(10.10 hodin)
(pokračuje Matulka)
Je to dostatečné prodloužení, abychom mohli ten problém vyřešit u všech čtyř tisků, to je u těch tří nynějších tisků a u čtvrtého, který přišel ze Senátu, současně. Předpokládám, že všechny čtyři tyto tisky budou přikázány k projednání ústavně právnímu výboru, a jsem přesvědčen, že ústavně právní výbor by tento problém, jeden dílčí problém, měl vyřešit současně, a to stejně.
Proto se tedy přimlouvám, aby sněmovna posunula lhůtu k projednání ve výborech o těch 20 dnů zcela v souladu s jednacím řádem, a prosím zejména klubové zpravodaje, klubové garanty, aby se nad tímto návrhem zamysleli, pokusili se mu vyhovět a svým klubům doporučit jeho odsouhlasení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude paní kolegyně Eva Dundáčková. Jinou písemnou přihlášku nemám.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych začala svoji řeč upozorněním na slova, kterými začínali jak pan ministr, tak paní zpravodajka a která se týkala toho, že stojíme před novou reformou justice. Já si to nemyslím a dokonce se přiznám, že do určité míry - nevím, jestli mohu použít slova jsem alergická, to považuji za velmi silné - ale jsem citlivá na to, když si přečtu v tisku, že jsme odmítli reformu justice.
Když se totiž vrátím k původní koncepci reformy soudnictví, kterou předkládal ještě pan ministr Motejl a ze které pak vycházel pan ministr Rychetský a kterou zásadně nepopřel jistě ani pan ministr Bureš, pak tato koncepce reformy soudnictví říkala, že úspěch reformy do značné míry závisí na jejím materiálním, personálním a finančním zajištění. V tomto směru si troufám tvrdit, že tato sněmovna i tato vláda učinily dost pro to, aby materiálnímu zajištění v soudnictví bylo učiněno zadost. Jiná otázka je, zda se tyto peníze skutečně do soudnictví dostaly, a pokud dostaly, tak na jakou úroveň a zda náhodou to, co je mylně vykládáno jako odmítnutí reformy justice, nebylo využito pro to, aby peníze skutečně se například okresním soudům nedostaly.
Dalším z bodů, které můžeme spojit s reformou soudnictví a které také předkladatelé koncepce reformy soudnictví s ní spojovali, byla otázka novely zákonů upravujících řízení před civilními a trestními soudy, které dokonce předkladatelé nebo autoři této reformy považovali za zcela zásadní otázku pro zlepšení výkonu soudnictví. Tady připomínám, že jsme vcelku bezproblémově přijali novou úpravu řízení před soudy a teprve určitý další časový odstup od nabytí účinnosti tohoto zákona ukáže, zda jsme tím skutečně dosáhli zrychlení a zjednodušení soudních procesů. Tuto otázku nezpochybňuji, pouze poukazuji na to, že uplynula relativně krátká doba, abychom mohli posuzovat, zda jsme tím dosáhli cíle, který jsme si společně vytkli, či nikoliv.
Rovněž tak došlo ke změnám v úpravě obchodního soudnictví. Zcela zásadně byl pozměněn zákon o konkursu a vyrovnání, zcela nové úpravy dosáhly soudní exekuce, a to jak právě v oblasti zmiňovaného nového zákona o občanském soudním řízení, tak v poslaneckém návrhu zákona o soukromých exekucích.
Co nebylo přijato z té původní koncepční reformy soudnictví, to byla problematika postavení soudců a organizace soudů. Nic jiného, a já tvrdím, že tato samotná otázka a tato problematika nemůže být vnímána a posuzována jako to, co bylo jádrem celé koncepce reformy soudnictví.
Trochu mě mrzí, a já to teď neumím spravit, že jsme nespojili, když už začal jak pan ministr, tak paní zpravodajka tím, že stojíme před reformou soudnictví, před novou koncepcí, projednávání tisků, které na sebe skutečně velmi úzce navazují, a to zákona o soudech a soudcích, o řízení ve věci soudců a státních zástupců a zákon o státním zastupitelství. Teď jsem trochu na rozpacích, zda je či není možné a zda mi prominete, pokud se vyjádřím v jednom svém příspěvku ke všem těmto návrhům, respektive aspoň ke dvěma, a to k zákonu o soudu a soudcích a o řízení ve věcech soudů. Všechny tyto tři návrhy nemají společného zpravodaje. Zpravodajem zákona o státním zastupitelství je paní kolegyně Kupčová, čili pravděpodobně i z tohoto důvodu možná to spojení nebylo možné, ač by bylo logické.
