(10.00 hodin)
(pokračuje Mareš)
Padlo zde několik slov o školném, o tom, že je rozdílným způsobem upraveno zákonem a vyhláškami, o tom, jak vysoké školné je možné vybírat. Nepadla zde jedna věc, která je velice důležitá, a kolega Kučera to jistě ví - že totiž na žádné soukromé ZUŠ se nevybírá vyšší školné než to, co se platí vedle. Nebo pokud se vybírá, vybírá se pro omezený okruh předmětů, které není schopna nabídnout státní ZUŠ. To je velice důležité, zaznělo to v jednom z předcházejících vystoupení, že bychom měli stoprocentně podporovat ty aktivity v oblasti vzdělávání, ve kterých soukromá škola nahrazuje to, co není schopna nabídnout škola veřejná. To se přesně týká těch předmětů na ZUŠ, bývalých LŠU - tradice je zde skutečně velice dlouhá a myslím, že všichni k ní máme velice intimní vztah - jsou to předměty, které státní škola není schopna zajistit v takovém rozsahu, aby uspokojila potřeby dané obce. Je to zcela logické. Mám-li dítě, které chci naučit hrát na klavír, a mám-li možnost ho naučit hrát na klavír za sto korun, pak ho nebudu posílat do školy, kde se to naučí za tisíc korun. Posílám-li ho do té školy, která ho naučí za tisíc korun, tak jenom proto, že ho nemohu nechat naučit hrát na klavír někde jinde.
A to, o čem my teď rozhodujeme, je dát šanci, aby tento prostor, který nedokážeme zaplnit silami veřejných škol, ať už zřizovaných obcemi nebo kraji, tak aby zůstal dál otevřenou nabídkou pro naše děti. Jedná se o velmi malou částku a nepovedu zde spor o to, jestli je to deset, nebo patnáct milionů. My jako předkladatelé říkáme deset, ministerstvo školství říká patnáct. Ale všichni jsme si vědomi, že i když je to 50% rozdíl, tak v celkovém objemu rozpočtu ministerstva školství je to částka skutečně obrovsky malá. Takže bez ideologie, bez stranickosti. To, o čem se zde jedná, je šance pro malou část základních uměleckých škol, aby i nadále nabízela prostor pro naše děti tam, kde je ve velké části není schopen nabídnout někdo jiný. A to se všemi dopady, které to má pro volný čas, které to má pro další kulturní rozvoj osobnosti a tak dále. O ničem jiném, ani o tom, co bude za dva roky, ani o tom, jestli jsme z té či oné politické strany.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo dále se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Mám jenom drobnou poznámku k vystoupení kolegy Mareše. Nebyl jsem starostou, byl jsem jenom radním ve stotisícovém městě, ale musím říci, že jsem setsakra dobře věděl, kolik máme ve městě základních uměleckých škol, protože jejich provoz hrazený z prostředků města nás stál poměrně dost peněz. Měli jsme je samozřejmě rádi, ale věděli jsme, že tuto školu máme, že nás ty peníze stojí.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do rozpravy? (Nikdo se nehlásí.) Pokud tomu tak není, končím obecnou rozpravu.
Táži se, zda pan navrhovatel chce vystoupit se závěrečným slovem. Je tomu tak, poté samozřejmě dostane příležitost i pan zpravodaj.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, než vystoupím se závěrečným slovem, chtěl bych poděkovat panu kolegovi Kučerovi za to, že mi vysekl takový krásný kompliment. Teď dovolte, abych shrnul ve čtyřech bodech podstatu problému.
Pan kolega Pícl mluvil o tom, že náš návrh výrazně zatíží rozpočet regionálního školství. Pokud si vezmeme relaci, že rozpočet regionálního školství dělá něco přes 50 miliard, tak položka 15 milionů - víc to určitě nebude, spočítal jsem to, bude to ještě o něco méně než 15 milionů - vůči 50 miliardám je téměř haléřová položka. To je k bodu číslo jedna.
Bod číslo dvě. Odpůrci této novely velmi často argumentovali tím, že se nejedná o stejný režim, že školy, které jsou soukromé, jsou v jiném režimu než školy, které jsou zřizovány jinými zřizovateli. Uváděl se tady pojem, že na soukromých školách se platí školné, kdežto na školách jiných zřizovatelů je to pouze příspěvek.
