(12.20 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Zvlášť paradoxní bylo to, že - jak všichni dobře víme, alespoň předpokládám - ve vztahu k veřejnoprávním médiím má vláda nulové kompetence. Nemá absolutně žádnou výkonnou pravomoc ani co se týká obsahu jejich vysílání, ani co se týká personálního obsazení jejich vedení. Je zde ovšem jedna výjimka. Většina lidí je přesvědčena o tom, a je to dosti logické, že vláda může za všechno. Otočí-li vypínačem a nebude-li svítit světlo, může za to vláda. Otočí-li kohoutkem a nepoteče voda, nebo nepojede vlak, může za to vláda.
Nepochybné je, že vláda odpovídá za to, aby byly dodržovány právní předpisy a veřejný pořádek v zemi. Byl jsem si vědom toho, že dřív nebo později, při eskalaci situace, se objeví požadavky na to, aby vláda vyslala proti těm, kteří jsou některými nazýváni vzbouřenci, policii, aby zasáhla.
Byl jsem pevně rozhodnut tak neučinit. Tato vláda může být nazývána vládou sebevrahů, ale prosím, vezměte na vědomí, že není vládou hlupáků. (Potlesk na tribuně hostů a v části sálu.) V situaci, která vznikla, by nemohlo potkat tuto zemi nic horšího než opakování boje o rozhlas z květnových dnů roku 1945, rozdělení společnosti a možná dokonce i násilné střety.
Já bych proto chtěl z tohoto místa poděkovat těm, kteří podle mého soudu legálně vstoupili do stávky v souladu s Listinou práv a svobod, za to, že nepoškodili majetek, neohrozili zdraví nebo životy jiných lidí. Nebyl a není tedy důvod pro to, pokud ovšem nerozhodne soud, aby vláda sponte sua zasahovala do věcí, ve kterých nemá kompetenci.
Snažil jsem se, aby se nalezlo východisko ze situace, která hrozila, a ještě stále hrozí, značnou eskalací. Jednal jsem jak s panem generálním ředitelem Hodačem, tak s představiteli nezávislých odborů v České televizi, posléze se ke mně připojil pan místopředseda Špidla, který přerušil dovolenou - velice mu děkuji za pomoc, kterou mi poskytl -, ale musím zdůraznit, že tato jednání prostě selhala. Přesvědčil jsem se o tom, že pracovníci televize nebudou, dokud bude pan Hodač ve funkci ředitele, ochotni ustoupit od svých požadavků a od okupační stávky. Ta situace je prostě taková. Toto je realita.
Nabízel jsem, aby se uzavřelo alespoň příměří do té doby, než se přijme zákon, který v legislativní nouzi vláda předkládá, aby pan generální ředitel vzal zpět všechny neuvážené pracovně právní úkony, které učinil ve smyslu výpovědí a okamžitých zrušení pracovních poměrů, a aby se situace v České televizi alespoň zčásti zklidnila. Přiznávám, že se mi nepodařilo tohoto výsledku dosáhnout a že za situace, která je dnes před námi, a je to odpovědností Poslanecké sněmovny, vskutku nevidím jiné řešení než to, které předložil klub sociální demokracie - vyzvat pana generálního ředitele Hodače k tomu, aby odstoupil z funkce. Já předpokládám, že se těžko najde člověk, když bude vyzván nejvyšším zákonodárným orgánem země k něčemu podobnému, který by nerespektoval vůli Parlamentu ČR. Vyzvat Radu ČT k odvolání pana Hodače, když tak neučiní. Jmenovat neutrálního dočasného, já bych řekl přímo úřednického ředitele, který zajistí řádný chod televize po dobu, než bude nejen přijat v legislativní nouzi zákon, ale než bude také naplněn tak, aby byla vytvořena nová, nezávislá Rada ČT, která by provedla veřejné, před veřejností a veřejností kontrolovatelné výběrové řízení osoby, která nám snad v České televizi vydrží déle než předchozí dva nebo tři ředitelé a která zajistí, aby tato televize nepodléhala jednostranným vlivům jednotlivých politických skupin.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z tribuny hostů a v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má ministr financí Pavel Mertlík.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych krátce reagoval na některé názory či tvrzení, která zazněla v diskusi.
Za prvé bych chtěl říci, že ke skandálům, a já bych se dokonce odvážil použít pojmu k útoku na veřejný zájem došlo dříve, než se stal pan Hodač generálním ředitelem České televize. Shodou okolností jsem slyšel z rádia, když jsem jel v autě, v den, kdy Rada ČT finalizovala ono podivuhodné výběrové řízení, rozhovor s jedním z členů rady, který říkal, volně parafrázuji, něco v tom smyslu: Máme tady asi 33 přihlášek, teď je otevíráme a musíme vymyslet kritéria, podle kterých vybereme ředitele.
Takovéto výběrové řízení není ničím jiným než řekněme fraškou, a je pro mě osobně záhadou, že člověk, jehož lidské a odborné kvality neznám a nemám nejmenší právo je zpochybňovat, akceptuje volbu, která byla uskutečněna takovýmto přinejmenším - a to je velmi slabé slovo - sporným způsobem. Ten originální fakt, který vedl k protestům zaměstnanců televize a v konečné fázi široké veřejnosti, podle mého soudu nespočívá v osobě pana Hodače, ale ve skutečnosti, jak byla provedena tato volba, a koneckonců i v tom, že za těchto nedůstojných podmínek vybraný vítěz onu volbu přijal.
Druhou věc, na kterou bych - a tady navazuji do jisté míry na úvodní vystoupení pana poslance Křečka - chtěl reagovat, jsou Události odvysílané nechci říci Českou televizí, ale prostě odvysílané na prvním kanálu této stanice dne 3. 1. ve středu a předtím v 18 hodin zprávy odvysílané tamtéž. Velmi pozorně jsem ty Události sledoval a zcela přesně jsem si vybavil moment, kdy jsem něco takového zažil naposledy. Bylo to někdy v roce 96 nebo 97, kdy jsem byl pracovně na Slovensku a pustil jsem si první kanál Slovenské televize, Mečiarovy televize, která podobným způsobem popisovala naprosto neobjektivně děje na slovenské politické scéně a pracovala s občanem divákem jako s jakýmsi tupým individuem, kterému se předkládají k ověření zcela zjevně zfalzifikované věci. To se týká nejen toho, co říkají jednotliví moderátoři. Týká se to i techniky, jako např. toho, že muž vyjadřující se před divadlem Ta Fantastika k situaci v České televizi je zabírán z úhlu zezadu, řekněme, že je zabírán jeho zátylek, není mu vidět do obličeje a na obrazovce není uvedeno jeho jméno, čili je to jakýsi zvláštní anonymní člověk, který není představen tak, aby se díval reportérovi do očí. Toto je něco, co zejména mladí lidé, lidé do 30 let naprosto nechápou, protože na rozdíl od nás - bohužel pro nás - starších si nepamatují, jak vypadala televize v 70. a 80. letech.
Některé z vět, které zazněly v onu ostudnou středu 3. 1., tedy ostudnou z hlediska televizního vysílání, nikoli ostudnou z hlediska projevů veřejnosti této země, byly takového charakteru, že snad jen stačilo zaměnit slovo vzbouřenci za slova ztroskotanci a samozvanci, tak jak si to všichni pamatujeme.
***