(18.50 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Nestrannost ovšem neznamená absolutní neutralitu. Rozhlasový či televizní program musí respektovat i opoziční argumenty debaty. Přitom osobní názory musí být zřetelně odděleny od fakt, ať již jde o politické, či ekonomické kontroverze. To se u nás neděje. V britské úpravě se hovoří o přiměřené nestrannosti. Tím se nemá na mysli absolutní rovnováha v matematickém slova smyslu, také se tímto pokynem neurčuje, že každé straně bude dán stejný vysílací čas. To nikdo nepožaduje. Nevyžaduje se ani absolutní neutralita, zejména pokud jde o odchylky od demokratických principů. Rozhlas i televize mají třeba i v té Velké Británii právo na vlastní mínění, avšak zpráva a komentář musejí být zřetelně odlišovány, což se častokrát u nás prostě neděje.
Také výběr účastníků investigativní reportáže musí být veden tak, aby byl autor spravedlivý k účastníkům i ke zpracovávané látce. Účastníci mají být vybíráni tak, aby byla uchována vyváženost konfliktních názorů. Pokud zpracovatel programu nebo odpovědný pracovník držitele licence vyjadřuje názor na kontroverzní témata, musí tak učinit v kontextu, z něhož plyne, že jde o osobní mínění, nikoliv o mínění držitele licence dané stanice či kanálu.
Pokud jde o seriál pořadů, je nestrannost posuzována v rámci celé sekvence pořadů. Seriál ovšem musí mít stejný názor a nebo pojednává stejné a spřízněné téma. Proto je třeba plánovat nestrannost již při přípravě seriálu. Vzpomeňte si na konflikty třeba kolem seriálu 30 případů majora Zemana a dokumentů, které s tím byly spojeny. Záleží na držiteli licence, aby rozhodl, zda zvolí nestrannost v jednom programu, nebo v celém seriálu.
Je nezbytné, aby provozovatel vysílání ke konci kalendářního roku prokázal dostatečně široký rozsah názorů ve vysílaných programech i v programech připravovaných pro nejbližší rok.
Nestrannost se vyžaduje i u dramatických dokumentů, které rekonstruují historické nebo nedávné i současné události. Je nutné vést jasnou hranici mezi díly založenými na faktech a mezi dramatickými dokumenty, které rekonstruují děj. V obou případech však platí nárok na slušnost a nestrannost jako v rozhlasových či televizních aktualitách. Nestrannost je naprosto nezbytná zejména ve zpravodajských programech, které mají podávat přesné, přiměřené informace. Dokonce se v příslušné britské úpravě hovoří o tom, že reportéři mají být klidní, nestranní, mají poskytovat nezaujatý přehled události, která proběhla, a poskytnout příležitost oběma stranám na přiměřenou váhu.
Nikdo neupírá právo televizním pracovníkům na osobní názory. Každý program obsahující osobní názory musí být jako projev soukromé osoby a vlastního názoru označen již předem. To je opět věc, která se u nás ve veřejnoprávní televizi neděje. Je nutné dbát na to, aby osobní názor nebyl založen na falešných, klamných důkazech. Musí být dodrženo právo na odpověď. Vzpomeňte si, jak konfliktní téma to bylo v nedávné parlamentní rozpravě. Popřípadě je možné předem připravit diskusní program na dané téma. Osobní názor nesmí tlumočit hlasatel, který čte pravidelně zprávy a informace o běžných událostech.
Teď se dostávám k tomu, co je asi největším kamenem úrazu v celé debatě, tj. politické vysílání. Podle úpravy, o které se zmiňuji, stranám, které tvoří část sněmovny, je vyhrazen vysílací čas, a to ve vztahu k počtu hlasů, které získaly strany v předchozích volbách, což se v České republice neděje. Nacházíme tu naprosto nevídané disproporce, o kterých mluvil kolega Filip, ve vysílacích časech. Toto porušování by mělo být penalizováno. Při opakovaném přestoupení tohoto paragrafu by mělo dokonce dojít i k odebrání licence nebo výměně vedení veřejnoprávního sdělovacího prostředku. Vzájemné poměry časů jsou ročně prozkoumávány a stanice sděluje začátkem roku délku času přiměřeně jednotlivým stranám. Rezervace času jsou projednány s jednotlivými stranami, a to šest neděl před vysíláním.
