(15.20 hodin)
Poslanec Jiří Vlach: Pane předsedo, dámy a pánové, mám faktickou poznámku. Naváži na to, co říkal pan kolega Matulka, a pokusím se také vyzvat o určitou racionalitu v jednání.
V diskusních příspěvcích se hodně hovoří o potřebě prošetřit financování, forenzním auditu atd. Chtěl bych konstatovat, že pro vypracování auditu a prošetření financování - pro tuto věc jsou komunisté, sociální demokraté, ODS, KDU-ČSL, Unie svobody, stávkující zaměstnanci. Myslím, že je takřka jisté, že usnesení v tomto smyslu bude přijato a můžeme tyto pasáže ze svých vystoupení vypustit.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: V každém případě vítám pana předsedu. Myslím, že by měl sedět vedle zpravodajů. Či nikoli? Ať se tedy posadí do kraje této řady.
Vidím, že jednota sněmovny je tak malá, že je velký problém, kdo si kam má sednout.
Nyní se přihlásil další s přednostním právem - pan místopředseda sněmovny Brožík.
Místopředseda PSP František Brožík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nechci využívat přednostního práva. Nechtěl jsem ani vystupovat, ale vzhledem k tomu, že jsem podstatnou část dnešního dne řídil, takže jsem všechny účastníky pečlivě poslouchal, a mohu říci, že jediný, který nevyužil přednostního práva, je premiér Miloš Zeman. Přesto mi dovolte několik poznámek k dnešnímu projednávání této zprávy.
Mnoho z mých předřečníků přesně pojmenovalo současnou krizovou situaci v České televizi. Asi se jedná o spor mezi legitimitou(?) na jedné straně a legitimitou, popřípadě duchem zákona na straně druhé.
Pan kolega Vlach hovořil, že není třeba se věnovat pasážím, které se týkají financování České televize. Pan kolega Severa tady hovořil, že jako koncesionář za své poplatky chce kvalitní programy, kvalitní vysílání. Myslím si, že i ti lidé, kteří byli na Václavském náměstí, nemají informace, jak skutečně v České televizi s oním pětimiliardovým balíkem hospodaří. Stálo by za srovnání, kolik stojí čtyřhodinová operace by-passu, jaký honorář za to mají profesoři a lékaři na kardiochirurgii a kolik nás stojí vyrobení jednoho půlhodinového programu, kolik za to mají producenti, herci, moderátoři apod. Pokud chceme veřejnoprávní televizi, i veřejnost by měla znát tyto náklady a tyto věci tak, jak jsou známy i o nás, poslancích a senátorech, protože to tak určuje zákon a všichni si to v zákoně mohou přečíst.
Faktem je, že situace v České televizi se nedobrým způsobem zpolitizovala až na úroveň rozhodujícího impulsu, který po deseti letech přivedl opět několik desítek tisíc lidí do ulic. Jmenujme teď fakta celé kauzy, která by měla být společným jmenovatelem našich společných kroků, které jsou zatím obsaženy v usnesení poslaneckého klubu, které vám bylo předloženo.
Situace v České televizi se vyhrotila natolik, že není možné ignorovat názor velké většiny jejích zaměstnanců, kteří požadují odchod současného vedení v České televizi v čele s Jiřím Hodačem. Česká strana sociálně demokratická měla ve svém programu účast zaměstnanců na správě podniků. Bylo by tudíž obrovskou chybou ignorovat názory těchto zaměstnanců.
Na druhou stranu odvolávat za současné situace Radu České televize by nebylo dobré a prodloužilo by to nestabilitu ve veřejnoprávní televizi na další dlouhé měsíce, což je za současné vyhrocené situace absolutně nežádoucí. Musím v této chvíli připomenout, že rada jednala zcela legálně, tedy podle zákonů České republiky, které jsme zde v Poslanecké sněmovně schvalovali. To, že je rada vysoce zpolitizovaná, není vinou této rady, není to vinou možná ani této Poslanecké sněmovny, je to vinou minulých Poslaneckých sněmoven, které schválily takovýto zákon. Způsobem volby v poměrném zastoupení, byť pro někoho diskriminačním, tato rada byla schválena.