Nově předkládané návrhy, které mají nově upravit postavení soudců a organizaci soudů, přinášejí jednu významnou a zásadní změnu, a sice možnost přezkoumání způsobilosti soudce a jeho odborné připravenosti pro další výkon jeho soudcovské funkce. Stejnou možnost ale dávají i v případě státních zástupců, a dokonce řízení o věcech této odborné způsobilosti stejně jako v otázce kárných opatření proti případným kárným proviněním jsou spojena do jednoho zákona, ale v tomto případě nejsem přesvědčena, že je to tak správné a zda skutečně míra, kterou posilujeme nezávislost postavení státních zástupců, je správná a je vyjádřena zcela adekvátním způsobem. Nicméně kdyby tato nová koncepce obsahovala pouze možnost přezkoumání odborné způsobilosti soudců, tvrdím, že přinesla dost. Nicméně zachovává vrchní soudy, nadále nepředpokládá zvláštní řízení o přestupcích soudců, nepřináší možnost vstupu laického prvku, nerozšiřuje ani kárnou iniciativu na širší okruh subjektů oprávněných podat návrh na kárné opatření, a dokonce ani do rady pro posuzování odborné způsobilosti soudců a státních zástupců se nepředpokládá, že by jakýkoliv laický prvek mohl vstoupit, což jsou věci, které se domnívám, že by bylo zapotřebí zvážit. Doufám, že bude možné o nich diskutovat v rámci projednávání těchto předloh v ústavně právním výboru, případně v dalších výborech této sněmovny.
Bohužel tato nová koncepce nebo nový návrh nepřináší ani zásadní zlom v délce přípravy na výkon soudcovské funkce, ačkoliv se vzdělávání věnuje poměrně podrobně a velmi odborným a fundovaným způsobem se jistě snaží posílit odbornou způsobilost soudců i v tomto bodě. Nerozšiřuje ani přístup do projektu přípravy, to znamená nerozšiřuje okruh těch, kteří by mohli být připravováni na výkon funkce soudce a kteří by se posléze takovýmito soudci nestali pro důvody, které jsou nejrůznější, ale kteří by zároveň byli v jakési záloze na možné uvolněné místo, tak aby se nedostávali funkcionáři okresních a dalších soudů do problémů a do velkého dilematu, zda mají či nemají podat návrh na kárné provinění na některého ze svých soudců, které posléze může skončit odvoláním takového soudce z funkce, když vědí, že práci za něj by pak museli vykonávat další soudci, které bohužel nemají k dispozici.
Skutečnost, že jsme nesloučili rozpravu o všech třech návrzích, které jsou bezprostředně provázány, mě nutí k tomu, abych teď přerušila své uvažování a abych znovu vystoupila, až budeme projednávat nový návrh zákona o státním zastupitelství. Ze všech důvodů, které jsem uvedla, prosím sněmovnu, aby propustila vládní návrh zákona o soudech a soudcích a vládní návrh zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců do druhého čtení a umožnila tak členům ústavně právního výboru projednat zároveň s těmito vládními návrhy i návrhy poslanecké, které již dlouhou dobu byly odloženy a čekají právě na to, aby mohly být projednány společně s vládním návrhem.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy?
Podle vašeho názoru měl být jeden zpravodaj, pro druhý bod je stejným zpravodajem paní poslankyně Parkanová. Samozřejmě, že mohlo být navrženo, aby byla společná obecná rozprava ke všem druhům návrhů zákona, ale nebylo tak učiněno, takže se s tím musíme vypořádat postupně.
Pokud se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Prosím pana ministra, zda chce ještě hovořit ve svém závěrečném slově.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, velmi krátce. Tři zákony, které předkládám, jsou z hlediska grafického uspořádání jakýmsi mostem.
***