Naopak politické strany musejí respektovat požadavky zákona. Nesmějí zařazovat do programu požadavky na stranické fondy, nemají urážet vkus. Jakmile bylo oznámeno rozpuštění parlamentu a jsou-li vypsány nové volby, končí obvykle využití času jednotlivých stran. Tato vysílání pokračují v nových proporcích času až po ukončení voleb. Během voleb i doplňovacích voleb se nemá kandidát objevovat v programu, zejména je-li řeč o jeho kandidatuře nebo zmínka o volebním obvodu. Vzpomeňte si na nedávné senátní volby, jak tato záležitost byla porušována jak na běžícím pásu.
Podobné věci, jako jsou v britské úpravě, nacházíme i v mediální legislativě německé, ať jde o spolek, či každý spolkový stát.
Státní informační politika je samozřejmostí v zemích západní Evropy. Stát musí stanovit své požadavky na média, jaké programy hodlá akcentovat, bude-li provozovat zahraniční vysílání, co si vláda smí nebo nesmí v médiích dovolit. Toto je u nás také absentující věc. Je samozřejmostí v západní Evropě, že se stanoví, jaké povinnosti přebírá stát v okamžiku živelních katastrof v médiích. Vzpomeňte si na zmatek, který existovat v této souvislosti v době nedávných povodní na Moravě.
Britská média jsou spojena s příkazy uloženými ministrem. BBC také může sdělit, že to či ono sdělení je vydáno na žádost ministra. Může se ovšem tohoto sdělení i vzdát. Ministr může čas od času písemně požádat, aby v určité době nebo nikdy nebyly vysílány určité záležitosti. BBC se může zdržet sdělení, co jí bylo uloženo, nebo může naopak posluchačům oznámit, že dostalo určité oznámení či příkaz. Ministr může dokonce dávat BBC příkazy, které stanoví maximální a minimální dobu pro vysílání domácího zpravodajství.
Teď se dostávám k tomu podstatnému. V Británii je ministrem zprostředkujícím rozhodnutí vlády ministr vnitra. Ten také jmenuje ředitele příslušného podniku. Ten může písemným sdělením dokonce odvolat a rušit koncese, které byly předtím oprávněně poskytnuty. V případě naléhavé situace, kdy musí vláda mít vysílání pod kontrolou, je ministr ze zákona oprávněn nařídit a uskutečnit převzetí některé stanice nebo podniknout kroky, jaké uzná za vhodné, aby zajistil kontrolu nad stanicemi. V BBC také může vstoupit osoba zmocněná ministrem, aby převzala stanice a využívala, jak bylo určeno.
Dámy a pánové, jestliže si revoltující novináři vzali jako svého ochránce příslušného britského poslance, který měl v zahraničí dokumentovat, jak je u nás ohrožena svoboda slova, ať vezmou v úvahu, jaká je mediální úprava ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Kdybychom chtěli v České republice uplatnit tyto průhledné a dá se říci naprosto jasně kontrolovatelné mechanismy, myslím si, že by byl velký povyk. Na druhé straně ale britská mediální úprava, která klade takové nároky na veřejnoprávní média, ale zároveň zaručuje transparentnost, průhlednost, kontrolovatelnost, myslím si, že by to bylo jenom ku prospěchu věci. Předešli bychom tím mnohým krizím a stížnostem, které se permanentně objevují. Kdybychom vytvořili komisi, jak jsem o tom hovořil, pro vyřizování stížností, byl by to systém, který by byl možná obecně akceptovatelný.
Dámy a pánové, jestliže mluvím o cestách řešení děr v mediální legislativě, nemám na mysli jen problémy, které jsou spojeny s neprůhlednými kompetencemi rady, jejím složením atd., ale jsou to i další věci: otázka ingerence občanských iniciativ, hnutí a zájmových skupin právě v radě. Myslím si, že je nesmírně důležité, abychom v této věci byli schopni nechat se inspirovat zákonodárstvím, které existuje v Beneluxu, kdy je ale na rozdíl od úpravy, kterou předkládá ministr Dostál, jasně řešena otázka relevantnosti příslušných iniciativ, hnutí a zájmových skupin.
***