(21.10 hodin)

(pokračuje M. Kučera st.)

Tento poplatek, dámy a pánové, není tím, že bychom si za tyto peníze předplatili poslech ČT prvního a druhého programu nebo Českého rozhlasu, všech šesti programů, které v současné době vysílá. Ten je o něčem jiném, ale mám pocit, že většina z nás by to vědět mohla.

Bylo tady řečeno, co si v tuto chvíli o nás lidé myslí. Musím odpovědět parafrází výroku jednoho moudrého stařečka z Hukvald, který mně kdysi řekl, že je to tak, že každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Včera jsem tady řekl jinou větu, citoval jsem svého oblíbeného německého básníka a dramatika Bertolta Brechta z jeho divadelní hry Galileo Galilei. A platí, prosím, na všechny z nás, kteří hrajeme smutnou roli v této nešťastné tragikomedii, která se jmenuje Česká televize na přelomu třetího tisíciletí: "Nešťastná země, která potřebuje hrdiny."

Dámy a pánové, jsem u závěru svých poznámek a chtěl bych se tedy zmínit o tom, zda je nebo není dodržován zákon o ČT. Jsem přesvědčen, že mezi poslankyněmi a poslanci není v tuto chvíli ani jediný, který by byl přesvědčen, že zákon dodržován je. Není. Není a všichni to víme, že není. Jenom si na rozdíl od některých, kteří vykřikují, že není dodržován zákon, kladu otázku, proč není tento zákon dodržován, a vracím se zpátky ke své základní otázce, tj. co bylo, co je a co bude, totiž kde byly příčiny a co jsou následky.

Promiňte, že těm, kdož byli na schůzi kulturního výboru a stálé komise, budu opakovat drobný bonmot, ostatně jsem ze strany, která je proslulá bonmoty svého předsedy. Nebudu samozřejmě tak vtipný jako on, ale pokusím se. Víte, mně celá tato situace připadá, jako když velící důstojník nechá vojákovi, který je připraven vykonávat jeho rozkazy, nejdříve pevně svázat nohy, a pak mu dá rozkaz, aby utíkal co nejrychleji k následující metě. A protože není schopen splnit tento rozkaz, tak ho nechá potrestat, že neutíkal, protože nesplnil rozkaz. My jsme jenom zapomněli na to, že ho nemohl splnit, protože nemohl utíkat.

Připomíná mi tu jednu slavnou anekdotu o jistém učenci, který se chtěl přesvědčit, jak to vlastně ve skutečnosti je s těmi podmíněnými reflexy. Půjčil si blechu, utrhl jí nohu a řekl: blecho, skákej. Divte se nebo ne, blecha skočila. Když jí utrhl druhou, třetí, čtvrtou a pátou, blecha stále ještě skákala. Pak jí ale utrhl poslední, šestou a řekl: blecho skákej, a divte se nebo ne, blecha neskákala. A onen učenec to vyřešil geniálním zápisem do své pozorovací vědecké knihy: když utrhneme bleše všech šest noh, neslyší. (Oživení v sále.) Tak nějak mi připomíná tato anekdota situaci v ČT na začátku ledna roku 2001.

Takže o tom, co je a co bude. Shodneme se asi všichni na tom, že zákon o ČT není v tuto chvíli dokonalým. Ale on není jediným nedokonalým zákonem v této zemi. Ve své poslanecké práci se dnes a denně setkáváme s tím, že pracujeme s nedokonalými zákony, ale také víme, že nedokonalý zákon, dámy a pánové, ať už proto, že byl kdysi špatně založen, nebo že vývoj šel směrem, kam šel, a zákon překonal, můžeme změnit pouze dvěma cestami. Ta první je neefektní, protivná, pomalá a klopotná.

Paní předsedající, mohu vaším prostřednictvím požádat svého stranického kolegu pana Kapouna s kolegyní Štěpovou, jestli by si nemohli ten rozhovor vyřešit někde v kuloárech? Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče Kapoune a paní poslankyně Štěpová, pan poslanec Kučera vás žádá, abyste své problémy řešili jinde.

