(11.50 hodin)
(pokračuje Zvěřina)
Možná by nebylo od věci, kdybychom podobně jako tuto souhrnnou zprávu projednávali ve sněmovně také aktualizovaný národní program přípravy na členství v Evropské unii, až ho vláda na jaře připraví. Já si v této souvislosti vzpomínám na maďarskou proceduru, kde podobný národní program je projednáván v jednotlivých kapitolách zahraničními odbornými výbory. Možná by to přece jenom zlepšilo kontakt odborných výborů s evropskou integrační agendou. Měli bychom nad tím přemýšlet, protože potřebujeme najít nějakou všemi přijatelnou metodu k formulování politické podpory jednotlivých negociačních pozic české exekutivy.
Naše sněmovna má ve své evropské agendě jistě také určité rezervy. Naší poslanci se poměrně málo angažují v různých komunikačních aktivitách obrácených k veřejnosti. Ostatně komunikace s veřejností nikdy nepatřila k silným stránkám českého parlamentu.
V Evropské unii existuje znepokojivá tendence bruselských institucí pracovat netransparentně, pro občany málo srozumitelně. Poslední institucionální reformy na této skutečnosti sotva něco změnily k lepšímu. A je tedy na národních parlamentech nejen členských zemí, ale také zemí kandidátských, ke kterým patříme, aby hledaly a nalézaly výraznější pozici k uplatnění svých názorů v té agendě Evropské unie.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jiří Payne, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, vážená sněmovno. Ponechme stranou sebechválu, kterou nás zahrnul ministr při svém vystoupení zde ve sněmovně, kde celkem sedmkrát použil superlativů v hodnocení své práce. Položme si však otázku - je ta sebechvála ministra zahraničí oprávněná, pravdivá, objektivní a podložená? Dovolte, abych se nad tímto zamyslel.
Za prvé, co se vlastně odehrává mezi Českou republikou a Evropskou unií? Budu citovat z projevu pana ministra: "V očekávání této fáze přistoupila vláda s předstihem k procesu, na jehož prozatímním konci je aktualizace mandátu pro jednání." Dále ve svém vystoupení ještě čtyřikrát se zmínil o tomto tématu. Nakonec shrnul: "Celkem jsme oznámili zrušení sedmi žádostí o přechodná období."
Pan ministr na jiném místě svého vystoupení horoval za "transparentnost přístupového procesu, kterému přikládám ostatně velký význam". Cituji doslova. Kde je ta transparentnost, když se ministr neobtěžoval nás seznámit, kterých sedm přechodných období bylo zrušeno? Ani slovo o tom. Omlouvám se, ale snídaně pro mne není parlamentní orgán a to, co zaznělo na snídani někde na ministerstvu, pro mne není parlamentní argument. Pan ministr je povinen seznamovat s prací svého ministerstva parlament, zahraniční výbor a veřejnost. Pan ministr před veřejností utajil, ve kterých věcech vláda ustoupila. Kde je ta požadovaná transparentnost?
Ministr ve svém vystoupení řekl: "Česká republika chce být mezi prvními kandidátskými zeměmi, které vstoupí do unie." Neuvedl žádnou podmínku, neuvedl žádný popis situace, za které bychom si tak přáli. On to prostě tvrdí - neuvedl jediný argument. Představme si modelově, abychom otestovali, zda ministr má, nebo nemá pravdu. Představme si modelově situaci, že některé jiné kandidátské země ve snaze dostat se do unie za každou cenu přistoupí na podmínky, které budou pro jejich zemi nevýhodné. Chceme i v takové situaci být první? Chceme vstoupit do unie i za cenu, že nám to přinese jenom škody? A to dlouhodobé škody? Ministr zřejmě o takových alternativách vůbec neuvažuje.
Jak jsou stanoveny priority našeho vyjednávání? Jak jsou stanoveny cíle České republiky - neslyšeli jsme ani slovo. V předloženém sněmovním tisku o tom také není ani slovo. Přečteme-li si ostatní materiály ministerstva, které jsou přístupné nám i veřejnosti - možná na snídani ministr rozdává ještě jiné materiály - tak se o tom také nedozvíme ani slovo.
