(12.20 hodin)
(pokračuje Špidla)
Přitom je třeba vycházet z historického vývoje a geografické polohy, které jsou základem určitého společenského chování a očekávání ve společnosti.
Český důchodový systém nestojí na začátku nějakého reformního skoku, ale uprostřed reformního procesu, který započal již v roce 1990. V období posledních deseti let již byly realizovány některé významné reformní kroky.
V první etapě, završené přijetím zákona o důchodovém pojištění, byly vytvořeny základní předpoklady pro další vývoj systému. Došlo k odstranění preferencí, zavedení pojistného, dvousložkové konstrukce výpočtu důchodů a zákonných pravidel pro valorizaci důchodů v základním systému. Ten je dnes plně v souladu s požadavky Evropské unie. Současně došlo i k založení soukromého dobrovolného financování penzijního připojištění.
Ve druhé etapě se v základním důchodovém systému realizovala některá úsporná opatření a začaly se připravovat korekce stávajícího stavu a zásadní změny v institucionálním zabezpečení systému, které by měly vyvrcholit souladem s programovým prohlášením všech polistopadových vlád - a zdůrazňuji s programovými prohlášeními všech polistopadových vlád, ať byly neseny jakýmikoliv politickými stranami. Měly by vyústit v oddělení hospodaření základního průběžně financovaného systému od státního rozpočtu a zřízením veřejnoprávní sociální pojišťovny.
Současné hlavní problémy jsou následující.
Zaostávání reálné hodnoty důchodů, dosahujících úrovně 90 až 95 % ve srovnání s obdobím před rokem 1990.
Vysoká nivelizace důchodů a s ní související vysoká míra příjmové solidarity, která je dána zejména nevyhovující konstrukcí výpočtu důchodů. Tady chci zdůraznit, že ona vysoká míra nivelizace podle mého názoru do systému byla vložena s cílem dosáhnout postupně zcela nivelizovaného důchodu, který by byl přechodem k systému tzv. ploché dávky, tj. jednotného důchodu na úrovni životního minima, tak jak je to koncipováno ve Spojeném království britském a Severního Irska. Je to něco, s čím vláda nesouhlasí, a v koncepci důchodového systému, tak jak ho předkládá vláda, tato cesta není.
Dalším problémem byl nárůst počtu předčasných starobních důchodů a s tím související stagnace reálného věku odchodu do důchodu, protože muži odcházejí v šedesáti a ženy v šestapadesáti.
Zvyšování podílu důchodců na plátcích pojistného. Bylo to způsobeno demografickým vývojem, nárůstem počtu předčasných starobních důchodů a snižující se mírou ekonomické aktivity obyvatel.
Zvýhodněné postavení osob samostatně výdělečně činných, které se podílejí na úhradě systému stále menší mírou a úhrada jejich dávek se tak stále více přenáší na zaměstnance, zaměstnavatele a na státní rozpočet.
Velmi jednoduchý výpočet ukazuje, že při současném minimálním pojišťovacím základu osoba samostatně výdělečně činná odvede za celý svůj ekonomický život přibližně 220 tis. do důchodového systému. Z tohoto důchodového systému si ovšem vybere 1 550 000. To je rozdíl, který musí platit někdo jiný, a platí ho zaměstnanci, zaměstnavatelé a státní rozpočet. To je věc, která je dlouhodobě neúnosná, a je to skutečně zvýhodněné a diskriminační postavení, které mimo jiné diskriminuje i mezi osobami samostatně výdělečně činnými ty, kteří pravidla a zákony dodržují.
Dalším problémem je rozsah nepříspěvkových dob. V současné době představují nepříspěvkové doby přibližně 30 % nároků na důchod. Je to hlavní důvod nesouladu mezi příjmy a výdaji důchodového systému a tento nesoulad musí být vykryt, protože tyto nepříspěvkové doby se směřují především k rodinám s dětmi. Považuji za správné, že budou vykryty příspěvky ze státního rozpočtu.
