(12.40 hodin)
(pokračuje Čevela)
Princip spočívá v tom, že vedle ostatních daní a poplatků je každý občan povinen část svých příjmů odvádět do jakéhosi fondu. Z tohoto fondu lze čerpat prostředky na financování zdravotnictví, tedy platby za poskytování zdravotní péče těm, kteří ji realizují. Z tohoto fondu nelze čerpat k jiným účelům.
Problém, který nacházíme, se nazývá zajištění určité míry redistribuce shromážděných prostředků, tedy jak vyřešit otázku míry solidarity. To je problém, který značně senzitivně vnímá i současný ministr zdravotnictví. Fondový systém může, ne že nemůže, může teoreticky fungovat na striktním principu individuálních účtů, kam si jednotlivec povinně ukládá určitou část příjmů. Z tohoto účtu by plynuly úhrady na zdravotní péči. Takto striktně uplatněný fondový systém by ovšem řešil stejně málo jako systém, kdy pacient přímo nakupuje zdravotní péči. Proto se ve fondových systémech využívá vždy určitého klíče společenské potřebnosti. Nikoli v prvé řadě podle velikosti vkladů přispěvatele, nýbrž podle potřeby konzumace zdravotní péče. Přispěvatelem do fondu bývá nejen občan - fyzická osoba, nýbrž i právnická osoba - zaměstnavatel.
Rád bych v diskusi poukázal na otázku, zda fondy, které můžeme paušálně označit jako fondy zdravotního pojištění, jsou obhospodařovány státem, veřejnoprávními institucemi, nebo mají charakter soukromoprávní, podnikatelský, nebo dochází k různým kombinacím. V praxi moderních eurodemokracií najdeme vždy jejich kombinace. Většina zemí staví systém financování na nejdůležitějších podobách fondových, přičemž fondy jsou v nejrůznějších vazbách na státní rozpočet.
Základní ekonomické problémy takto budovaných systémů jsou vlastně tři:
A. Obecně dostatečná úroveň ekonomiky. Dochází k restrikci prostoru nejen pro nejrůznější formy přerozdělování, ale nevytvářejí se dokonce ani potřebné podmínky pro účelové úspory v mikrostruktuře.
B. Správně nastavený systém odvodů do fondů. Jestliže se hodnoty odvodů nastaví na příliš vysokou úroveň, působí taková situace demotivačně.
C. Správně garantovaný tok peněz v systému. Tedy za prvé musí být zřejmé, že prostředky neunikají vytvářením zbytečných organizačních přehrad, že nebudou odčerpávány značné částky na pokrytí jiných výdajů státu, obcí či krajů. A za druhé, musí existovat potřebné garance pro to, aby stát, kraje a obce měly možnost v případě potřeby přečerpat nezbytné prostředky k posílení fondu.
Rád bych také v diskusi vzpomněl problém míry průběžnosti financování fondu, zda je výhodnější a vhodnější systém průběžný, nebo kapitálový. Oba systémy mají své přednosti a nedostatky. Společenský vývoj si na určitém stupni vynucuje značné změny strategie a kombinace obou základních systémů. Nezbývá nám nic jiného, než tuto skutečnost vzít v úvahu a zkrátka akceptovat postmoderní situaci v naší fragmentované postmoderní společnosti.
Slíbená poznámka je jak k návrhu poslanců Janečka a Škromacha, tak k návrhu poslankyně Fischerové, schválenému výborem pro sociální politiku a zdravotnictví. Pro VZP přinesl loňský vývoj zhoršení skladby pojištěnců jak z hlediska pojistného, tak nákladů na zdravotní péči. Během roku 2000 se snížil průměrný počet pojištěnců, přitom se průměrný počet zaměstnanců snížil o sumu, která představuje takřka 50 % z úbytku všech pojištěnců. Vzhledem k tomu, že se nezaměstnanost udržuje již dlouho na prakticky konstantní úrovni či dokonce mírně klesá, lze s určitostí říci, že úbytek zaměstnanců jde téměř výhradně na vrub odchodů k jiným zaměstnaneckým zdravotním pojišťovnám. Úbytek pojištěnců není rovnoměrný ve všech skupinách plátců a neodpovídá běžné skladbě pojištěnců VZP, mezi nimiž zaměstnanci tvoří jen asi 38 %.