 

Poslanec Miloslav Kučera st.: Tedy opakuji znova. Ta první cesta je neefektní, protivná, pomalá a klopotná. Je to totiž cesta legislativní, cesta, která vede k tomu, že zákonným způsobem se dojde k tomu, že Poslanecká sněmovna a Senát a prezident republiky udělají to, co jim ústava a zákon ukládají, a zákon prostě, pokud se na tom dohodnou, změní.

Druhá cesta je ovšem také možná. Je to cesta revoluce: vydáme se do ulic a budeme tak dlouho revolucionovat, až vyměníme neposlušných deset, dvacet, třicet, padesát, možná i 200 poslanců, jednoho, dva, tři, pět, možná až 81 senátorů, nebo dokonce jednoho prezidenta, anebo možná všechny dohromady, vytvoříme tady jiný politický systém a budeme vytvářet jiné zákony.

Já se, dámy a pánové, ptám, jestli v tuto chvíli se náhodou v této zemi nebojuje místo o svobodu slova o něco úplně jiného. Jestli se v této zemi nebojuje o legitimitu parlamentní demokracie. Jestli si náhodou uvědomujeme, že je samozřejmě možnost mít několik politických systémů - diktaturu jedince, diktaturu jedné politické strany, anebo opakuji znovu, parlamentní demokracii, která je sice pomalá, ne vždycky nám vyjde vstříc, ale je to, jak znám jeden citát z historie, že demokracie je nejméně špatné řešení ze všech možných špatných.

Já bych si strašně moc přál, kdybychom mohli i nadále postupovat v rámci tohoto nejméně špatného řešení ze všech špatných.

Mimochodem, není náhoda, že i z Kavčích hor se nám už dostává signálů a vzkazů, že někteří redaktoři si bohužel uvědomují, že oni to mysleli úplně jinak a že jejich revoluce je v tuto chvíli některými politiky revolucí ukradenou.

Chci se ale přesto přese všecko zeptat představitelů hnutí Televize - věc veřejná - a už končím svůj poněkud delší diskusní příspěvek - co udělají, když 12. ledna, protože jak dobře víte, máme vyhlášený stav legislativní nouze, vláda nám už dopravila do Poslanecké sněmovny návrh nového zákona, sněmovna tento návrh projedná, ale Poslanecká sněmovna má naštěstí stále ještě právo k tomuto návrhu zákona dávat svoje připomínky, svoje pozměňovací návrhy a může se zcela klidně stát, že tato Poslanecká sněmovna neodsouhlasí tento návrh zákona v intencích, jak byl přednesen, a hlavně v intencích, jak by ho rádi viděli členové občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná. Bude vyhlášena další demonstrace? Půjde se znovu do ulic a bude se znovu demonstrovat tak dlouho, až se někomu podaří docílit toho, že pod psychickým nátlakem se zhroutí ne jeden ředitel, ne několik členů rady, ale celá Poslanecká sněmovna, a pak posléze bude konečně někdo triumfovat? A po tomto vzoru tak učiní dělníci a pracovníci v jiných podnicích, ve Škodovce Mladá Boleslav, v nemocnicích a na univerzitách a já nevím kde ještě?

Dámy a pánové, vážení přátelé, pak tady opravdu nemusíme mít parlamentní demokracii, pak hledejme v této zemi jiný politický systém. Ale já se přiznám, že bych v rámci tohoto jiného politického systému žil velmi, velmi nerad.

Paní předsedající, mně nevadilo, že se vám nepodařilo uklidnit atmosféru v tomto sále, protože já už teď pronesu jenom poslední větu.

Dámy a pánové, pokusili jste se vzít věc do svých rukou. Ale opakuji znova: tady nejde o svobodu slova, tady jde o věci daleko cennější, daleko hodnotnější. Maně se mi v dálce vynořuje postava jednoho slavného hrdiny, který je oblečen celý v bílém a říká: Já se vrátím, pane Komersi, Maršále, paní Drtinová a pane Krausi, a se mnou přijde zákon.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: První faktická poznámka ministr kultury Pavel Dostál, druhá faktická poznámka pan poslanec Stanislav Křeček, třetí faktická poznámka pan poslanec Petr Mareš.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP