(10.10 hodin)
(pokračuje Špidla)
K odstranění tohoto nedostatku zákona se navrhuje zvýraznit postavení poslanců, senátorů v orgánech uvedených právnických osob jako veřejných činitelů hájících za všech okolností veřejný zájem.
Proto se navrhuje, aby poslancům a senátorům nebyly vedle platu za výkon funkce poslance a senátora poskytovány navíc odměny od právnických osob, ve kterých má stát většinovou majetkovou účast, stejně jako je tomu např. u zaměstnanců správních úřadů a některých dalších státních orgánů. Ze stejných důvodů se pak navrhuje obdobná úprava pro členy prezidia a rady Fondu národního majetku a Pozemkového fondu.
K odstranění nerovných podmínek výkonu práce zaměstnanců Fondu národního majetku a Pozemkového fondu a zaměstnanců správních úřadů státních fondů, České národní banky a některých dalších orgánů a institucí se současně navrhuje doplnit do příslušných zákonů obdobně zvýšené povinnosti a omezení, která jsou uvedeným zaměstnancům uložena v § 73 odst. 2 - 4 zákoníku práce. Mimo jiné jde i o zákaz pobírat odměnu od právnické osoby provozující podnikatelskou činnost, do jejíhož orgánu byl zaměstnanec vyslán svým zaměstnavatelem, a zákaz být členem orgánu jiné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost.
K odstranění aplikačních problémů při posuzování rozsahu úhrady, případně náhrady škody vzniklé nedbalostí v jednání členů orgánů obchodních společností, kteří byli do těchto orgánů vysláni příslušným fondem nebo jsou poslanci a senátoři, kteří v těchto společnostech hájí veřejný zájem, se navrhuje doplnit do obchodního zákoníku ustanovení řešící postup v takových případech. Pokládám za správné, aby odpovědnost za případnou škodu způsobenou poslancem, senátorem, členem prezidia a rady Fondu národního majetku nebo Pozemkového fondu byla posuzována jako odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné funkce, tj. podle zákoníku práce, stejně jako je tomu u zaměstnanců, to je do výše 4,5násobku jejich platu. Odpovědnost za škodu způsobenou těmito osobami v rozsahu přesahujícím odpovědnost podle zákoníku práce ponese stát, resp. Fond národního majetku nebo Pozemkový fond, a nebude tak na újmu ostatních členů příslušného orgánu obchodní společnosti.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, závěrem chci zdůraznit, že vláda považuje předložený návrh zákona za potřebný a vyvážený. Věřím proto, že debata v prvním čtení skončí závěrem o postoupení tohoto zákona do čtení druhého.
Místopředseda PSP František Brožík: Já vám děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil pro prvé čtení zpravodaje pana poslance Zdeňka Jičínského, který je na dnešní schůzi omluven, protože je součástí delegace Meziparlamentní unie na Kubě. Proto vypracoval zpravodajskou zprávu a požádám předsedkyni ústavně právního výboru paní kolegyni Jitku Kupčovou, aby ji přednesla.
Poslankyně Jitka Kupčová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych za kolegu Jičínského přečetla jeho zpravodajskou zprávu, neboť je, jak již bylo řečeno, na zahraniční pracovní cestě.
Návrh zákona je vlastně vedle změny samotného zákona o střetu zájmů pouze souhrnem novelizací několika dalších zákonů, a to zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku ČR, zákona o Pozemkovém fondu ČR a obchodního zákoníku.
Předloha přináší následující změny:
1. Ukončuje se dosavadní praxe, podle níž členům Parlamentu náležela odměna za výkon funkce člena řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů podnikající právnické osoby, v níž má stát či Fond národního majetku většinovou majetkovou účast nebo většinový podíl na hlasovacích právech. Poslanci a senátoři budou napříště dbát na veřejný zájem bezplatně.
