(15.10 hodin)
(pokračuje Frank)
To tedy znamená, že o vyslání německé policie k odvracení ohrožení veřejného pořádku by byla oprávněna požádat krajská správa policie příslušného kraje bez souhlasu - a mám dokonce pocit, že i bez vědomí - centra. Naopak o vyslání policistů České republiky na pomoc policii SRN při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti v Německu by měly rozhodovat krajské orgány správy policie.
Myslím si, že tvrzení předkládací zprávy - možná se trochu mýlím - že rozšíření spolupráce i na poskytování pomoci při odvracení ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti je v souladu s ustanovením Schengenské smlouvy z roku 1985, a jak jsem již citoval, i prováděcí úmluvy z roku 1990, které předpokládají rozšíření rozsahu spolupráce na základě dvoustranných smluv, je malinko zavádějící, protože oba tyto dokumenty se totiž týkají spolupráce pouze při potírání kriminality a při prevenci, zejména zvláště společensky nebezpečné trestné činnosti. Nikde v těchto dokumentech není totiž zmínka o spolupráci při odvracení ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti.
Na podporu tohoto stanoviska je třeba připomenout hlavu VI Maastrichtské smlouvy o Evropské unii, která upravuje policejní a justiční spolupráci v trestních věcech a která v čl. 33 výslovně stanoví, že tato hlava se nedotýká odpovědnosti členských států za udržování práva a pořádku a zajišťování vnitřní bezpečnosti.
Musím také říci, že na tuto problematiku navazuje i čl. VII smlouvy, který se týká podpory ze strany pracovníků druhého smluvního státu. V odst. 1 tohoto článku se totiž stanoví, že v případě naléhavé potřeby může každý smluvní stát za účelem odvrácení ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti podřídit vlastní pracovníky orgánům druhého státu, aby je podpořili při plnění policejních úkolů. V odst. 2 téhož článku se pak stanoví, že podpora podle odst. 1 může být poskytnuta, pouze pokud se tak dohodnou pracovníci obou smluvních států, kteří jsou k tomu oprávněni na základě vnitrostátních právních předpisů.
Dovolte mi ještě poznámku k odstavci 4 čl. VII, kde se stanoví, že pracovníci, kteří poskytují podporu podle odstavce 1, smějí plnit policejní úkoly pouze pod vedením orgánu druhého smluvního státu, který bude řídit zásah, a zpravidla za přítomnosti pracovníků druhého smluvního státu. Mám pocit, že tato formulace dokonce připouští výklad, že na území České republiky budou pracovníci české policie poskytovat podporu orgánům druhého smluvního státu, budou jimi řízeni a budou moci plnit policejní funkce zpravidla za přítomnosti pracovníků druhého smluvního státu.
Aby se možnost podobného absurdního výkladu vyloučila, bylo by třeba důsledně používat jasnou formulaci, která je zcela běžná i v prováděcí úmluvě k Schengenské dohodě, kde se jednoznačně stanoví, že řízení jakýchkoliv společných operací přísluší orgánům státu, na jehož území operace probíhá, a nikoliv možná nejasnou a pochybnosti vyvolávající formulaci o orgánech druhého smluvního státu. Je to samozřejmě věc názoru.
Kromě těchto zásadních připomínek chci vyjádřit některé dílčí, ale neméně závažné připomínky. Článek 5 této smlouvy zavádí instituci spolupráce ve společně obsazených služebnách zřizovaných v blízkosti státních hranic. Dosavadní praxe států včetně Evropské unie zná, pokud je mi známo, institut společně obsazovaných služeben, z praktických důvodů samozřejmě zřizovaných na hraničních přechodech. Nezávazné vymezení lokality takových pracovišť ve smlouvě se SRN, slovy uvedené v našem návrhu "v blízkosti státních hranic", zejména s ohledem na článek 1, kde je uvedeno "příhraniční oblast" - vymezená jako území působnosti orgánu -, není podle mne v pořádku a asi bychom se měli nad tím zamyslet. To je jen další příklad, kdy příslušníci německé policie by pracovali na území České republiky možná bez jakéhokoli vymezení jejich úkolů a funkcí, přičemž podle odst. 3 tohoto článku by pracovníci ve společně obsazených služebnách spadali výlučně pod nařizovací a disciplinární pravomoc svých vnitrostátních orgánů. Čili jinými slovy, pokud to srovnáme s textem Schengenské smlouvy, ukazuje se, že ve smlouvě se SRN se zavádí zcela nová a se svrchovaností smluvních států neslučitelná praxe.
V části 2 čl. 3 odst. 1 A - myslím, že je to bod 6 - který pojednává o všeobecné spolupráci, se uvádí názor o způsobu výměny informací a dokumentace ve vědeckotechnické oblasti, přičemž v odst. 2 téhož článku se v rámci dohody uvádí, že příslušné orgány si budou v rámci spolupráce vyměňovat pouze takové informace, které se vztahují k trestné činnosti regionálního významu v příhraničních oblastech. Přiznám se, že mi není známo, že by krajské správy policie prováděly jakoukoli vědeckotechnickou činnost včetně vědeckotechnické činnosti týkající se trestné činnosti regionálního významu v příhraničních oblastech. Pro výměnu informací a dokumentace ve vědeckotechnické oblasti, i pokud se týká činnosti policie, existují příslušné orgány na centrální úrovni.
Poslední poznámka. Ve spolupráci policejních orgánů na úrovni krajských správ považuji ustanovení o výměně informací a dokumentace právě z citované vědeckotechnické oblasti možná za nadbytečné.
Pane ministře, vaše úvodní slovo naznačilo, že v brzké době můžeme očekávat vstup řady nových zákonů a samozřejmě i řady smluv, které mohou tuto smlouvu doplnit a svým způsobem podpořit. Jinými slovy, vážené kolegyně a kolegové, chci říci, že poslanecký klub KSČM není proti navrhované smlouvě. Já jsem si dokonce ověřil, že ona má trochu svoji tradici, ale myslím, že v podobě, jak je předkládána, je celá řada nejasností, které však je možné při projednávání ve výborech a při druhém čtení trošku dopřesnit a upravit tak, aby smlouva byla přijatelná.
Děkuji za pozornost. Nenavrhuji ani vrácení, ani zamítnutí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pakliže se do rozpravy dále nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Zdá se, že ano.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, přiznám se, že jsem malinko zmaten z vystoupení kolegy Franka, protože ve svém vystoupení vyčetl smlouvě celou sérii hrubých nedostatků, ale závěr byl, že nenavrhuje ani zamítnutí, ani vrácení. Dokonce řekl, že není proti této smlouvě, a nakonec to potvrdil slovy, že ta smlouva má tradici. Já jsem z toho trochu zmaten, takže mi odpusťte, když budu reagovat docela povrchně.
Zpočátku jsem si dělal výčet poznámek toho, co se panu poslanci Frankovi nelíbí na smlouvě, a když jsem byl asi u pátého bodu nedostatků, dospěl jsem k závěru, že všechny mají jednoho společného nositele nebo jednu společnou myšlenku.
***