(17.40 hodin)
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Vážený pane předsedo, vážená paní poslankyně, dámy a pánové, tato interpelace je užitečná pro obě strany. Užitečná je i pro mne, protože zde mohu na naprosto konkrétním příkladě, doloženém i příslušným zápisem ze zmíněného jednání poslanců a senátorů, ukázat, že v mnoha případech se - v případě nějakých problémů - řekne "mohou za to ekologové, může za to Ministerstvo životního prostředí" a nejde se k podstatě věci, k tomu, abychom definovali, kde vlastně ten problém skutečně je.
Já bych si dovolil, aby moje odpověď byla skutečně přesná, ocitovat několik konkrétních údajů a dat. Pro zmíněný záměr "stavba 0133 Vyškov-Mořice" dálnice D1 probíhal proces posuzování vlivů na životní prostředí od roku 2000 a já bych v několika bodech jeho proces shrnul.
24. května 2000 Ministerstvo životního prostředí obdrželo oznámení a dokumentaci k posouzení vlivu na životní prostředí zpracovanou oprávněnou osobou.
Dne 21. 7. 2000 byla dokumentace rozeslána k vystavení a vyjádření podle § 7 citovaného zákona příslušným obcím a dotčeným orgánům státní správy.
18. září 2000 byl zpracováním posudku pověřen doc. Ing. Vladimír Lapčík, CSc.
29. ledna 2001 obdržel příslušný orgán zpracovaný posudek.
8. února 2001 byla rozeslána pozvánka na veřejné projednání příslušným obcím, dotčeným orgánům státní správy a zpracovatelům dokumentace a posudku.
13. března t. r. proběhlo veřejné projednání posudku. Proběhlo v zasedací místnosti Okresního úřadu Vyškov, kdy toto veřejné projednání řídil jako pověřená osoba pracovník Ministerstva životního prostředí Ing. Přílepek. Veřejnost projevila o toto veřejné projednání poměrně malý zájem, celkem bylo na jednání přítomno zhruba 30 osob. Občanská iniciativa ve smyslu § 8 zákona 244/1992 Sb., ve znění zákona č. 132/2000 Sb., nevznikla. Přítomen byl zástupce skupiny 55 občanů obce Tištín, kteří podali společné vyjádření k dokumentaci, pan doktor Oldřich Kubeš. Zpracovatel posudku doc. Lapčík navrhl příslušnému orgánu vydání souhlasného stanoviska s podmínkami specifikovanými v posudku.
A nyní jsme vlastně u toho jádra problému. Ještě neuplynul měsíc, a je zde na stole zápis ze zmíněného jednání a paní poslankyně Hanačíková přednesla svoji interpelaci. Já bych chtěl tady konstatovat, že toto stanovisko - zdůrazňuji souhlasné stanovisko v rámci procesu EIA - by již bylo vydáno, pokud by zde nebyla určitá žádost ze strany investora, ze strany Ředitelství silnic a dálnic, svým způsobem přeformulovat či vyjasnit určité podmínky tohoto souhlasného stanoviska. K průběhu procesu EIA bych chtěl konstatovat, že záměr výstavby této stavby 0133 Vyškov-Mořice je realizovatelný za splnění určitých podmínek k ochraně životního prostředí. Odbor posuzování vlivů na životní prostředí v žádném případě nevidí problém ve vydání stanoviska podle zákona č. 244/1992 Sb., které bude - a to zde mohu znovu zdůraznit - jednoznačně souhlasné. Avšak z toho veřejného projednání vyplynula nutnost určitého přehodnocení, vyjasnění některých navržených podmínek. Z tohoto důvodu se v pondělí 9. dubna v budově Ministerstva životního prostředí uskuteční schůzka zpracovatele dokumentace a zástupce Ředitelství silnic a dálnic Ing. Treblíka, kteří o ni požádali. Po této schůzce dojde ke konečné úpravě podmínek souhlasného stanoviska podle procesu posouzení vlivů na životní prostředí, které bude obratem vydáno.
Shrnu jednou větou - ze strany Ministerstva životního prostředí, odboru pro posuzování vlivů na životní prostředí, v žádném případě nejde o zdržování vydání stanoviska. Vyhovujeme prostě žádosti o určité upřesnění - ze strany Ředitelství silnic a dálnic - podmínek, které jsou logickou součástí onoho souhlasného stanoviska. Takže jsem rád, že zde zazněla tato interpelace. Ne vždy, když se řekne, že za něco mohou ekologové, Ministerstvo životního prostředí, tomu tak je.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Je to obdivuhodné, že by tomu tak jednou nebylo, pane ministře. Táži se, jestli paní poslankyně chce reagovat. Nechce. Děkuji.
