(11.20 hodin)
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jsem se do diskusí o nové podobě mysliveckého zákona zapojil už příliš, brali by asi někteří jako zbabělost, kdybych nevystoupil. Jen doufám - zatím pan předsedající to řídí perfektně, ale přece jen by bylo možná lepší, aby ve druhém a třetím čtení to řídil někdo, kdo není ve střetu zájmů. Ale jeho dosavadní řízení považuji za korektní.
Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče. Docela rád bych se nechal vystřídat, protože i já bych chtěl potom vystoupit, ale vidíte, že jsem tu sám, tak se omlouvám.
Poslanec Libor Ambrozek: Aspoň jeden zodpovědný zůstal, všichni ostatní možná někde demonstrují proti tomu.
Asi bych se několika slovy vrátil k tomu, proč jsou tady dva návrhy a proč probíhá taková mediální kampaň na všech frontách ohledně myslivosti. Jsem přesvědčen, že část viny nese Ministerstvo zemědělství a Českomoravská myslivecká jednota sama, protože poté, co byl původně socialistický zákon v roce 1992 opraven a byly uzavřeny desetileté nájmy, které končí příští rok a na jaře roku 2003, tak Ministerstvo zemědělství ustavilo pracovní skupinu, která měla připravit nový návrh, který by skutečně odrážel změnu poměrů po roce 1989. Bohužel sedm let tato skupina diskutovala v rámci ministerstva bez účasti ministerstev ostatních, myslím tím třeba životní prostředí, a byli to samozřejmě často členové myslivecké jednoty sami, kteří se báli, že se novelou mohou otevřít tabuizovaná témata, jako je třeba výměra honiteb.
Výsledkem bylo, že se několik let nedělo vůbec nic. Poté co po sedmi letech vypadly z Ministerstva zemědělství jakési teze, které byly spíše příznivé pro vlastníky, a ministr Fencl je přednesl na sněmu Českomoravské myslivecké jednoty, došlo k rychlé reakci. Vedení ČMMJ připravilo návrh zákona, který předložila skupina 17 kolegů, aniž ho většina z nich četla. Uznávám ten základní důvod, to znamená blížící se konec desetiletého období, a souhlasím s tím, že vzhledem k alibistickému postoji, který zvolila vláda, bychom se asi nového zákona do konce funkčního období nedočkali nebo bychom ho nestihli projednat. Mohlo by se stát, že by na začátku roku 2003 bylo ohroženo celé odvětví myslivosti a samozřejmě péče o zvěř. Z tohoto důvodu předložení poslaneckého návrhu chápu.
Bohužel je to samozřejmě, protože je to pohled očima Českomoravské myslivecké jednoty, návrh poněkud jednostranný. Vyvolal proto reakce a zase myslím, že má smysl se tady bavit otevřeně, vyvolal tedy reakci Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů, Lesů ČR a organizací angažujících se v ochraně přírody a životního prostředí, které iniciovaly a zase přes skupinu poslanců předložily návrh konkurenční. Chtěl bych říci, že návrh pod číslem 836, který jsem spolupodepsal, nepovažuji za přílišný extrém, ale za návrh, který odráží stanoviska jiných skupin, to znamená vlastníků obecních lesů, lesních hospodářů a také představenstva Agrární komory a organizací působících v ochraně přírody. Proto jsem přesvědčen, že ho lze vzít s klidným svědomím za základ dalšího jednání pracovní skupiny, která - předpokládám - bude ustavena poté, co oba návrhy půjdou do druhé čtení, a že jsme povinni se pokusit vytvořit návrh, který by českou a moravskou myslivost posunul přece jen kousek dál, posunul ji směrem od socialistické deformace, která tady byla od 50. do 80. let, a nastolil vyvážené vztahy všech, kteří v krajině působí, ať už to jsou zemědělci, lesníci, ochránci přírody, a tak i myslivci. To je naším úkolem a myslím, že máme šanci, aby se nám to podařilo.
O právu vlastnickém už tady byla řeč. Pan zpravodaj se zmínil, že EU neupravuje myslivecké právo, a že tedy je celkem jedno, jak si to ta která země upraví. To je pravda. Skutečností ovšem také je, že návrh tisku 788 není v souladu s evropskými směrnicemi na ochranu ptáků a na ochranu stanovišť. Mohlo by se snadno stát po našem vstupu do EU, že bychom byli postiženi sankcemi.
