(21.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
A tato právnická spiritualistika bývá využívána naprosto účelově a jak se to komu hodí. Já si, dámy a pánové, jako drtivá většina z vás nedovedu představit, že bychom na základě tohoto právnického spiritualismu, tohoto duchaření, tohoto vyvolávání duchů odmítli uznat legalitu a legitimitu jmenování těchto dvou členů bankovní rady. Nicméně v současné době se tak v případě jiné instituce ze zákona naprosto klidně a bez uzardění děje.
Dámy a pánové, mám představu, že někteří politikové chtějí, abychom byli skutečně ta nejpokrokovější země na světě, země, kde bude nastolen vyšší druh právního státu, země, kde nám nebudou vládnout zákony, ale jejich duch. Argumentace tímto duchem zákona je tedy jen farizejstvím a opět je to přetvářka.
Mýtus, či spíše lež třetí. ODS chce ovládnout Českou televizi. Je to jeden z klíčových prvků současné situace a je to klasická ukázka aplikace a účinnosti goebbelsovské teze, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A tak ani milionkrát opakované tvrzení, že vedení ODS nikdy ani na okamžik neprojednávalo, neovlivňovalo či neiniciovalo personální výměny v České televizi, zřejmě nestačí. Tato lež je totiž příliš klíčová pro budování současné legendy o ohrožení nezávislosti České televize, než aby na ni platila pouhá obyčejná a jednoduchá pravda.
Mýtus - či lež - čtvrtý. Pan Jiří Hodač je člověkem ODS, měl se dokonce stát jejím mluvčím. Je to druhý klíčový prvek budování lživé legendy o ohrožení nezávislosti České televize. Opět nezbývá než po milionté opakovat, že pan Hodač nikdy s ODS neměl nic společného. Řada z nás - například já osobně - jsme s ním nikdy nemluvili, v životě jsme ho neviděli tváří v tvář, možná někteří byť jenom letmo. Přestože je celá tato lež založena na jednom článku v jednom nejmenovaném bulvárním deníku, přesto se stala velmi základním argumentem v budování této lživé legendy.
Musím říci, a říkám to naprosto otevřeně - proč by koneckonců ODS usilovala o post ředitele České televize? ODS politicky přežila a volebně uspěla za působení ředitele televize pana Kantůrka, který se stal později čirou náhodou tiskovým mluvčím sociální demokracie. O jeho politických preferencích není tedy možné vést debatu. ODS politicky přežila a volebně uspěla za ředitele televize pana Mathého, který se stal později opět čirou náhodou blízkým spolupracovníkem pana prezidenta. O jeho politických názorech opět není možné diskutovat. ODS politicky přežila a volebně uspěla za ředitelů Puchalského i Chmelíčka, i když zatím nevíme, kde se čirou náhodou tito lidé vynoří. ODS politicky přežije a volebně uspěje totiž za jakéhokoli ředitele České televize, protože její voliči jsou inteligentní a rozumní lidé, a to ne díky České televizi a jejímu řediteli, ale spíše jim navzdory.
Mýtus pátý. Jde o boj o demokracii a svobodu slova. Musím říci, že v tuto chvíli jsem zvláště háklivý a zvláště alergický. Především tehdy, mám-li možnost mluvit např. s mnoha členy Konfederace politických vězňů, vidím-li prohlášení celé řady klíčových lidí z této organizace. Musím říci, že nehoráznostmi tohoto argumentu jsem o to více zaskočen. Jsem totiž přesvědčen, že ti politici, kdo toto hlásají, jsou opět jen farizejové a pokrytci, když mohou hlásat tuto tezi za situace, kdy zprávy vzbouřených redaktorů jsou připravovány a vysílány za přímé přítomnosti místopředsedy Senátu zvoleného za Unii svobody. Dokonce by se mohla vést sáhodlouhá debata, zda to nebyla jenom přítomnost, zda to nebyla určitá forma politického zasahování. Nedovedu si představit, že by některý činitel mimo čtyřkoalici byl přítomen zpracovávání a produkci zpráv, nedovedu si představit, že by okamžitě nebyl velmi tvrdě zkritizován právě těmi lidmi, kteří dnes nejvíce mluví o tom, že jde o boj o demokracii a svobodu slova. Možná že tento postup, přímá účast při produkci zpráv, při jejich vysílání ukazuje, že někteří čtyřkoaliční politici si svérázně vysvětlují zkratku a logo ČT. Zřejmě mají na mysli "čtyřkoaliční televize". (Potlesk.)