Paní poslankyně Dundáčková má interpelaci vůči panu ministru Špidlovi. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, vážené přítomné dámy a pánové, obracím se se svou interpelací na pana ministra sociálních věcí.
Pane ministře, na půdě parlamentu a v médiích jste nedávno obvinil Fond ohrožených dětí z hrubého porušování zákona a z jednání na hranici únosu a ze zhoršení situace dětí Mesárošových. Dne 1. dubna pozbyl Fond ohrožených dětí zákonného zmocnění k dalšímu výkonu sociálně-právní ochrany, a to z důvodu, že údajně nevyhověl podmínce Ministerstva práce a sociálních věcí obětovat dvě kroměřížské pracovnice za to, že pomohly třem opuštěným dětem a zabránily tomu, aby byly nezákonně umístěny v diagnostickém ústavu. Slovo nezákonně používám záměrně.
6. 2. 2001 totiž zamítl odvolací soud s konečnou platností návrh sociální pracovnice Okresního úřadu v Kroměříži na předběžné umístění dětí do ústavu a jednoznačně uvedl, že pro podání návrhu nebyly splněny zákonné podmínky. Podle Krajského soudu v Brně byl otec oprávněn i povinen po zmizení matky zajistit svým dětem řádnou péči, třebaže je neměl svěřeny do výchovy, a jednal adekvátně situaci, když péčí o děti pověřil Fond ohrožených dětí.
Místo toho, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí postihlo své pracovníky, kteří jednali zjevně v rozporu se zákonem, samo porušuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí a odmítá vydání licence při splnění zákonných podmínek. Vydání této licence je totiž nárokové a trestní bezúhonnost se v souladu se zásadou presumpce neviny pozbývá pouze pravomocným odsouzením. Pracovnice kroměřížské pobočky se navíc nemohly dopustit trestného činu, pro který na ně bylo podáno trestní oznámení, neboť trestného činu únosu se dopustí pouze ten, kdo odejme dítě z opatrování toho, kdo má podle zákona nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o ně pečovat. Paní Kunčarová o děti pečovala dobrovolně a povinnost pečovat o děti jí neukládal ani zákon, ani úřední rozhodnutí.
Pracovník Ministerstva práce a sociálních věcí nedávno navíc poškodil Fond ohrožených dětí tím, že před televizními kamerami prohlásil, že fondu byla pozastavena činnost, což není pravda, a Ministerstvo práce a sociálních věcí k takovému kroku ani není oprávněno.
Pane ministře, omluví se Ministerstvo práce a sociálních věcí veřejně Fondu ohrožených dětí? Splní svoji zákonnou povinnost a pověří fond výkonem sociálně-právní ochrany a kdy? Nebo se jedná o cílevědomý pokus zamezit přístup nestátním institucím k výkonu sociálně-právní ochrany? Dovolte mi poslední otázku, pane ministře - ctíte princip presumpce neviny?
(Reakce na pokus předsedajícího upozornit na řečnickou lhůtu:) Pane předsedo, děkuji vám za shovívavost.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan místopředseda vlády Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedo, paní poslankyně Dundáčková přednesla velmi složitou interpelaci, ve které položila několik otázek a vyjádřila současně několik názorů, které nejsou opřeny v realitě. Ona za prvé bez dalšího uvedení hovořila o tom, že pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí se dopustili porušení zákona, což by vyžadovalo, aby taková věc byla doložena.
Nyní tedy k věci jako takové. Chci jasně říci, že Ministerstvo práce a sociálních věcí ve věci pověření k sociálně-právní ochraně dětí postupuje důsledně a striktně podle zákona, protože tuto věc považujeme za mimořádně citlivou. Já si nedovedu představit, že bychom v takovémto případě postupovali jinak. Ten, kdo by postupoval jiným způsobem, by z toho samozřejmě musel vyvodit důsledky.
Fond ohrožených dětí podal žádost o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dne 21. 6. 2000. Ta však nesplňovala požadované náležitosti a Fond ohrožených dětí byl vyzván rozhodnutím ze dne 29. 6. 2000 k doplnění žádosti. K doplnění žádosti došlo až 5. 2. 2001, kdy také fond ještě rozšířil žádost o další činnosti. Čili sedm měsíců trvalo, než Fond ohrožených dětí zareagoval na žádost o doplnění podání, a dostal se tak z hlediska řízení do krajně složité situace.
***