Do jaké Evropské unie chceme vstoupit? Za jakou cenu? Kolik jsme ochotni zaplatit za členství v Evropské unii? Platí, že chceme vstoupit do Evropské unie co nejdříve? I když na to nebudeme připraveni? Platí, že nás nezajímají náklady na vstup a případné výnosy pro Českou republiku?
Já uvedu příklad. Existuje jediná země, která dokázala z členství v Evropské unii profitovat. Jenom jedna jediná. Všechny ostatní země prozatím na Evropské unii nevydělaly nic. Tou jedinou zemí je Irsko a profit se dostavil až po 20 letech členství. Tajemník Ministerstva zahraničí pan Telička nám na výboru šeptem sdělil, že vstup do Evropské unie pro Českou republiku bude ztrátovou záležitostí, ztrátovou investicí, že v nejlepším případě po 20 letech se tato investice začne České republice vracet. Já tomu nevěřím, že máme tak schopné úředníky, jako má Irsko. Já se domnívám, že to bude trvat ne 20, ale 30, možná 40 let, než získáme první prospěch z členství v Evropské unii.
Já uvedu teď citát, aby to nebylo tak, že jenom my kritizujeme ministerstvo. Uvedu citát od Barbary Lipertové z Ústavu pro evropskou politiku v Bonnu: "Troufám si říci, že ve většině uchazečských zemí ve střední a východní Evropě se fáze zřetelného definování národních zájmů vůbec nekonala. Vlády i občané se spokojili s tím, že chtějí dovnitř, aniž by se jasně řeklo, proč vlastně." Já k tomu dodávám, že to platí přesně i o České republice.
Dále budu citovat ze stejné práce: "Zdá se mi, že i lidem v České republice by měla jejich vláda jasně říci, že tu nejde o žádné romantické završení převratných společenských změn po roce 1989, ale že vstup do Evropské unie vyžaduje nové, suverénní a sebevědomé politické rozhodnutí připojit se k tomuto neobyčejně složitému společenství s jeho hospodářskými a politickými rozměry." Konec citátu.
O těchto politických a hospodářských rozměrech jsme prozatím od Ministerstva zahraničí neslyšeli ani slovo. A pravdu má kolega, který zde uváděl, že předložený sněmovní tisk je čistě administrativním výčtem věcí, o kterých se pravděpodobně bude muset jednat, ale žádné politické hodnocení v něm není a ani žádné hospodářské hodnocení v něm není.
Je pozoruhodné, že jak ve svém vystoupení, tak v ministerských materiálech se hovoří jenom o přibližování práva. O jiné věci se ministerstvo nezajímá a nestará. Jediná starost je, abychom přizpůsobovali zákony Evropské unii, a to dokonce za každou cenu.
A já teď uvedu další citát z onoho ústavu v Bonnu - Ústavu pro evropskou politiku: "Řekla bych dokonce na základě poznatků některých německých diplomatů, že někdy ti vaši zástupci v Bruselu si úlohu příliš usnadňují, takže by občas nezaškodilo postavit se na zadní nebo více bouchnout do stolu."
Jestliže i naší němečtí partneři se až stydí za chování našich vyjednavačů, že jim připadá trapné, jak tam vystupují naši zástupci, a cítí potřebu nám to touto cestou vzkázat, pak se domnívám, že tvrzení pana ministra, že jednání o našem vstupu do Evropské unie, je perfektní a dokonalé - neuvedl jedinou kritickou připomínku ke své práci - pak se domnívám, že toto tvrzení je vážné zpochybněno.
Vezmu tedy k dispozici materiály, které nám ministr předložil. Ministr uvedl jeden úžasný úspěch naší diplomacie, a já budu pro jistotu tento úžasný úspěch naší diplomacie citovat doslovně. Pan ministr uvedl - cituji: "Chtěl bych informovat, že Česká republika zatím v Evropské unii oficiálně neavizovala žádnou změnu pozice, a to např. včetně žádosti týkající se změny názvu tuzemský rum."
Naše ministerstvo, přátelé, doposud obhájilo akorát název tuzemský rum. Nic jiného ministr neuvedl ve svém vystoupení ani ve svých materiálech.
Pojďme se tedy prosím zeptat, podle čeho by se měla hodnotit příprava na vstup. V onom institutu v Bonnu píší, že Rakousko, Švédsko, Finsko opravdu prošly celonárodní debatou na témata "Chceme něco takového? Co nám to přinese a co to bude stát?".
***