(12.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
Nejenže předkladatelé počítají s centrálním tripartitním orgánem, ale hovoří i o založení krajských a odvětvových rad hospodářského a sociálního partnerství, které budou provádět politiku intervencionismu na regionální úrovni.
Předkladatelé návrhu zákona se možná naivně, možná však s průhlednou rafinovaností domnívají, že navrhovaná úprava by neměla dopad na státní rozpočet. Odkud by pak chtěli financovat všechny ty neskutečně rozsáhlé projekty uvedené v § 7? Nicméně nepřímé dopady na státní rozpočet vyvolané zpolitizováním kolektivního vyjednávání by byly v případě přijetí tohoto návrhu mnohem a mnohem dramatičtější.
Je třeba konstatovat, že podobnou úpravu po nás nepožaduje žádná mezinárodní smlouva, jíž jsme vázáni, žádná směrnice Evropské unie, a dokonce se nic podobného neobjevuje v žádné z úmluv ani doporučení Mezinárodní organizace práce.
Vláda projednala tento návrh na své schůzi 14. března 2001 a vyjádřila s ním nesouhlas, který zdůvodnila v pěti bodech. K tomuto nesouhlasu se jako zpravodaj sněmovny připojuji, i když z jiných důvodů, než které uvedla vláda. Některé z nich si dovolím uvést v obecné rozpravě.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní zpravodajce. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nehlásí-li se nikdo, dám zase hned slovo paní poslankyni Páralové. Zahájil jsem obecnou rozpravu.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, právě projednávaný poslanecký návrh nezapře dílnu, ze které vzešel. Již z uvedeného účelu zákona je patrné, že autoři vnímají stát jako velkého otce, který má nějakou legitimní povinnost rozhodovat za své obyvatele a starat se o ně. V tomto případě záměrně volím slovo obyvatelé. Slovo občané se použít zdráhám, protože slovo občan mají někteří z nás spojeno se slovem svobodný. A tento návrh zákona zcela pomíjí právo jednotlivce rozhodovat o svém osudu.
Předkladatelé se chtějí postarat o hospodářský a sociální rozvoj tím, že zřídí ze zákona orgán. A to tripartitní, dohodovací, poradní a iniciativní orgán. Pro mne a mé kolegy z Občanské demokratické strany je to absurdní a nepochopitelné. Stejně jako předkladatelům nehrozí, že by pochopili či jen na chvíli připustili náš názor, tj. že o hospodářský a sociální rozvoj se nikdo nedokáže postarat lépe než svobodní, svobodně pracující a svobodně podnikající lidé.
Návrh zákona hovoří o jakési kolektivní ochraně pracujících a zaměstnavatelů, jako kdybychom už zapomněli na základní axiom dobrovolné lidské spolupráce, to je na zásadu, že žádná ze smluvních stran by do dobrovolného kontraktu, tj. ani do pracovněprávního vztahu nevstoupila, kdyby to pro obě smluvní strany nebylo výhodné. Nikdo účastníky směny neohrožuje, nepoškozuje jejich majetek, tj. nedochází k žádnému použití síly, které by měl někdo třetí, např. stát, bránit. Zaměstnanci a zaměstnavatelé mají svobodu volby kdykoli z pracovněprávního vztahu vystoupit, samozřejmě s podmínkou, že ponesou důsledky svého jednání. I když bohužel musím s politováním připustit, že náš zákoník práce svou poslední novelou svobodu volby pro zaměstnance i zaměstnavatele řádně pošpidlovsku a polidovecku okleštil.
Není náhoda, že funkční období Rady hospodářské a sociální dohody je shodné s funkčním obdobím vlády. Všechny zájmové skupiny, které dostanou do rukou moc, se vždy snaží vytěžit ze svého vlivu na vládu co nejvíce. Co nejvíce ve svůj prospěch na úkor kapes daňových poplatníků.
Je půvabné, jaký posun učinil předkladatel návrhu za poslední roky. Jako autor knihy o česko-sovětské družbě, v níž se věnoval družebním městům, českým a sovětským, nám dával za vzor Sovětský svaz. Nyní v důvodové zprávě se nám snaží předkládat jako ideál vyspělé země západního světa, členské státy Evropské unie a hlavně pak Francii, která zakotvila hospodářskou a sociální radu přímo ve své ústavě.
Je však třeba si uvědomit, že právě některé země Evropské unie jsou proslulé svými problémy s malou flexibilitou trhu práce, byrokratickými předpisy, silnými a militantními odbory, a tedy se značnými problémy s nezaměstnaností, kterou se snaží maskovat rozsáhlými programy státem generovaných pracovních míst. Právě Francie patří ke státům s rozsáhlou tradicí dirigismu a kolektivismu, její odbory patří k nejmilitantnějším, nezaměstnanost zde představuje jeden z nejpalčivějších problémů.
Je bohužel třeba přiznat, že předkládaný návrh pouze zásadnějším způsobem kodifikuje běžnou praxi kolektivního vyjednávání v České republice. Velkým štěstím České republiky bylo, že se odborům poměrně dlouhou dobu nedařilo prosazovat ve velké míře své požadavky na trhu práce. Tato situace se však v poslední době rychle mění. Dopady existence zla vzrůstající silné moci odborů dnes a denně pociťují zaměstnanci a zaměstnavatelé malých a středních podniků, kterým za pomoci státu a odborů diktují velké podniky podmínky jejich fungování prostřednictvím vyšších kolektivních smluv. Pan ministr Špidla tisíce těchto vyšších kolektivních smluv se zvrácenou radostí podepisuje.
V důsledku předimenzovaných programů zaměstnanosti je český trh práce stále více a více deformovaný a stále méně a méně flexibilní a narůstající nezaměstnanost je toho smutným důkazem. Loď českého trhu práce pluje do pasti nezaměstnanosti. Dokud se nezmění kormidelník, budeme nuceni tomu pouze přihlížet. Loď českého trhu práce pluje do stejné pasti, v níž uvízla řada států Evropské unie v čele s Francií. Drobný fakt, zda se k této pasti budeme blížit s tímto novým zákonem z dílny pana Štraita, nebo s tripartitou, která nyní funguje v České republice, na této smutné skutečnosti bohužel asi mnoho nezmění.
Dámy a pánové, přesto dávám návrh na zamítnutí projednávaného zákona. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Frenetický potlesk přecházející v ovace. Hlásí se pan místopředseda vlády Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu rozvíjet příliš dlouhé úvahy, protože názory paní poslankyně Páralové byly velmi akcentované a v řadě případů nepoučené. Takže to nemá smysl debatovat do detailu.
***