Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(17.00 hodin)

(pokračuje Langer)

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 246. Ptám se, kdo je pro tento návrh na přikázání? Kdo je proti?

Z přítomných 90 pro návrh 86, proti nikdo, návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento vládní návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru.

Další bod je bod číslo

který uvede minstr pro místní rozvoj Petr Lachnit.

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Lachnit: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážení páni poslanci, vážení kolegové. Vláda svým usnesením 1274 ze dne 11. prosince 2000 vyslovila souhlas s přístupem ČR k I. Dodatkovému protokolu k Evropské rámcové úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady, kterým mě vláda ukládá, abych tento přístup krátce odůvodnil.

Související data jsou následná. Jmenovaná úmluva byla otevřena k podpisu již 21. května 1980 a vstoupila v platnost 22. prosince 1981. Představuje zatím jedinou a významnou vícestrannou mezinárodní úmluvu, která potvrzuje závazek vlád členských států Rady Evropy podporovat přeshraniční spolupráci místních společenství v Evropě. V souvislosti se sjednocováním Evropy patří právem k páteři smluvní základny Rady Evropy a je dokumentem, který z této úrovně řeší přeshraniční spolupráci. ČR přistoupila k úmluvě 27. května 1998 a v ČR vstoupila v platnost 20. března roku 2000, čili je poměrně krátce v platnosti.

Vzhledem k tomu, že v době svého vzniku úmluva odrážela praxi euroregionu 70. let a v průběhu její aplikace téměř 20 let přestala vyhovovat současným potřebám místních a regionálních orgánů, byla koncem 90. let dvakrát významně doplněna, a to dvěma dodatkovými protokoly. První dodatkový protokol k úmluvě byl podepsán 9. listopadu 1995 ve Štrasburku a vstoupil v platnost 1. prosince roku 1998. Podepsalo ho již 14 evropských států včetně Slovenska, z toho 8 ho již ratifikovalo. Podmínkou, aby ČR přistoupila k I. protokolu, je přijetí a ratifikace úmluvy. Oba kroky už ČR tedy učinila.

Zásadní význam I. protokolu spočívá ve skutečnosti, že umožňuje vytvářet v rámci smluv územních společenství a přeshraniční spolupráce společný soukromoprávní nebo veřejnoprávní subjekt podle národního práva státu, kde tento subjekt sídlí.

Dne 12. dubna 2000 byl schválen zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, tedy obecní zřízení, a dále zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, krajské zřízení. První jmenovaný zákon umožňuje obcím spolupráci s obcemi jiných států a být členy mezinárodních sdružení místních orgánů. Svazky obcí pak mohou uzavírat se svazky obcí jiných států smlouvy o vzájemné spolupráci obdobně jako při vnitrostátní spolupráci. Tato možnost je v rozsahu samostatné působnosti rovněž dána krajům. S ohledem na tyto skutečnosti nedojde přístupem k I. protokolu k rozporům při jeho aplikaci s právním řádem ČR.

Vážený pane předsedající, vážení páni poslanci, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že přístup ČR k I. protokolu posune význam úmluvy směrem k současné praxi uplatňované v členských státech Rady Evropy a posílí smluvní zapojenost ČR v Radě Evropy, žádám vás zdvořile o schválení k jeho přístupu. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení kolega Jiří Vlach.

Poslanec Jiří Vlach: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Velmi stručně. Já doporučuji, abychom propustili tento tisk do druhého čtení, a nebudu v rozporu s návrhem organizačního výboru na přikázání zahraničnímu výboru. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku. Mám. Prosím, pan kolega Kohlíček.

Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za udělení slova. Pane předsedající, vážení kolegové, milé kolegyně, vážená vládo. I. Dodatkový protokol ke smlouvě, který jsme tady měli jako sněmovní tisk 126 v roce 1999 Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady, má návaznost na tento protokol.

Domnívám se, že ale je třeba vysvětlit, v čem spočívá v tom sněmovním tisku, který jsme dostali - 882 - výhrada Ministerstva pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj totiž doporučuje, aby podle ustanovení čl. 8 uplatnila ČR pouze ustanovení čl. 4 protokolu. To znamená, že ČR by nepřistoupila na čl. 5, kde se umožňuje, aby subjekt pro přeshraniční spolupráci, tedy, jak tady říkal pan ministr, obce, kraje, svazky obcí, byl veřejnoprávním subjektem, čili aby jím učiněná opatření měla stejnou právní platnost a následky, jako kdyby je učinily územní společenství nebo úřady, které uzavřely smlouvu.

Aplikace pouze tohoto čl. 4 omezuje výrazně schopnost subjektu pro přeshraniční spolupráci rozhodovat, neboť zakazuje tři věci. Za prvé je to účastnit se tvorby práva, tedy vydávat např. všeobecně závazné vyhlášky. Za druhé je to činit rozhodnutí, která by se mohla dotýkat práv a povinností osob nebo územních společenství nebo úřadů. To je ve shodě s naším zákonem, zvláštním zákonodárstvím, protože co není řečeno v zákoně, není možno ukládat. A proto je správné, že to nebude povoleno. Takže strany smlouvy například závazná rozhodnutí o prodeji nebo rozhodnutí o poplatcích uživatelů nemohou uzavírat. A za třetí je to uložení daní nebo poplatků. Já se domnívám, že tento požadavek je oprávněný, tedy nepřistoupit na citovaný čl. 5, a tedy na ty tři části, které jsem tady zdůraznil, a proto podporuji, aby tento dodatkový protokol byl podpořen s příslušnou výhradou tak, jak je to navrhováno panem předkladatelem.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Kdo se další hlásí do rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Budeme se zabývat návrhem na přikázání výboru k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Žádný jiný návrh nevidím.

Zahajuji hlasování číslo 247. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Z přítomných 102 pro návrh 90, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je bod

Nejdříve vám chci oznámit, že předseda vlády dodatečně, a to dopisem z 5. dubna, požádal Poslaneckou sněmovnu, aby s tímto protokolem vyslovila souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 jednacího řádu.

***