(10.40 hodin)
(pokračuje Klaus)
Nicméně dochází ještě k další a podle mého názoru daleko podstatnější a daleko nebezpečnější věci. Uměle se u nás vytváří a veřejnosti vnucuje pocit, že členství v politické straně je něco nečistého. Nastávají snahy znovu a znovu u nás zavést jakýsi - já myslím, že ten německý termín Berufsverbot je pravděpodobně nejlepší, pro členy politických stran a pro osoby, které k nim mají osobně blízko. A to je nepřijatelné. Zde ústavní garance, kterými se dnes leckteří tolik ohánějí, zdá se neplatí.
Naši samozvaní bojovníci za svobodu jsou, jak se ukazuje, velmi zkušenými kádrováky. Souhlasím s řadou dnešních kritiků zákona o ČT, že dosavadní legislativa nezabránila politickému zneužití televize, i když to vidím úplně jinak, než jak to u nás bývá v těchto dnech dominantně interpretováno.
V dnešní krizi se zcela jasně ukázalo, že je Rada ČT zcela bezmocný orgán, který na faktický chod televize a na ochranu její nezávislosti nemá žádný vliv, bez ohledu na to, jaké bylo, je či bude jeho odborné či politické složení.
Nevěřím také, že by se někdo odvážil tvrdit, že zpravodajství a publicistika ČT byly v posledních letech vyvážené. Myslím, že si to netroufnou tvrdit ani ta média, která vzpouře televizních zaměstnanců tolik fandí. My dobře víme, že žádné televizní rady s tím nikdy nic nenadělaly ani nedělaly, že ani v dnešní krizi nezabránily politickému zneužití televize a dalších veřejnoprávních médií jednou, jasně definovanou skupinou politiků.
Televizní rady byly dlouho neschopné vybrat kompetentního ředitele České televize. Nebylo to tím, že by je někdo politicky tlačil nebo že by jim vnucoval své špatné kandidáty. To si nenamlouvejme! Jsem přesvědčen, že příčina tedy není ani politická, ani osobní, ani osobnostní. Příčinou je systémová vada. Takzvaná veřejnoprávnost dává ze své vlastní definice managementu a pracovníkům maximální pravomoc bez skutečné odpovědnosti. To je umožněno právě existencí onoho vlastníka nevlastníka, to je Rady ČT. Vlastnicky nezainteresovaná a pouze nominálně motivovaná kontrolní instituce nemůže v žádném případě být účinným kontrolním orgánem pro byznys, v němž se točí více než 5 miliard Kč ročně.
Je veřejným tajemstvím, že Česká televize je neprůhledný moloch, kde se plýtvá prostředky, kde vládnou kliky kamarádů a kde se peníze podivně přelévají neprůhledným dodavatelům. Toto nezlomí žádná Rada ČT, přijmeme-li falešnou hru na obranu slova a dáme-li majetek patřící všem do rukou těch, kdo s ním pracují. Přesně to je však dnešní situace. Kompetentní kontrolu a řízení z Rady ČT nezajistí ani to, že je někdo uznávaným umělcem, spisovatelem, scenáristou nebo pedagogem. Zalekneme-li se a dáme-li navrhovanou změnou zákona lobbistům do rukou takovou moc, jakou chtějí, zbaví se pokaždé každého, kdo bude křížit jejich plány, přesně tak, jak se to děje právě nyní. Důvěřivých, naivních a neinformovaných, kteří se nechají zmanipulovat a kteří za ně budou demonstrovat na ulicích, se najde vždycky dost.
Velmi bych si přál, abychom sdíleli zde v této sněmovně názor, že je třeba stabilizovat Českou televizi a vrátit jí důvěru, kterou pozbyla. To nejde bez jisté vzájemné vstřícnosti a kompromisu. Jsem přesvědčen, že pro naši zemi není nic horšího než vítězství zaměstnanecké vzpoury, byť demagogicky schovávané za boj o svobodu slova.