Nedostatečný rozvoj nositele pojištění je dalším problémem. Vlivem rozpočtového uspořádání a dlouhodobého poddimenzování finančních prostředků se Česká správa sociálního zabezpečení nemůže rozvíjet s odpovídající velkorysostí tak, aby byla schopna obstát i v následujících desetiletích.
Neexistence standardního zaměstnaneckého připojištění, které minimalizuje provozní náklady systému.
V systému doplňkového současného připojištění se jedná o následující problémy. Za prvé nedostatečná transparentnost hospodaření vlivem nedůsledného oddělení finančních prostředků účastníků a akcionářů. Je to třeba změnit a vláda připravuje předložení příslušných novel zákonů.
Vysoké provozní náklady zejména v důsledku individuálního charakteru systému.
A další věc, kterou považuji za nejdůležitější. Současné důchodové připojištění má krátkodobý charakter a slouží spíš jako výhodné spoření, a ne jako způsob zabezpečení ve stáří. Státní podpora, státní příspěvky i daňové úlevy tak neplní svůj účel a umožňují často nekalou konkurenci vůči jiným produktům finančního trhu.
Jaké jsou podle našeho názoru základní principy důchodového pojištění? Prvním a základním principem je zajistit životní základnu důchodců a být schopen čelit chudobě ve stáří. Dalším důležitým bodem je zajistit nejvyšší možnou účast v systému. V základním systému je třeba zachovat jednotnou právní úpravu v oblasti dávkové a směřovat k jednotné právní úpravě i v oblasti stanovení výše pojistného bez preferencí pro některé skupiny pojištěnců. Základní povinný systém nesmí motivovat ekonomicky aktivní populaci k vyhýbání se legálnímu trhu práce, a tím i neplacení pojistného.
Dobrovolné doplňkové důchodové systémy musí v největší možné míře podporovat zájem o účast v nich. Musí být spolehlivé, musí mít rozumné daňové výhody, musí umožňovat rozmanitost nabízených produktů, které umožní různé odchylky pro skupiny pojištěnců. Na druhé straně tyto systémy musí být důchodovými systémy a jejich charakter střednědobého podporovaného spoření musí být oslaben. Je nutné dosáhnout finanční únosnosti systému. V základním povinném systému musí být na základě krátkodobých i dlouhodobých projekcí průběžně přijímána taková opatření, aby byl systém dlouhodobě odolný vůči všem okolnostem včetně stárnutí populace a byl schopen reagovat na demografický vývoj, migraci, inflaci, ekonomickou úspěšnost.
Základní parametr systému musí být stanoven tak, aby dávky byly na přiměřené úrovni a přitom výdaje systému nezatěžovaly neúměrně ekonomicky aktivní část populace, to znamená, nesmí snižovat životní úroveň zejména rodin s dětmi.
Důchodový systém lze považovat za finančně únosný, pokud výdaje na systém včetně podpory doplňkových systémů ve formě státních příspěvků či daňových úlev ve vztahu k HDP dlouhodobě nepřesáhnou průměrnou hodnotu kolem 11 % ve vztahu k hrubému domácímu produktu, což je přibližně průměrná úroveň v členských státech OECD.
Úkolem systému je zachovat mezigenerační solidaritu při úhradě základního průběžně financovaného systému. Kapitálové rezervní formy spoření jako typické finanční produkty je možné podporovat pouze v dobrovolných formách, a to mimo jiné i s ohledem na značné náklady na přechod a značná sociální rizika spojená se zavedením povinného spoření. Je třeba posilovat vazbu mezi zaplaceným pojistným a výší dávek, a tím omezit nadměrnou nivelizaci v základním systému. Systémy doplňkové rozvíjet na principu úplné ekvivalence. Je nutné zabezpečit garantovaný minimální příjem důchodce tak, aby po dlouhodobé účasti v systému nebyli důchodci odkázáni na příjmově testované sociální dávky.
***