Chtěl bych říci, že obojí jsou peníze daňových poplatníků, čili jestli to budeme nazývat příspěvek, nebo školné, je v podstatě jedno. Jsou to peníze daňových poplatníků, kteří přispívají k tomu, co dává stát na to, aby se jejich děti mohly vzdělávat. Jedná se v každém případě o to, že obojí školy jsou ve stejném režimu. U obou škol totiž rodiče připlácejí.
Bod číslo tři. Mluvilo se tady neustále o soukromých školách, o dotacích soukromým školám a podobně. Chtěl bych vás poprosit, jestli byste nezkusili zvážit dívat se na to nikoliv přes instituce, nikoliv přes to, jaké která škola dotace dostává, ale dívat se na vzdělání prostřednictvím příspěvku nebo dotace na konkrétního žáka, který se vzdělává v daném oboru. To je podstatná a důležitá věc - nikoliv přes instituce.
Poslední věc, kterou bych chtěl zdůraznit - zopakuji to, co jsem řekl na začátku svého projevu. Pan ministr volal po stejných podmínkách pro všechny zřizovatele. Tímto přijetím zákona bychom tento precedens právě vytvořili.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. O slovo se nyní přihlásil předseda klubu ČSSD pan poslanec Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Neodpustil jsem si, ale už když jsem poslouchal vystoupení pana poslance Bartoše, jak se ohání některými pojmy, myslím, že je nezbytné zdůraznit jednu věc - v zásadě je rozdíl ve způsobu nakládání s veřejnými prostředky, které tyto školy dostávají, protože je naprostá většina privátních škol ve formě společností s ručením omezeným, tedy společností, které jsou založeny za účelem tvorby zisku, nikoliv samozřejmě provozují činnost. Kdežto státní školy nefungují jako ziskové organizace. Takže zásadní rozdíl je v tom, že budeme dotovat ze státních prostředků v podstatě podnikatelskou činnost, která byla zřízena za účelem zisku. A to je základní rozpor pojmů a pohledů na tuto záležitost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane předsedo. Samozřejmě s faktickou poznámkou pan kolega Bartoš - má možnost vystoupit.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, chtěl bych jen krátce reagovat. Ano, některé soukromé školy jsou s. r. o., které vytvářejí zisk, ale tento segment, o kterém teď mluvíme, segment základních uměleckých škol, jsou všechny neziskové. Ano, tak to je.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil předseda klubu KSČM pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Nevystupoval bych, omlouvám se.
Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové. Mně vadí, že když někdo říká, že mají být stejné podmínky, že neříká, že mají být také stejné podmínky kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Jestli pan Walter Bartoš předloží možnost úplné kontroly nákladů takové soukromé společnosti státními orgány, pak s tím budu souhlasit. Pokud ne, tak s tím souhlasit nemohu, protože dávat peníze do něčeho, co vůbec nemůže stát kontrolovat -
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Chtěl bych sdělit, že jsme rozpravu ukončili a že bych byl nerad, kdyby kdokoliv dále využíval své možnosti a práva přednosti vystoupení. I faktická nebo technická poznámka pana poslance Bartoše byla možná trošku mimo jednací řád. Za to se vám omlouvám.
Pan poslanec Václav Pícl jako zpravodaj se nyní ujme svého úkolu.
Poslanec Václav Pícl: Děkuji. Pane předsedající, v diskusi vystoupilo sedm poslanců, čtyři byli na podporu, tři na zamítnutí této novely zákona. Padly tedy návrhy na zamítnutí, měli bychom hlasovat o zamítnutí této novely.
Pak - pokud tato novela bude propuštěna do druhého čtení - pan kolega Brousek podal návrh na zkrácení doby pro projednávání o 30 dnů.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám pane poslanče. Budeme hlasovat o předložených návrzích. Padl návrh na zamítnutí této předlohy novely zákona. Pokusím se ještě několikrát zazvonit, abychom dali možnost všem, kteří jsou přítomni, aby jim nebylo odnímáno jejich právo, aby měli možnost se zúčastnit hlasování.
Všechny vás odhlašuji a žádám vás o novou registraci.
***