(16.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Dále je naprosto zřejmé, že rodiče, ať jsou kvalifikovaní, nebo nekvalifikovaní, mají možnost si alespoň dílčím způsobem přivydělat a také si tímto způsobem přivydělávají. Tam, kde narážejí na současné nesmyslné administrativní hranice, tam je porušují a překračují a dopouštějí se tak z motivů, které jsou pochopitelné, překračování a nedodržování zákona.
Návrh zákona dále kromě toho, že vychází z obecně uznávaných noremních trendů, vychází z jednoho názoru - totiž to, že obyčejný rodič, který je normálním způsobem citově vybavený, vždy dbá na blaho svého dítěte a možnosti, které se mu otevřou tím, že padnou hranice, které nemohu nazvat jinak než nesmyslnými, využije ku prospěchu rodiny, ku prospěchu svých dětí.
Druhým, méně významným opatřením je změna návrhu na zvýšení porodného. Není to žádné sociální inženýrství a nevychází to z představy, že zvýšení porodného znamená změnu v populačním chování moderní české rodiny. Bohužel v současné době jsme svědky toho, že skutečně v České republice existuje demografický pokles, a je to pravděpodobně jeden z nejprudších demografických poklesů, který byl kdy zaznamenán v dějinách demografie. Ano, to je pravda. Ale toto opatření nesměřuje ke zvrácení tohoto trendu. Směřuje pouze k jedné jednoduché věci - založení rodiny a narození dítěte přináší naprosto zřetelné náklady. Tyto náklady vzrůstají a přitom nedochází k dostatečné valorizaci výplaty porodného. Čili toto porodné, pokud bude zvýšeno, nebude znamenat průlom, pouze několika desítkám tisíc rodin, kterým se narodí potomek, usnadní situaci a těmto rodinám bude o trochu lépe.
Náklady na toto opatření jsou z hlediska státního rozpočtu naprosto bezvýznamné, a proto jsem přesvědčen, že je - řekl bych - příkazem zdravého rozumu a normálního cítění tento návrh, který předkládám, propustit do druhého čtení a posléze po zvážení detailů jej schválit. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Jaroslav Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vláda předkládá Poslanecké sněmovně obsáhlou novelu zákona o státní sociální podpoře, zákona č. 117/1995 Sb. Není to nic nového, zákon se novelizuje každý rok několikrát. Tentokrát je však novela předkládána především ze dvou důvodů, které jsou svým způsobem vážnější. Jednak dochází k určité koordinaci se změnou správních pravidel v České republice, ale také se domnívám, i když jsou to samozřejmě jenom domněnky, že aspoň někteří členové vlády si uvědomují, že zákon o státní sociální podpoře může svým způsobem ovlivnit i populační vývoj v zemi, resp. názor na populační vývoj v zemi. Jsem si vědom stejně jako pan místopředseda vlády, že zvýšení porodného a úprava mechanismu výplaty rodičovského příplatku samy o sobě populaci nezvýší. Považuji to za příznivý signál.
V této souvislosti chci ale poznamenat, že - jak plyne z nejnovější statistiky - počet sňatků se u nás pronikavě snížil a překonal historické minimum z roku 1918, což byl poslední rok první světové války, kritický rok první světové války. Za druhé počet živě narozených dětí v posledních třech letech poklesl na osm sedm na tisíc obyvatel a překonal tak historické minimum, které se sleduje v České republice nebo na území České republiky od roku 1785.
Za třetí, na nejnižší možnou úroveň, pak už bude jenom regres, klesla úhrnná plodnost na 1,1. A jsme s touto plodností mezi nejnižšími státy na světě. Takže to jsou čísla varující. Beru to, jako že tento zákon na to nepřímo upozorňuje. Ale to je mimo rámec projednávání.
Vláda tam vyčísluje finanční náklady. Podle mého soudu jsou letos zcela přijatelné, příští rok úměrné, a když sledujeme celkový podíl různých dávek vyplácených na základě zákona 117/1995 Sb., tak se dokonce podíl na HDP snižuje, což by mělo být pro zastánce mandatorních počtů nebo matematiky mandatorní jako příznivý signál.
Tento zákon doporučuji k dalšímu jednání.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Otvírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli čtyři přihlášky. Jako první uděluji slovo panu poslanci Janu Svobodovi.
Poslanec Jan Svoboda: Vážený pane předsedo, předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, chtěl bych se ve svém vystoupení věnovat pouze jedné části předloženého návrhu zákona, a sice paragrafu 30. Je mi líto, ale mám opačný názor, než zde prezentoval pan ministr a pan zpravodaj.
V důvodové zprávě se mimo jiné uvádí, že novela sleduje především umožnit zvýšení příjmů rodiny pomocí výdělečné činnosti rodiče pečujícího o malé dítě, umožnit kvalifikovaným rodičům skloubit péči o malé dítě s udržením kvalifikace, vytvářet rovné šance pro pečující rodiče na trhu práce. To vše může být pravda. Nedokážu se však ztotožnit s tím, že toto bylo původním záměrem zákonodárců. Naopak. Rodičovský příspěvek byl a měl by být nástrojem, aby rodiče zůstávali doma a pečovali o své děti. Rodičovský příspěvek měl částečně nahradit ušlý zisk. Domnívám se, že nově navrženým paragrafem 30 se popírá smysl rodičovského příspěvku. Takto navržená změna bude naopak zkracovat dobu, po kterou budou rodiče chtít být doma se svými dětmi.
Předloha motivuje rodiče posílat děti v útlém věku do jeslí a školek. Ve skutečnosti se z rodičovského příspěvku stává plošný dětský přídavek. Stane se tak jakýmsi přispěním na zaplacení právě jeslí a školek. V této souvislosti se mi v mysl vkrádá úvaha související s určením věkové hranice čtyř let a v případě závažné nemoci sedm let. Ptám se, proč ne hranice třeba pěti let, šesti nebo deseti let.
Smyslem rodičovského příspěvku je právě již zmíněná možnost jednoho z rodičů věnovat se výchově potomka ve věku, kdy nejvíce potřebuje rodičovskou péči. Nové znění paragrafu 30 tuto zásadu popírá. Navíc ve svém důsledku přináší zvýšený nárok na státní rozpočet v hodnotě kolem dvou miliard.
Proto navrhuji zamítnout předlohu zákona v prvém čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Janeček, připraví se pan kolega Volák.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, možná mírně volně navážu na to, co řekl kolega Svoboda, i když nesouhlasím s jeho závěrem. Nicméně se domnívám, že jádro celého problému je v tom, že se tady jakási úprava zákona o státní sociální podpoře vykládá jako jakási prorodinná politika. Tento návrh zákona spíš jakoby obráží to, že vláda ve svém vládním prohlášení i všude jinde daleko častěji cituje slova trh práce, svět práce než slovo rodina, rodinné vazby, péče o malé děti.
***