale týká se několika miliard.
Mé dotazy na ministra školství znějí takto: Za prvé - jaké závěry vyvozuje z toho, že jeho ministerstvo neodpovídá na práci, která mu byla předána, ani po několika intervencích. Za druhé - v jaké fázi je nyní rozhodováním MŠMT v této věci? Za třetí - zda respektují práva autorů na práci, kterou osobně na MŠMT předali.
***