(13.50 hodin)
(pokračuje Kavan)
Najednou v rámci diskuse o souhrnné zprávě tu zazněly otázky, které skutečně měly zaznít před několika lety a které začaly zpochybňovat, zda je pro nás správné vůbec usilovat o členství v EU.
Jsem ochoten se takovéto diskuse zúčastnit, považuji to za důležité, i když si myslím, že to má mnoho a mnoho let zpoždění, a je škoda, že odpovědi na tyto otázky nejsou k dispozici poslancům. Je potom tristní kritizovat, že to není jasné řadě občanů, pokud to není jasné v zákonodárném orgánu. Ale kritizovat vládu za to, že to nezahrnula do souhrnné zprávy, považuji za nepochopení a za něco, co měl parlament, pokud takto si to přál, vyřešit ve chvíli, kdy vláda dostala zadání, co v té souhrnné zprávě mělo být.
Přestože jsem přesvědčen spolu s celou vládou, že je v našem zájmu udělat vše pro to, abychom dosáhli cíle, tedy vstupu jako plnoprávný, aktivní člen do EU, nikdy jsem neřekl, že to znamená za každou cenu. Naopak. I za tímto mikrofonem jsem několikrát vysvětlil, že tomu tak není, a snažil jsem se definovat, kde ty mantinely jsou.
Při formování pozic České republiky v letech 1997 až 1998 byly identifikovány oblasti, kde bude zapotřebí požádat o dočasný odklad aplikace komunitárního práva, tj. o tzv. přechodná období. Důvody žádostí o přechodná období byly a jsou různé: finanční náročnost, sociální dopady, dopady na cenovou hladinu či politická citlivost. Vláda přistupovala k identifikaci žádostí oblastí s tím, že přechodná období je zapotřebí prosazovat pouze a skutečně tam, kde je to nevyhnutelné. Nedomnívám se, že by Česká republika v porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi žádala o mnohem více přechodných období. Nicméně určitý prostor pro redukci těchto přechodných období se vytvořil v souvislosti s přípravou aktualizovaného mandátu.
Hlavním úkolem příprav mandátu bylo opětovně prověřit pozice České republiky s ohledem na vývoj české společnosti, na stav vyjednávání s EU a na zkušenosti, které jsme za ty dva roky jednání nabyli. Jak jsem zde zmínil před týdnem, naším cílem bylo zejména identifikovat přechodná období, na nichž Česká republika musí trvat, nadále trvat, a jejichž argumentace musí být dopracována, a dále určit, která přechodná období jsou již překonaná či nepotřebná. Po mnoha, zdůrazňuji, mnoha diskusích s resorty, se sociálními partnery včetně tripartity i s mnoha poslanci tohoto ctěného sboru jsme dospěli k názoru, že existuje možnost seznam přechodných období zkrátit. Ukázalo se, že některá přechodná období nejsou vyjednatelná, a tudíž nemá smysl se jimi zabývat v rámci jednání s EU, nýbrž je nutné hledat jiné možnosti než přechodná období. To neznamená se tohoto principu vzdávat.
Rovněž na základě řady konzultací s Evropskou komisí byla vyjasněna interpretace daného acquis, v některých případech se ukázala původní interpretace České republiky striktnější - životní prostředí. Dovedu si odhadnout do budoucna, že pravděpodobně do toho bude patřit i sociální politika, otázka bezpečnosti práce. Rovněž postup harmonizace legislativy na straně České republiky vytvořil možnost pro stažení či zkrácení žádosti o přechodná období. Tady mám na mysli energetický zákon, který jste vy, paní poslankyně a páni poslanci, odhlasovali. Za to je vám zapotřebí vyslovit díky, ale je třeba na to nezapomenout.
A proto se divím těm poslancům, kteří nás dnes tady za tímto mikrofonem kritizovali, že jsme stáhli přechodná období týkající se liberalizace trhu s elektřinou a s plynem, když skutečně tu platí zákon, který jste odhlasovali, a tuto žádost činí zcela bezpředmětnou a její prosazování by bylo pak spíš důvodem k úsměvu či zdvižení obočí, jestli pravá ruka ví, co dělá levá.