2. Stanoví se dosud neupravené povinnosti zaměstnanců Fondu národního majetku a Pozemkového fondu, pokud jde o jejich nestranné rozhodování, zachovávání mlčenlivosti a střet zájmů tak, jak je to již obdobně stanoveno v § 73 odst. 2 a 4 zákoníku práce pro zaměstnance v orgánech státní správy, zaměstnance státních fondů a České národní banky.
3. Stanoví se rozsah náhrady škody hrazené poslanci a senátory, pokud jsou statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu ovládající osoby a takto působí jako zástupci státu, a dále rozsah náhrady škody členů prezidia, rady a zaměstnanců Fondu národního majetku a Pozemkového fondu vyslaných do orgánů podnikajících právnických osob těmito fondy.
Obsahově ne zcela vhodně je však formulováno ustanovení čl. 4 bod 2, které se týká doplnění § 194 obchodního zákoníku o odst. 7. Podle navrhovaného ustanovení se má rozsah náhrady škody hrazené poslanci a senátory, kteří jsou členy orgánů vyjmenovaných institucí a působí v nich jako zástupci státu, řídit zákoníkem práce. Odpovědnost za škodu způsobenou poslanci a senátory v rozsahu přesahujícím odpovědnost podle zákoníku práce má nést stát.
Účelem a smyslem navrhované úpravy je rozlišení vlastní odpovědnosti vyjmenovaných osob a odpovědnosti za zbytek škody. Ustanovení § 179 zákoníku práce rozlišuje rozsah odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou z nedbalosti, úmyslně a pro případy spoluodpovědnosti zaměstnavatele nebo jiných zaměstnanců. V případně nedbalostní odpovědnosti je podle zákoníku práce výše náhrady škody omezena maximálně 4,5násobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, který způsobil škodu. Jen v případě úmyslu existuje možnost požadovat náhradu i jiné škody.
Účelem navrhovaného ustanovení je tedy omezit odpovědnost nedbalostní. Protože ostatní funkcionáři společnosti odpovídají plně, je na místě, aby poškozenému byla nahrazena celá škoda. Dle mého názoru - tedy profesora Jičínského - je ovšem sporné omezovat v této souvislosti rozsah odpovědnosti vyjmenovaných osob, které se od ostatních funkcionářů společnosti liší jen tím, že do orgánů byli vysláni.
Vzhledem ke skutečnosti, že poslanci a senátoři nejsou v pracovním ani jiném obdobném poměru podle zákoníku práce, a to ani ke státu, ani k institucím, v jejichž orgánech stát zastupují, není vhodné, aby se jejich odpovědnost řídila zákoníkem práce. Rozsah náhrady škody by se měl proto u poslanců a senátorů řídit stejně jako u ostatních členů těchto orgánů, kteří nejsou zaměstnanci, obchodním zákoníkem.
Celé ustanovení by bylo vhodné přepracovat tak, aby za škodu způsobenou poslanci a senátory odpovídal stát, který by pak své regresní nároky vůči členům Parlamentu měl vypořádat podle obchodního zákoníku, event. podle zákoníku práce. Jiným řešením by bylo přímo v navrhovaném ustanovení vymezit, v jakém rozsahu stát za poslance a senátory odpovídá.
Doporučuji rovněž uvážit, zda je vůbec vhodné právní předpis charakteru obchodního zákoníku zatížit speciální úpravou týkající se mizivého procenta aplikace. Za účelem dosažení odlišné odpovědnosti vyjmenovaných osob, pokud má být vůbec konstruována, zcela dostačí úprava ve speciálním zákoně, např. právě v zákoně o střetu zájmů. I pak by nebylo nutné zatěžovat obchodní zákoník odkazy na zvláštní úpravu, a pokud ano, pak by bylo možno využít tisku 824, který je legislativně technickou novelou obchodního zákoníku, aby se tak zbytečně nezmnožoval počet přímých novelizací.
Jinak je zákon celkově po legislativní stránce zpracován na odpovídající úrovni a uvedené připomínky mohou být zohledněny v průběhu druhého čtení. Doporučuji proto, aby Poslanecká sněmovna propustila návrh do druhého čtení a přikázala jej k dalšímu projednávání ústavně právnímu výboru.
***