Odmítám také představu některých novinářů a umělců, že jsou něco více než ostatní, že oni zákony respektovat nemusejí. Ti, kteří dnes tak lehkomyslně vypouštějí z láhve džina neúcty k zákonům a k institucím demokratického státu, by se měli ve své touze po moci a ve své nenávisti k politickým soupeřům zastavit a zamyslet. Z toho, co dnes sejí, vzejde neblahá úroda, a nebudou to oni, kdo ji budou sklízet. Ti, kdo ve své zaslepenosti chtějí za každou cenu u nás vybudovat Výmarskou republiku, kde se bude rozhodovat na ulicích, kde budou demokratické strany veřejností pouze haněny, a kde se bude očekávat nebesy seslaná nezávislá osobnost, která nás spasí, ti se - obávám se - dočkají, půjde-li to takhle dál.
Naší povinností v této sněmovně je tomu zabránit. Apeluji proto na všechny parlamentní strany, aby začaly spolupracovat na vyřešení krize, aby hledaly možné a schůdné kompromisy, aby hledaly to, co nás spojuje, a aby měly na paměti zájmy země, a ne pouze krátkozraké zájmy své.
K užší otázce České televize bych nyní zopakoval jen to, že jsem přesvědčen, že tento veřejnoprávní hybrid představuje velmi nejasnou a špatně definovanou konstrukci. Nepatřím k těm, a nepochybně ve sněmovně takoví jsou, kteří by chtěli tento hybrid vychýlit směrem k zestátnění České televize. Patřím naopak mezi ty, kteří by ji spíše chtěli privatizovat.
Dovedu si představit tři základní varianty. Dovedu si představit klasickou privatizaci obou kanálů. Dovedu si představit privatizaci jednoho kanálu a ponechání druhého pro přesněji definovanou reprezentaci veřejného zájmu. A dovedu si představit i převedení neuchopitelné, v každém případě politicky volené rady veřejnoprávní televize v něco, co bych nazval koncesionářskou společností, ve které zásadní rozhodnutí přijímá vhodně reprezentovaná platící veřejnost, tedy koncesionáři, bez jakéhokoli doteku s politiky a třeba s touto sněmovnou.
Nicméně podrobná debata o všech těchto věcech patří na jiné fórum, než je tato dnešní schůze. Dnes se pokusme udělat aspoň jednu základní věc - vydat celé naší veřejnosti signál, že se Poslanecká sněmovna bude novelou zákona o České televizi velmi rychle a velmi pečlivě zabývat. Proto jsem také vyhlásil stav legislativní nouze, aby bylo možné již po příštím pátku co nejlepší variantu tohoto pozměněného zákona předložit k projednání do Senátu. Děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Já poprosím pana kolegu Zunu, aby se ještě posadil. (K poslanci Zunovi připravenému u mikrofonu:) Pan poslanec Zuna mě neposlouchá. Já bych vás chtěl požádat, abyste se posadil, protože jsou tu ještě dvě přednostní přihlášky, a to předseda klubu ČSSD pan poslanec Zdeněk Škromach, poté místopředsedkyně sněmovny Petra Buzková. Jako třetí s přednostním právem pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, chtěl bych tímto vlastně předejít diskusi, která bude zřejmě velmi dlouhá, a jednoznačně přednést stanovisko poslaneckého klubu ČSSD. Cítím to jako nutnost i vzhledem k tomu, jaká emocionální atmosféra byla, když jsem přicházel do sněmovny - a mnozí z nás - a myslím si, že právě emoce jsou to nejhorší, co může v této věci být. Proto náš klub se rozhodl přijmout toto stanovisko, které navrhne zároveň jako usnesení této sněmovny, k tomu, aby tato záležitost byla co nejdříve řešena, aby opadly emoce a aby skutečně se zasedlo za jednací stoly a aby se věci řešily racionálně a věcně.
***