Velmi zvláštní je v tomto ohledu stanovisko vlády. Dokládá také prostor, ve kterém se vláda pohybuje a který by se dal označit slovy "ode zdi ke zdi", protože k tisku 788 ve svém stanovisko vláda píše, že vymezení druhů zvěře není v souladu s právem Evropských společenství týkajícím se druhové ochrany, např. směrnice o ochraně ptactva a směrnice o stanovištích. To znamená, že vyčítá prvnímu návrhu, že na seznam zvěře zařazuje i kriticky ohrožené druhy chráněné nejen u nás, ale i v celé EU, jako jsou třeba všechny druhy dravců a sov, ale samozřejmě i druhy medvěd, vlk, rys a další. Vláda prodělala zřejmě značný názorový vývoj, protože ke sněmovnímu tisku 836 píše ve svém stanovisku, že návrh zákona zužuje předmět myslivosti a v taxativním výčtu ponechává pouze živočišné druhy, které je možno lovit. Přijetí navrhované úpravy by takto vyústilo v negaci ochrany přírody, která by pozbyla svoji aktivní složku spočívající ve vytváření a ochraně co nejvyššího počtu živočišných druhů v příslušném životním prostředí. To znamená, že naopak tomuto návrhu vyčítá, že chráněné druhy ze seznamu zvěře vypustil. Jestli to bylo způsobeno politickým tlakem ministra Fencla ve vlastní straně či jinak, nevím, ale vláda by měla mít svou představu, jak by měla myslivost v následujícím období vypadat.
Filozofický spor, který se vede, lze velmi zjednodušeně definovat jako odlišné pohledy na myslivost, zda zvěř je přirozenou součástí ekosystému, to znamená, že není přírodním bohatstvím jen zvěř, jak ve svém návrhu nebo spíš v diskusi kolem návrhu uvádějí kolegové Palas a spol., ale že zvěř je přirozenou součástí ekosystému, vzájemně se nepoškozují, role člověka je spíše regulátorská nebo ochranářská a takto pojatou myslivost lze označit i jako veřejný zájem.
Druhou koncepcí, která se bohužel prosazovala nadměrně v minulých letech, je koncepce chovu zvěře v přírodě, která samozřejmě má za následek často vyšší stavy kvůli lovu, člověk je spíše chovatelem, náklady, které musí investovat, jsou samozřejmě větší. To je spíše zájmovým rozměrem myslivosti. Pokud zvolíme takovouto koncepci, tak by případné vyšší náklady a škody měl hradit zájemce, nikoliv vlastník.
Jsme si vědomi, že tradici, kterou tady myslivost má i se všemi klady a zápory, nelze zlomit přes koleno a nelze ji odmítnout, že nezvítězí ani jedno z těch takto ostře vyhraněných pojetí. Zákon jako většina bohužel musí být určitým kompromisem. Přál bych si, aby přece jen posunul o kousek dál pojetí myslivosti jako zájmové činnosti, jako aktivity, která v přírodě má své místo. V naší přírodě je dost místa pro všechny, kteří se k ní chtějí chovat slušně a chtějí se o ni starat. Mezi tyto lidi počítám i většinu myslivců. Jsme si vědomi i toho, že zvláště na českém venkově se jedná o významný fenomén občanské společnosti, protože kromě hasičů a myslivců tam nic nefunguje a bylo by asi chybou snažit se tyto lidi z krajiny vyhnat. Tolik tedy pár úvah na téma mysliveckých zákonů.
Závěrem bych chtěl říci, že jsem velmi zklamán přístupem Ministerstva zemědělství, že bych si přál, aby v pracovní skupině byl reprezentant tohoto resortu, možná i resortu životního prostředí, protože oba tyto resorty společně mají chránit krajinu, a aby tak přijatý zákon odrážel nejen názor nějaké skupiny poslanců, kteří zrovna získají 101 hlasů, ale aby to bylo v souladu i s vládní politikou, aby návrh zákona nebylo nutné v dalším období hned novelizovat a vést tady nějaké ideové střety. Samozřejmě, že od toho zákona očekávám, že bude respektovat práva vlastníků, že bude umět definovat náhradu škod tak, aby nespočívala na bedrech vlastníka.
***