(17.30 hodin)
(pokračuje Dostál)
Zvláště pak přispívat k rozvoji vědy a techniky, k šíření jejich poznatků a poskytovat pomoc při řešení politických a hospodářských úkolů a při rozvíjení tvůrčí iniciativy lidu v boji za vítězství socialismu." Dámy a pánové, znovu vás upozorňuji, že tento zákon platí ještě dneska, tento zákon, který má sloužit všestrannému vzdělání pracujících, nikoli nepracujících.
Tento zákon je snad jediným zákonem v působnosti Ministerstva kultury, který po roce 1989 nebyl do dnešní doby novelizován kromě malé dílčí aktualizace zákonem o okresních úřadech. Přesto se knihovny a jejich systémy vyvíjely i v posledních deseti letech minulého století, myslím, úspěšně. Díky této sněmovně vznikl program podpory rozvoje informačních sítí knihoven, který pomohl knihovnám ve vybavení počítači, s připojením internetu a zejména k masivnímu převodu lístkových katalogů do elektronické, jiným snadno sdělitelné podoby.
Vláda významně podporuje veřejné informační služby knihoven v rámci realizace státní informační politiky, kterou jste také v této sněmovně odsouhlasili. Další etapa jejich rozvoje samozřejmě souvisí také s reformou veřejné správy. Jsem proto opravdu rád, že mohu této sněmovně odůvodnit vládní návrh zákona o veřejných knihovnách a podmínkách jejich provozování.
Návrh konečně reaguje na proběhlé společenské změny a na obrovský rozvoj informačních a komunikačních technologií v uplynulém desetiletí i na probíhající reformu veřejné správy, kterou nám předložil pan ministr Gross. Po uskutečnění reformy veřejné správy budou knihovny valnou většinou zřizovány samosprávou. Přitom však z povahy jejich činnosti vyplývá, že musí pracovat v rámci daného systému. Zákon proto stanoví roli knihoven základních a krajských knihoven, Národní knihovny, Moravské zemské knihovny a knihovny a tiskárny pro nevidomé v rámci systému veřejných knihoven. Důležité místo v systému připadá krajským knihovnám, které budou pověřeny odbornou péčí o rozvoj regionálního knihovnictví. Pojem regionálních funkcí veřejných knihoven je tak ustanoven zákonnou úpravou.
Zákon také zavádí princip evidence veřejných knihoven, definuje veřejné knihovnické a informační služby poskytované knihovnami a zejména ty, které budou knihovny poskytovat zdarma. Zákon dále stanoví postup při poskytování meziknihovních služeb a přirozeně také podmínky ochrany knihovního fondu, vyřazování knihovních dokumentů a způsob evidence a revize knihovního fondu. Zákon samozřejmě nezapomíná ani na sankce.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčen, že předložený vládní návrh knihovního zákona vytváří účinnější předpoklady pro usnadnění rovného přístupu k informacím všem našim spoluobčanům. Tvoří základ pro naplnění nové nebo chcete-li staronové role knihoven, samozřejmě již v moderním světě. Dále mj. plně vyhovuje manifestu UNESCO ke knihovnám, z něhož si dovolím citovat: "Knihovna poskytuje informace a myšlenky, které jsou nezbytné pro kohokoli, kdo chce vést úspěšný život v dnešní společnosti založené na informacích a vědění."
Schválením zákona a jeho aplikací můžeme přispět k tomu, že úspěšný život v naší době prožije více lidí. Žádám vás proto, abyste návrh laskavě podpořili. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Myslím, že jste svým konstatováním platnosti tohoto zákona část této poslanecké sněmovny skutečně ještě potěšil. Aspoň jsem to registroval na tváři kolegů z KSČM.
Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Jan Kostrhun.
Poslanec Jan Kostrhun: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení páni kolegové, vážené paní poslankyně, na první zběžný pohled se možná někomu může zdát ve srovnání s jinými projednávanými zákony, již na první stejně zběžný pohled zákony světodějného významu, že vládou předkládaný zákon o veřejných knihovnách a podmínkách jejich provozování, tzv. knihovní zákon, nemá v sobě onen patřičný osudový náboj, aby mohl změnit náš svět. Podle mého názoru však pravý opak je pravdou. Dovolte mi parafrázovat klasické rčení: Není malých zákonů, jsou jenom zákony, které nemít se nevyplácí. Podle mého názoru knihovní zákon nám chybí již nejméně deset let.
Předkládaný knihovní zákon asi opravdu nemůže změnit náš svět, ale může nám pomoci vyrovnat se a držet krok s tím světem kolem nás, který se mění mnohem rychleji, než se stačíme divit. Dovolte mi, abych citoval stejně jako pan ministr z manifestu UNESCO o veřejných knihovnách z roku 1994: "Manifest UNESCO o veřejných knihovnách se zakládá na přesvědčení, že zřizování a správa veřejných knihoven jsou úkolem národních vlád a místních samospráv. Základními hodnotami lidstva jsou svoboda, prosperita a rozvoj společnosti jednotlivců. Těchto hodnot mohou dosáhnout pouze dobře informovaní občané, schopní vykonávat svá demokratická práva a aktivně se podílet na životě společnosti. Podmínkou jejich konstruktivní účasti a rozvoje demokracie je nejen přiměřené vzdělání, ale také svobodný a ničím neomezený přístup k vědomostem, myšlenkám, kultuře a informacím. Veřejná knihovna je místní branou do světa vědomostí a základním předpokladem celoživotního vzdělávání, nezávislého rozhodování a kulturního rozvoje jednotlivců i společenských skupin. Tento manifest proklamuje přesvědčení UNESCO o tom, že veřejná knihovna je živoucím nástrojem vzdělávání, kultury a informační činnosti a nezbytným prostředkem podpory míru a duchovního rozvoje lidstva. UNESCO proto vyzývá všechny vlády a místní samosprávy k aktivní podpoře rozvoje veřejných knihoven." Konec citátu.
Zdá se mi velmi chvályhodné, že si tato vláda vzala výzvu UNESCO za svou, protože legislativní klima, přesněji řečeno legislativní vzduchoprázdno v uplynulých deseti letech bylo pro knihovny zcela neúnosné. Dávno již totiž neplatí představa o knihovně jako o místě veřejně přístupném, kde se shromažďují knihy. Přibývá knihoven, kde jsou veřejnosti k dispozici všechna informační média, což samozřejmě vůbec neznamená, že nové nosiče informací vytlačí z knihoven knihy. Naopak, různá informační média se v kontextu knihovny velmi výhodně navzájem doplňují.
***