V žádném případě se nemohu ztotožnit s názory, že činíme ústupky Evropské unii. Zrušení žádostí o přechodná období v tomto případě jsou spíše v zájmu České republiky. Všechna tato přechodná období byla spíše technického rázu a jejich zrušení - a teď tady odpovídám na otázky řady poslanců - nebudou mít nepříznivý vliv na ekonomiku České republiky, ba v některých případech spíše naopak. Například o pozitivních dopadech rychlejší liberalizace trhu s elektrickou energií či s plynem lze stěží pochybovat.
Znovu opakuji, že obecně lze konstatovat, že se Česká republika vzdala pouze těch přechodných období, která jsou technického rázu, anebo v těch případech, kde lze najít jiné řešení, a jsem skutečně ochoten, ale to záleží spíše na vaší trpělivosti, seznam všech sedmi přechodných období tu mám a mohu i číst vám argumenty, proč jsme se jich vzdali.
Nemá ovšem pravdu pan poslanec Zahradil, který tu asi minulý týden nebyl anebo špatně poslouchal, když tu tvrdil, že jsem utajil nejenom před touto Poslaneckou sněmovnou, ale i před veřejností, světem či kýmkoliv jiným, jaká přechodná období jsme zrušili. Naopak, přestože jsem se omluvil, že tím zdržuji, jsem všech sedm tady posledně četl a shrnul jsem důvody. Jsem ochoten přečíst i zde tyto důvody i detailně.
Není tedy pravda - znovu opakuji a vyhrazuji si takovéto podezření - že jsem jakékoliv takovéto informace utajoval. Stačí se podívat na stenozáznam z minulého týdne.
Zrušení přechodných období nepřináší tedy, jak říkám, žádné zásadní dopady na státní rozpočet, či dokonce na sociální dopady.
A sám jsem si, vážení poslanci z řad KSČM, zcela jistě vědom, že vstup do EU či některá opatření budou mít i sociální dopady, a podezírat mě, že to nedoceňujeme nebo ignorujeme anebo že tento fakt zatajujeme, považuji za nehoráznost. Budeme se tomu samozřejmě věnovat, ale v této souhrnné zprávě zase to zadání nebylo. Jsem ovšem ochoten na to i detailně reagovat. Záleží mi na zmírnění sociálních dopadů stejně tak jako vám. Těchto sedm zrušených přechodných období rovněž nebude mít žádný dopad na zaměstnanost.
Domnívám se, že tedy není důvod politizovat technické žádosti o přechodná období, je zapotřebí se soustředit na podstatu věci. A rád bych zdůraznil, že určitě existují přechodná období, která mají politický charakter a o kterých je zapotřebí diskutovat. Tady mám na mysli např. omezení nákupu vedlejšího bydlení a zemědělské půdy a lesů. A o této otázce bych uvítal politickou debatu, vaše argumenty pro či proti.
V této otázce bych chtěl ještě doplnit, že jsem si samozřejmě vědom toho, že existuje snaha spojovat otázky volného pohybu kapitálu a osob. Je to atraktivní, je to přitažlivé a má to svoji jistou logiku. Ale upozorňuji, že tento přístup nepodporuji. Je v našem zájmu, v zájmu dobrého, úspěšného výsledku negociací - a tyto věci jsou stále na stole k jednání, nic nebylo podepsáno, stvrzeno, natož na věky věků - je v našem zájmu tyto záležitosti od sebe oddělit.
K diskusím o přístupových jednáních bych rád sdělil, že se vláda nebránila ani nebrání žádné diskusi. Mnohokrát jsem vás sám či státní tajemník pro evropské záležitosti Pavel Telička informoval o našich pozicích, které byly vytvářeny postupně od r. 1998, a to jak v rámci projednávání pozičních dokumentů ve výborech, nebo v rámci neformálních setkání. Nepamatuji si, že by někdo vyjádřil námitky či návrhy na snížení či zvýšení počtu přechodných období, změny jejich délky apod.
***