(21.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Holáňovi. Slovo má pan poslanec Jan Zahradil, připraví se pan poslanec Petr Nečas.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, paní předsedající, a zároveň bych vás poprosil na úvod své řeči, zda byste se nepokusila zjednat, přestože vím, že to pro vás nebude lehký úkol, v zasedací síni přece jenom poněkud důstojnější prostředí pro ten zbytek diskusních příspěvků, který nás ještě čeká.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, já se o to bezesporu pokusím. Poprosím všechny kolegyně a kolegy, aby přestali diskutovat v jednacím sále. Vzhledem k tomu, že nemám ve zvyku jmenovitě kolegy napomínat, neudělám to ani teď. Přesto poprosím veškeré hloučky, které v tuto chvíli ve sněmovně diskutují - opakuji ještě jednou, poprosím všechny hloučky, které ve sněmovně diskutují, aby se odebraly diskutovat do předsálí. Děkuji, kolegové.
Poslanec Jan Zahradil: Já vám velmi děkuji, paní předsedající, za zjednání této důstojnější atmosféry.
Dámy a pánové, já myslím, že skutečnost, že se podařilo zajistit nakonec přímý, živý televizní přenos z tohoto zasedání Poslanecké sněmovny, je opravdu nenahraditelná. Myslím, že těm, kteří se na to dívají, může napomoci k vytvoření zcela jasného obrázku, o co se tady skutečně jedná.
Především nový způsob politické kultury, kterým před několika minutami obohatil naše jednání poslanec KDU-ČSL pan Havlíček, je vskutku poměrně konsekventním doplňkem k onomu poskakujícímu senátoru Rumlovi, bivakujícím poslancům Unie svobody ve velíně České televize a ostatním politikům, kteří pravděpodobně zapomněli na kratší nebo delší dobu na to, že jsou ústavními činiteli tohoto státu.Pan poslanec Havlíček nás tady rozdělil v této sněmovně na slušné a neslušné, s tím, že on samozřejmě ví, která strana je ta slušná a která je ta neslušná. Je zřejmé z některých reakcí, z některých citátů, které tady za chvíli uvedu, že i někteří jiní se domnívají, že to vědí.
Dovolte mi tedy, abych kolorit tohoto dnešního zasedání doplnil několika výzvami, několika citacemi, které mnozí z nás, někteří z nás měli v posledních dnech možnost přijmout telefonicky, v dopisové formě, v jiných formách.
Cituji: Stejně na vás dojde! Budete viset! Dopouštíte se vlastizrady! Budete souzeni a zavřeni! Stejně to odskáčeš! Uneseme ti děti! Atd., atd.
Podobným roztomilým vzkazům není vystaven v masivní míře pouze nyní již hospitalizovaný generální ředitel České televize pan Hodač, není jim vystavena pouze paní Bobošíková a její další spolupracovníci, ale už jsou jim vystaveni i ti poslanci, kteří nepatří mezi tu stranu "slušných", ale kteří patří pravděpodobně mezi ty neslušné. Já bych tady pouze připomněl to, co tady zmínil pan poslanec Kučera ve své řeči, když potkal jakéhosi svého náhodného známého, který mu neopomněl připomenout, že si to s ním také vyřídí.
Já jsem se o tom bavil s několika lidmi, kteří si pamatují atmosféru přelomu let 1947-1948, a ti mi potvrdili, že tato hysterická atmosféra honu na čarodějnice, dělení společnosti na ty správné a ty nesprávné, slušné a neslušné, začíná tehdejší atmosféru velice silně připomínat. A to vše se odehrává za laskavého dozoru a smířlivých slov takových strážců naší morálky a politické kultury, jako je např. politizující kněz pan Tomáš Halík. Sláva mu!
Já bych chtěl z tohoto místa vyzvat všechny jurodivé revolucionáře, kteří se tady pokoušejí zopakovat jakousi nepovedenou parodii na listopad 1989, jakýsi listopad v prosinci, aby nepomáhali rozdmýchávat tuto atmosféru, aby nepomáhali vyhrocovat náladu, která i bez toho je vyhrocená dost, a pokud už někteří politici, senátoři a jiní ústavní činitelé, včetně toho nejvyššího, zapomněli na svá ústavní postavení, tak bych velmi prosil, aby alespoň ti, kteří dnes demonstrují na Kavčích horách, na Václavském náměstí a jinde, na ně nezapomínali, aby nezapomínali na základní pravidla lidské slušnosti a aby nezapomínali na to, že k dialogu jsou vždycky potřeba dvě strany, a ne pouze jedna strana. A že pravda jedné strany není absolutní pravdou s velkým P. Zdá se mi, že k této nebezpečné hraně se začínáme velice rychle přibližovat, a já si nedovedu představit, co se bude odehrávat, až ji překročíme. To za prvé.
Za druhé. Hovořili jsme tady dnes, a teď poněkud ztlumím ten emocionální projev, o návrhu zákona, který nás čeká příští týden v rámci stavu legislativní nouze. Já jsem také obdržel, stejně jako vy, celou řadu cyklostylovaných dopisů s jednotným textem, kde jsem žádán zhruba o to, abych svým hlasováním umožnil to, aby příští členové Rady ČT byli voleni na základě návrhů profesních, zájmových, regionálních a jiných organizací. Za druhé, abych umožnil to, aby tito lidé byli voleni do Rady ČT v rozdělení na třetiny, to znamená, že třetinu bude volit Poslanecká sněmovna, třetinu Senát a třetinu bude nominovat nebo jmenovat prezident republiky.
Já bych se tady chtěl vrátit k tomu, co už tady dnes dopoledne řekl kolega pan poslanec Tlustý. Pokud jde o systém nominace členů rady, my tady hovoříme o depolitizaci rady, hovoříme tady o tom, že je nutno přetrhnout jakési pomyslné vazby mezi členy rady a politickými stranami, reprezentovanými v této Poslanecké sněmovně. Já se nedomnívám, že tady jakékoli silné vazby existovaly, ale jsem ochoten tento argument uznat a napomoci nějakému novému způsobu nominace členů Rady ČT tak, aby toto podezření bylo zcela vyloučeno. Ale stejně tak si myslím, že nový systém nominace a volby Rady ČT musí zaručit nejen politickou nezávislost jejích členů, ale také jejich nezávislost ekonomickou, včetně jakýchkoli napojení na zájmové a jiné skupiny finančně propojené s Českou televizí, a také nemožnost zasahování zaměstnanců České televize do volby svého nadřízeného.
Já jsem dokonce slyšel takový návrh - myslím, že ho včera v televizi zmiňoval pan poslanec Pleva - že je tady jakýsi požadavek ze strany zaměstnanců České televize, aby sice nová Rada ČT, která bude zvolena podle nového zákona, mohla nominovat nebo mohla zvolit nového ředitele České televize, ale aby tato nominace, tato volba podléhala právu veta zaměstnanců České televize. Což de facto znamená, že zaměstnanci České televize by si prostě svého ředitele volili sami, volili by si takového ředitele, který jim vyhovuje, a rozhodně by si volili takového ředitele, který by asi těžko cokoli změnil na současném nedobrém a zakonzervovaném stavu České televize.
Stejně tak nevím, jak je možno předejít tomu, aby návrhy, které přijdou ne z politických stran, ale ze zájmových skupin, regionálních sdružení, občanských institucí atd., atd., vylučovaly, že tam budou navrhováni lidé, kteří budou mít v České televizi své ekonomické a jiné zájmy.
***