(16.20 hodin)
(pokračuje Grulich)
Bylo by dobře, aby nám i on složil účty, co tehdejší vláda a on jako její ministr pro klienty H-Systému udělali.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan předseda Škromach, poté pan ministr Špidla.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, prořídlý klube Unie svobody, myslím, že pan Kühnl tady předvádí naprostou demagogii, na kterou skutečně může naletět pouze ten, kdo reálně neuvažuje. Snaha svrhnout na sociální demokracii zodpovědnost za něco, co vzniklo v polovině 90. let, kdy zasloužilý předseda US byl ještě v té době ministrem vnitra, a to dlouhá léta, tak bych se zeptal těchto lidí, jestli mají vůbec nějaké povědomí o tom, co jejich členové v té době dělali, kdy měli vládní zodpovědnost, kdy paní Marvanová a další seděli v těchto lavicích, kdy rozhodovali o zákonech, které umožnily, aby tato trestná činnost vznikla. V této chvíli se snaží svrhnout vinu na sociální demokracii, která se snaží napravit to, co oni napáchali, co oni umožnili, na základě jednoho dealera, o kterém tady byla řeč, a bohužel žádné další spojení se sociální demokracií tady nebylo prokázáno. Myslím, že členové strany a obzvláště významní funkcionáři, kteří neustále mají plná ústa toho, že lhát se nemá, tady veřejně lžou a podvádějí.
Lidé možná od tohoto jednání očekávali urychlení celého případu, to, aby právě orgány činné v trestním řízení dokázaly tuto kauzu dotáhnout do konce, tak oni se ji neustále snaží politizovat, neustále podstrkovat sociální demokracii. Mnozí, i když se možná přebarvili tím, že přešli do jiné politické strany, si myslí, že tím smazali a spálili za sebou mosty. Nespálili jste je, pánové ani dámy. Zůstávají za vámi činy, které jste napáchali a které jste umožnili.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan ministr Špidla, poté pan poslanec Beneš.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, parlament je politickým orgánem, a proto je nepochybné, že tato debata je také debatou politickou. To je zřejmé a od tohoto faktu se nemůžeme odpoutat. Je-li tato debata politická, má smysl se zamyslet nad politickými souvislostmi.
V materiálu, který zpracovalo občanské sdružení Maják, se doslova cituje, že dluhy společnosti H-Systém vznikly již v letech 1992 - 1995. To znamená v době, kdy sociální demokracie naneštěstí pro občany měla ve sněmovně velmi malý vliv a nebyla schopna ovlivnit celkovou strukturu zákonů, které vytvořily právní podloží pro to, aby tyto podvody velkého stylu bylo možné uskutečnit a aby byly v zásadě beztrestné. Musím připomenout jednoho z předních politiků Tomáše Ježka s jeho klasickým výrokem, že je třeba uprchnout před právníky, protože jinak bychom nedokázali transformaci uskutečnit. Ano, pravicové strany vládnoucí v letech 1992 - 1995 utekly nejen před právníky, ale utekly i před dobrými mravy a uvrhly ohromné množství lidí do situace, kdy se stali obětí velmi nevybíravých gangsterů.
Sociální demokracie v situaci, kdy se pokoušela změnit toto prostředí a kdy se je pokouší změnit, naráží krok za krokem na velké překážky. Marně klienti H-Systému žádají, aby byl dohledán majetek. Je to velmi obtížné, protože nejsou majetková přiznání. Majetková přiznání, která sociální demokracie předložila, byla smetena ze stolu a tím pádem nevznikla základna pro to, aby lidé, kteří svými čachry získají majetek, tento majetek nemohli v klidu užívat. Sociální demokracie se pokusila zavést řadu dalších věcí, registrační pokladny, pokusí se - protože to je v plánu - nepochybně předložit návrh zákona o bezhotovostním platebním styku. To jsou všechno nástroje, které nemohou sice takovýmto zločinům plně zabránit, ale v každém případě jsou schopny omezit výnosnost takového činu, jsou schopny zabránit těm, kteří jsou nehodní a zavrženíhodní, aby v klidu užívali plodů svého zločinu.
Musím konstatovat, že debata, která byla vedena, se snaží skutečně velmi povrchně vytvořit jinou představu rovnováhy a jinou představu odpovědnosti. Musím jasně prohlásit: svět, ve kterém je možné podnikat systémem H-Systému, jste vytvořili, pravicoví poslanci, vy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Beneš, poté pan poslanec Kvapil.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedající, zbytku vlády, dámy a pánové, mám pocit, že zde opět předvádíme, a tentokrát s jiným složením galerie, jistou míru populismu. O co se zde vlastně jedná?
Jedná se o případ, který kdosi začal označovat slovem "tunelování", jedná se o případ, kdy skupina lidí, skupina vlastníků přes různé firmy vytunelovala společnost, jedná se o případ, kdy ti vytunelovaní již v září 1997 podali první trestní oznámení. Postupně pod ministry vnitra Vodičkou - 2 měsíce, Svobodou - půl roku, Grulichem - 1,5 roku, Grossem - půl roku byly činěny kroky k odhalení trestné činnosti. Můžeme zde konstatovat, že to bylo pomalu, můžeme zde konstatovat, že některé kroky z hlediska časové posloupnosti jsou podivné. Mám před sebou svých šest interpelací v této věci a mohl bych upozornit, že v červnu roku 1999 jsem upozornil na pana Krále, který byl jmenován do konkursního výboru v rámci konkursního vyrovnání, ačkoli byl členem představenstva H-Systému, což samozřejmě z výpisu obchodního rejstříku může zjistit každý z nás. Nechci slyšet argumentaci, že policie se nemůže podívat do obchodního rejstříku. Toto je věc, která je pro mě velmi podivná.
Nicméně kvituji s povděkem, že došlo k posunu ve vyšetřování. Co mě velmi zaráží, je to, že sklízíme ovoce stromů, které zasadil tehdejší předseda opoziční strany Miloš Zeman, když se rozhodl velmi silným způsobem kriminalizovat politiku. Vážené dámy, vážení pánové, to, čeho jsme tady svědky, že jeden na druhého vykřikujeme a říkáme, kdo kdy půjde k jakému vyšetřování, myslím, že je to nejhorší, čeho se tato země mohla dočkat. Já mám za sebou tři podání trestních oznámení. Mám to štěstí, že mám čisté svědomí a že se nikdy nic neprokázalo, nicméně nevysvětlíte to lidem této země. Zahrávání si s tímto myslím začalo v té době, kdy začala celá tato kauza. Myslím, že je velká škoda, že na to dnes lidé, kterých si velmi vážím, naskakují také.
Myslím, že je třeba si položit otázku, co může poslanec v této věci udělat. Může interpelovat, může na něco upozornit, může pod tlakem okolností zařadit bod programu - ale my tady můžeme dávat úkoly vyšetřovateli? My tady můžeme zpovídat správce konkursní podstaty? Nemůžeme. To tady jen vytváříme jakýsi mýtus. V demokratické společnosti poslanec může něco. Byl bych hrozně rád, abychom se drželi toho, co můžeme.
***