(12.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Chybí také, řekl bych, jaká je naše aktivní role, jak chceme, aby vypadala Evropská unie. Ve 30. letech Ortega y Gasset, autor, kterého se pan předseda rád dovolává, když se ve Španělsku diskutovalo o tom, že by se mělo Španělsko poevropštit, provokativně kladl otázku, zda by nebylo na místě pošpanělštit Evropu. Měl na mysli to, že Španělé mají také svůj vklad do evropské civilizace a mají své představy o tom, jak by se měla ubírat kupředu.
Při vyjednávacím procesu je třeba velmi cílevědomě rozvíjet mýty, které se kolem integračního procesu objevují. Na jedné straně mezi mýty patří nekvalifikovaný výrok místopředsedy vlády Špidly, který mluví o tom, že nám Evropská unie přinese plnou zaměstnanost, na druhé straně existují mýty v zahraničí, např. když se objevují v Německu tvrzení o tom, že bude velká imigrační vlna směrem na Západ, mluví o tlaku na pracovní místa v Německu, a přitom dnes nedokážeme ani naplnit ty kvóty, které, pokud jde o pracovní místa v Německu, máme.
Mýty existují, i třeba pokud jde o to, že přechod na evropské normy vždycky musí znamenat postup vpřed a zvýšení úrovně. Například u potravinových standardů adaptace na Evropskou unii znamená naopak cestu dolů. A můžeme ukázat i na vývoj živočišné produkce, jak tomu bylo s eurostandardy v zemích Evropské unie a jak tomu bylo u nás.
Také patří mezi mýty, že bude znamenat rozšíření Evropské unie jednostrannou zátěž pro současné členské země. My můžeme říci: Vždyť jsme si tuto věc předplatili onou nedůstojnou a špatně připravenou Asociační dohodou, vlastně jsme si celou věc výrazně předplatili, protože celá léta je tento obchodní styk silně diskriminační v náš neprospěch.
Mohl bych hovořit také o tom, že je rozdíl v západní Evropě častokrát mezi postojem společností a postojem vlád. U našich největších sousedů - ve Spolkové republice Německo - se tvrdí, že SRN je jedním z hlavních podpůrců vstupu do Evropské unie. Ale s tím ostře kontrastuje např. postoj německých odborů, které jsou velmi tvrdě proti rozšíření Evropské unie, některých podnikatelských svazů a naposledy je třeba možné registrovat i určitý rozpor uvnitř vládnoucí strany SPD, kde kancléř Schröder a jeho vláda se vyslovují pro výsledky konference v Nice, ale na druhé straně dvě třetiny poslaneckého klubu SPD jsou tvrdě proti těmto výsledkům konference v Nice, patrně i proto, že chrání právo parlamentářů, kteří jsou jakoby ohroženi, a vidí, že prakticky výsledky konference v Nice je posílena nadále role exekutivy a že onen demokratický deficit, o kterém se tak často hovoří, nejenom že nezmizel, ale stále se zvětšuje.
Myslím si, že máme také právo klást otázky, které se týkají propagace České republiky. Jestliže tu dramaticky kolega Payne mluvil o tom, jak vypadá obraz v České republice, já si troufám tvrdit, že Česká republika má daleko lepší reálnou situaci, než je její obraz ve světě, na rozdíl např. od Maďarska, kde image Maďarské republiky je zase výrazně lepší než realita. Totéž se týká i Polska.
Myslím si, že v této oblasti jsme leccos zanedbali a musíme výrazně přidat. Naším cílem není Evropa byrokratů, ale Evropa budovaná zdola, Evropa, která přinese vyšší kvalitu národního života.
Rozhodně je velkým přínosem, že se diskuse snesla z roviny nadoblačných výšin do hmatatelné a kontrolovatelné roviny. Je konec Havlovy euromlžiny, která by měla smazat a rozmělnit všechno. Myslím si, že evropský integrační proces nemůže směřovat k jakémusi superstátu, který by rozmělnil cokoli, co je specifické, to bychom měli něco na způsob stroje ve Frümanově knize sci-fi, který vyrábí čistou vodu, která je ale potom nechutná a nepitelná, a je třeba tento evropský projekt vést do takových rovin, které jsou srozumitelné a přístupné lidem.
Je třeba socializovat evropský projekt. Protože nebude-li evropský proces socializován, ztroskotá a pak, jestliže selže evropský integrační proces, nastane doba stran typu pana Haidera. Haiderizaci Evropy bych chápal jako něco, co by bylo velice riskantní a samozřejmě by ohrozilo už to, čeho bylo dosaženo.
Bohužel jsme ale svědky toho, že se v procesu vyjednávání, kde se důraz klade na procedury a na formální kritéria, se jakoby celý proces vyprazdňuje. Je to tak jako v Musilově knize Muž bez vlastností, kde byl založen výbor pro oslavy 70letého mírového panování císaře Františka Josefa, který pokračuje i poté, co císař zemřel a vypukla válka.
Ale přesto běh naprázdno trvá a ztrácí se vlastně původní smysl. Je to možná ilustrace i jiného výroku, Čapkova, o moderní době, která nahradila cíl rychlostí, a tak i dnes se v evropském integračním procesu přeme o tempa, o jednotlivá předsednictví, o to, kolik zákonů má být a za jakou cenu to má být harmonizováno a schváleno v zákonodárných orgánech. Spor se tedy vede o tempa, ale ne o cíle a o předpoklady. A v tom je možná i základní chyba.
Domnívám se, že právě toto vyprázdnění evropského integračního procesu je důvodem, proč klesá systematicky podpora obyvatelstva v kandidátských zemích. Nejvýrazněji je to vidět v Polsku, ale i u nás vidíme, že jsme se vlastně dostali na polovinu oproti výchozímu stavu v roce 1990. Tomu je nepochybně třeba zabránit. Je třeba velmi otevřeně diskutovat o tom, co tento proces bude znamenat, jaká opatření se přijmou pro adaptaci České republiky, pro to, aby na obyvatelstvo tato opatření nedopadla jako určitý bič. Je třeba dosáhnout toho, aby Evropa nebyla vnímána jako alibi např. pro tuto vládu, která chce prosadit řadu nepopulárních věcí. Nebo aby nebyla Evropa chápána jako výhrůžka pro někoho zvnějšku - častokrát je to používáno třeba z rakouské strany - ale Evropa aby byla chápána jako skutečná příležitost a také společná odpovědnost.
Myslím si, že integrace nemůže být věcí vlády nebo parlamentu, ale musí se stát záležitostí celé společnosti. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Prosím pana poslance Zdeňka Jičínského. Po něm vystoupí poslanec Grebeníček.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, myslím, že je pozitivní, že v tomto parlamentu nejsou žádné strany, které jsou zásadně proti evropské integraci, proti vstupu České republiky do Evropské unie. V tomto směru je to nepochybně vývoj, protože svého času tu u některých stran byly mnohem zdrženlivější postoje.
Postoj kolegy Payna mě nijak nepřekvapuje. Kolega Payne má v řadě věcí zvláštní stanovisko, má na něj nepochybně právo. Mně jeho postoj připomíná svého času názor jeho kolegy Michala Tošovského, který opět v podobném duchu varoval před úpadkovým Západem, do něhož bychom měli vstoupit. Je to trochu vize svého času známé práce Oswalda Spenglera Untergang des Abendlandes.
***