Opačný trend je u pojištěnců, za které je plátcem stát. Ti tvoří téměř 58 % z tohoto počtu pojištěnců. Na úbytku pojištěnců se však podílejí prakticky stejně jako zaměstnanci, tedy méně než 50 %. V portfoliu pojištěnců VZP za rok 2000 tedy ubylo více významných plátců pojistného, to je zaměstnanců, než osob, za které je plátcem stát. Hlavně pak starších, kteří z hlediska nákladů na úhradu zdravotní péče představují pro VZP zásadní zátěž. Z hlediska pojistného znamenají výrazně nižší přínos než zaměstnanci. Postavení VZP se za rok 2000 zhoršilo ve prospěch postavení těch zaměstnaneckých zdravotnických pojišťoven, které se orientují na zdravější a z hlediska pojistného významnější pojištěnce.
Važme proto moudře a s rozvahou při dalším hlasování. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Vážení kolegové, mám zde ještě čtyři přihlášky do obecné diskuse a myslím, že vzhledem k tomu, že máme zasedání organizačního výboru, tak nemohu donekonečna vést diskusi. Proto bych dal slovo paní poslankyni Taťáně Jirousové a pak bych přerušil dopolední jednání nejen na oběd, ale i na zasedání organizačního výboru s tím, že oznamuji, že po ní budou následovat vystoupení poslanců Janečka, Cabrnocha a Ouzkého v obecné rozpravě a mám další přihlášky do podrobné rozpravy.
Prosím paní poslankyni Jirousovou.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, novelu, která vychází z neschválené vládní novely o všeobecném zdravotním pojištění v prvním čtení, náš klub podpořil. Jde vlastně o navýšení vyměřovacího základu pojištěnců, za které platí pojistné stát.
Druhým paragrafem, kterým se tato novela zabývala, je vlastně dána pravomoc vládě stanovit nařízením vyměřovací základ s přihlédnutím k míře inflace. Klub KSČM vždy prosazoval i v souvislosti se zvyšováním důchodů při inflaci pevně a zákonně stanovená kritéria. Nelze nechat na vládě, kdy by hodlala valorizovat vyměřovací základy a důchody. V tomto smyslu bych ve druhém čtení předložila svůj pozměňovací návrh.
Co se týče stoprocentního přerozdělení mezi zdravotními pojišťovnami, naše zdravotní pojištění je solidární. Proto také podporuji, aby na základě zdravotního pojištění byl všem pacientům-občanům zaručen rovný přístup ke zdravotní péči. (Značný hluk v sále.) Dosavadních 60 % přerozdělení nevychází z žádných logických podkladů, rozlišuje jen pojištěnce nad 60 a pod 60 let, a to jen ty, za které platí pojistné stát. Je zachována sice konkurenceschopnost zdravotních pojišťoven, ale není zachována rovnost pacientů. Příjmy z pojistného na jednoho pacienta se liší podle pojišťovny, ne podle rizika nemocnosti. Nerovnoměrnost rozdělení finančních prostředků ze zdravotního pojištění jednotlivých zdravotních pojišťoven dokázal deficit v nemocenském segmentu zhruba 2 mld. Kč od malých zdravotních pojišťoven, kdežto VZP zaplatila o 2 mld. více. Vezmeme-li v úvahu např. hemodialyzované pacienty, většina je jich pojištěna u VZP. Rovněž občané… (Stále hluk v sále.)
Předseda PSP Václav Klaus: Paní poslankyně, promiňte, ale poprosím kolegy i z vaší politické strany a pány kolegy Zahradila a Doktora a další, aby opravdu zmlkli a umožnili paní poslankyni hovořit.
***