Ptám se, proč může rada veřejnoprávního Českého rozhlasu fungovat naprosto bezproblémově a Rada České televize je tak zpolitizovaná. Odpovědět si můžete sami, ale je jisté, že za určitých podmínek, např. před volbami, může být televize strategickým médiem hlavně pro politiky. Myslím si, že je třeba počkat na schválení nového zákona o České televizi, který přispěje k řešení situace a který by měl být projednán co nejrychleji, jak nám to umožňuje stav legislativní nouze. Jak zde bylo několikrát řečeno, je třeba, aby tento zákon sněmovna skutečně přijala příští pátek 12. 1. s tím, že Senát jej může projednat neprodleně příští týden, tzn. 16. 1. 2001.
Nesmíme však zapomenout ani na poslední důležitý aspekt celé kauzy. Situace není zpolitizovaná pouze z pohledu Rady České televize. K negativní politizaci přispěli výraznou měrou politici, kteří se snažili dle mého názoru vytáhnout z momentální vypjaté situace osobní kapitál tím, že doslova bivakovali s revoltujícími redaktory v tzv. velíně. Mrzí mě jen, že stejnou metodu nepoužili v loňském roce, kdy nevyfárali horníci v dole Koh-i-noor, kdy sličné senátorky a paní poslankyně nebo páni senátoři s bandaskou by horníkům zpříjemnili čtyřicetidvoudenní čekání v dole, ale zřejmě by jim tam bylo příliš horko, takže využili raději pohodlné stoly v České televizi. Nejenže se tím politici odhalili před veřejností, ale totéž se povedlo i samotným redaktorům, které už dnes může veřejnost jen těžko považovat za nestranné a objektivní. Ptejme se, zda to byl záměr redaktorů, nebo zda redaktoři ve velmi nepříznivé a zoufalé situaci jistým způsobem neskočili zejména představitelům čtyřkoalice na špek. I touto situací je třeba se zabývat, i když rozhodnutí v této fázi není na sněmovně, ale bude na budoucím, doufejme už stabilním vedení České televize.
Na závěr bych vám sdělil několik osobních pocitů z celé této záležitosti. Zpravodajství legálního vedení České televize, tzv. bobovize, tím nechci urážet, na mne zapůsobilo stejným dojmem jako na vicepremiéra Pavla Mertlíka: strnulost, jednostrannost a při řešení provizorních podmínek i neprofesionalita. Jako kdybych se probudil v roce 1985 a pustil si oficiální televizní noviny.
Na druhou stranu jsem byl šokován vypjatostí a až nemístnou afektovaností revoltujících redaktorů, kteří v zoufalství skandovali před představiteli nového vedení slova jako "svoboda", "hanba", apod., a přitom nepřipustili žádný dialog. Myslím, že se takto v moderní demokratické společnosti také nejedná.
Musím říci, že v celém zpolitizování situace Česká strana sociálně demokratická se zachovala jako strana absolutně objektivně nezávislá. Je třeba poděkovat místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému a Vladimíru Špidlovi, kteří se nebáli jít obhajovat postoj české exekutivy ani před možná právem rozhořčený dav na Václavském náměstí.
Proto na závěr konstatuji, že návrh usnesení předložený naším poslaneckým klubem je třeba přijmout. Dejme si navzájem šanci, aby se situace v České televizi vyřešila, aby to byla situace pouze v České televizi, a ne ve společnosti, a hlavně ke spokojenosti celé veřejnosti. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Vlach s technickou poznámkou.
Poslanec Jiří Vlach: Malé upřesnění. Dostali jsme pozvánku na 12. 11. a ne na 16. 1.
Dopustím se ještě druhého pokusu. Televize - věc veřejná, stávkující redaktoři, všechny strany ve sněmovně podporují vyšetření financí. Zvažme, zda tyto pasáže ze svých projevů, jak se budeme bít v prsa, že jsme pro, nevypustíme.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, můžete upřesnit, co jste měl na mysli při pozvání na pátek 12. ledna?
***