(9.40 hodin)
(pokračuje Macháček)
Španělsko bylo také příjemcem dotací a peněz z EU, Evropský účetní dvůr požadoval něco podobného jako u nás, Španělsko nevyhovělo a EU prostě jednoduše zavřela kohoutky. Evropská unie požadovala jasnou kontrolu, kam doteče jedna marka, jeden dolar, u nich peso. Tak důslednou kontrolu požadovala EU, Evropský účetní dvůr.
Španělé byli chytří. Během půl roku tento nedostatek napravili a peníze do Španělska opět plynuly.
Mne v této chvíli bohužel napadá jedno přirovnání a je mi líto, že ho tady budu muset říci: čím hůře, tím lépe. A je to smutné. Jestliže je v našem zájmu, aby v ČR byl zlepšen pořádek, především v oblasti toku peněz, tak je naší povinností a naším úkolem, aby Poslaneckou sněmovnou a následně Senátem prošel tento návrh zákona, který je, tak jak bylo řečeno, opravdu posunem kupředu proti původnímu zákonu, který nebyl sice nakonec Poslaneckou sněmovnou schválen, ale je posunem kupředu.
Je možná malá organizační chyba, že dnes zde není prezident Nejvyššího kontrolního úřadu pan dr. Voleník, protože je to oblast, která se také úzce váže k činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. Dovolte mi, abych pouze částečně prezentoval jeho slova, když jsme spolu o tomto zákoně hovořili. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu řekl, že jsou určité nedotažené věci v tomto zákoně, nikoli ovšem v jeho obsahu a v jeho zaměření, ale v precizaci určitých konkrétních věcí. A zde se domnívám, že je v rozpočtovém výboru prostor, prostor ve spolupráci s Nejvyšším kontrolním úřadem, abychom to, co si zaslouží úpravy, upravili. Nemůžeme to však učinit pokud sněmovna přistoupí na návrh, který zde zazněl, aby tento zákon byl zamítnut.
Já apeluji na zdravý selský rozum. Věřím, že ještě většina členů této Poslanecké sněmovny ho má a že se k této předloze zákona postaví když ne čelem, jak se dříve říkalo, tak minimálně s chladným kalkulem, s rozvahou a s použitím onoho zdravého selského rozumu. Děkuji za pozornost. (Potlesk sociálně demokratických poslanců.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Macháčkovi. Jako další se přihlásil pan poslanec Doležal.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vládo, dámy a pánové, chtěl bych na začátku říci, že jsem vystupovat nechtěl, i když jsem tušil, že vystupovat budu muset. Nejdříve bych rád vzkázal panu kolegovi Gongolovi, aby si zákon přečetl, protože tento zákon není o kontrole a výběru daní, ale je o kontrole využívání finančních prostředků ve veřejné správě. Pak může zasvěceně hovořit o tom, co je dobře a co je špatně.
Také bych nechtěl navazovat na svého předřečníka, který zde mluvil o zdravém rozumu, protože někdy mám pocit, že se nám ho opravdu nedostává.
Rád bych se vrátil k meritu věci, a to je návrh zákona, sněmovní tisk 835. Nechci popírat důvody a potřeby, které jsou v tomto zákoně a v jeho důvodové zprávě hlavně zmiňovány, to znamená, že určitá kontrola je potřeba. Mrzí mě, jakým způsobem a jak je tento návrh zpracován.
Pokusím se osvěžit vaši paměť. 10. února loňského roku předložila vláda této ctěné sněmovně stejný vládní návrh zákona o finanční kontrole. Bohužel stejný je jen název. Tento návrh projednávala Poslanecká sněmovna až do 20. září loňského roku. Opakuji: do 20. září. Druhé čtení proběhlo třikrát. Takže asi všichni víme, co se odehrávalo. Zákon byl přepracován a došlo k určitému konsensu, aby byl průchodný a použitelný.
Nechci samozřejmě Ministerstvu financí vytýkat, že se nepokusilo upravit paragrafy a znění zákona v tom, co zde bylo nejvíce vytýkáno. Ovšem proč je tento zákon zcela jinak postaven, proč paragrafy jsou přeházené? Pokud se chcete dobrat k stejným zněním, která byla konsensuálně zpracována v průběhu loňského roku, nenajdete je. Musím konstatovat, že i ve mně to vzbuzuje nedůvěru. Nerad bych hledal, proč to Ministerstvo financí udělalo.
A dostáváme se opět ke stejnému problému. Poslanecká sněmovna bude tento zákon upravovat tak, aby byl průchodný. Mám pocit, že je zbytečné, aby nám potom vláda předkládala nějaké paragrafové znění, stačí, když nám bude předkládat názvy zákonů. Protože se ale domnívám, že nějaký návrh by měl být a finanční kontrola by měla probíhat, to je nepopiratelné, navrhuji vrácení vládě k přepracování. Doufám, že už se dočkáme toho, že Ministerstvo financí začne komunikovat s rozpočtovým výborem a s podvýborem pro kontrolu a v neposlední řadě samozřejmě s Nejvyšším kontrolním úřadem. Tento sněmovní tisk, přestože podvýbor o to žádal a na předcházejícím návrhu Nejvyšší kontrolní úřad spolupracoval, tyto jednotlivé orgány ke spolupráci vyzvány nebyly, a to se domnívám, že je velice špatně. Proto děkuji a nebudu opakovat svůj návrh.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Další je pan poslanec Kalousek. Ještě se hlásí pan poslanec Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, vaším prostřednictvím bych chtěl panu Doležalovi říci, že zřejmě asi neposlouchal. Já jsem hovořil o jiných zákonech, které předložil pan ministr Mertlík a které se týkaly daní a kontroly. Neřekl jsem, že tento zákon se týká těchto daní.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano. Doufám, že to pan poslanec Doležal slyšel. Přidal bych k tomu, že bych si přál a nám všem také, abychom se více poslouchali. Prosím, pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych velmi stručně zareagovat na pana kolegu Macháčka, na to, že hledal motiv odmítání této předlohy v motivu "čím hůře, tím lépe". Myslím, že to tak není a že to není úplně férová argumentace. Myslím, že všichni, kteří jsme velmi skeptičtí k této předloze, víme, že nějaká kontrola finančních toků ve veřejné správě musí být.
Spor je zde v něčem úplně jiném a netýká se pouze této předlohy. Spor je o to, zda má být běžnou praxí, že tato sněmovna ve druhém čtení bude zcela zásadně přepisovat všechny předlohy, které sem vláda předkládá, anebo zda je vládě vrátí, aby si je podle politického zadání přepracovala sama. Jsem přesvědčen, že b) je správně. O nic jiného tu nejde. Zdá se, že poslední dobou zásadní přepracovávání, ať už přerušením v debatě v prvním čtení, nebo ve druhém čtení se začíná stávat běžnou praxí. Myslím si, že by tomu tak být nemělo, že to nesvědčí ani legislativnímu procesu, ani vzájemnému postavení, které má mezi sebou Poslanecká sněmovna a vláda.
Tím méně to dokážu pochopit u opakovaných návrhů, kdy předkladatel se z důvodů, které nechápu, nechová jako reprezentant menšinové vlády a neprojednává dopředu příslušné předlohy tak, aby byly průchodné, aby bylo možné na nich najít většinový konsensus a aby jejich projednávání ve sněmovně bylo mnohem hladší.
***