Mýtus šestý. Situace opravňuje redaktory, aby z hlediska vyšších principů nerespektovali zákon a protestovali proti nekompetentní volbě nekompetentního ředitele. Ano, dámy a pánové, jsme svobodní občané ve svobodné zemi. Každý z nás tady může nesouhlasit s čímkoli. Může protestovat, může požadovat, může stávkovat. Co však nesmí, je nerespektovat zákon. Je-li nerespektována legálně zvolená statutární hlava jakékoliv instituce, jsem přesvědčen, že tím je překročen Rubikon, kdy není cesty zpět, kdy není možná žádná velká debata, protože tam se skutečně můžeme dostat na cestu do pekel.
Mýtus sedmý. Jde v boji o Českou televizi především o politické téma. Důvody pro personální změny, které tam proběhly - můžeme se bavit opět o tom, zda rychle nebo pomalu, zda šťastně nebo nešťastně, zda personálně vhodně nebo nevhodně - hovoří o tom, že se jedná především o politické kroky a že tyto kroky Rady České televize byly motivovány politicky. Mezinárodně známý zločinec a masový vrah Vladimír Uljanov alias Lenin kdysi prohlásil: socialismus rovná se elektrifikace plus vláda sovětů. Elektrifikovány již Kavčí hory jsou a sověty pracujících se tam právě chápou vlády. (Potlesk.) Jen to potvrzuje názor o České televizi jako o ostrůvku socialismu hned vedle Českých drah. Asi není náhodou, že hned přispěchal se svou podporou boss železničních odborů pan Dušek. Myslím si, že tady zřejmě platí modifikace onoho hesla "ostrůvky socialismu, spojme se".
Dámy a pánové, v žádném případě bych nechtěl urazit a dotknout se redaktorů České televize, v žádném případě nemám na mysli, že by snad sympatizovali s nějakým kryptobolševismem, že by snad měli nějaké totalitní tendence, že by si přáli návrat k socialismu. Chci jenom demonstrovat, že zde v mnoha ohledech jde o ekonomickou záležitost. Prostě Česká televize, České dráhy jsou svým charakterem velmi podobné organizace, které se brání všem reformám, které mají neefektivní, neekonomickou a plýtvavou strukturu, kde je velmi mocná zájmová skupina, která vždy ve chvíli, kdy dojde k pokusu je ekonomicky reformovat, je schopna vyvolat celospolečenský neklid, podobně jako to dokázaly železniční odbory již několikrát. Jsem přesvědčen, že určitě ne naposled. (Potlesk.)
Pracovníci zpravodajství České televize se evidentně nechali unést osobními sympatiemi a určitou politickou příchylností. Zaujali tak evidentně politické postoje. Můžeme ještě někdy brát vážně redaktory České televize jako objektivní, nezaujaté a férové novináře? Jsem přesvědčen, že překročili Rubikon a že nikoliv.
Nehodlám obhajovat zpravodajství vedené paní Bobošíkovou. Myslím si, že každý normální inteligentní člověk musí uznat, že není vyvážené, ani objektivní, ani férové. Můžeme vést debatu o tom, jaké jsou příčiny a jaké jsou následky, jaká je kauzalita tohoto stavu. Musíme si však v každém případě položit základní otázku: Jak si vzbouření redaktoři představují plnění veřejné služby, kterou tak údajně brání a které mají plná ústa? Můžeme se na to podívat blíže. Tito redaktoři jako první přerušili vysílání uvedením černobílých titulků. To je veřejná služba?
***