(11.00 hodin)
(pokračuje Starec)
A o významu obcí v této věci jsem už hovořil. Bylo by nesmírně dobře, kdybychom dokázali obcím v této věci pomoci, dát jim dostatek možností získat prostředky na tyto záležitosti. Jsem pořád přesvědčen, že u sběru ne jenom z toho hlediska je potřeba, aby obce vstupovaly dneska do tohoto procesu při sběru, nejenom při hlídání značek, které se dávají do sběru, kde ten zájem asi nemáme, ale aby obce skutečně měly šanci do toho aktivně vstupovat, abychom jim nenechávali jenom povinnosti, s prominutím "ořezávali" jim peníze na tyto povinnosti, ale naopak, abychom jim vytvářeli šance, budou-li mít chuť do těchto věcí se dostat, tak aby je měly šanci řešit, a to i ty malé, i ty velké.
Za předloženou zprávu děkuji a pro příště bych jenom poprosil, kdybychom společnými silami ji projednávali třeba v první polovině roku a ne v prosinci. Ale jak říkám, není to chyba ministerstva, to v žádném případě, tuto chybu někdy spíš vidím v tom, že my takovéto zprávy odkládáme, ale ne v tom, že by nebyly připraveny.
Poslední poznámka směřuje k tomu, že jsem také rád, že tato věc byla velmi dobře medializována. Již mnoho měsíců o tom vycházejí skutečně velmi podrobné informace a myslím si, že si toho všimlo i zahraničí, což je dobře, protože turistický ruch, jedno z našich velmi významných odvětví, nejenom dneška, ale i budoucnosti, je věc, která přímo úměrně souvisí s touto problematikou.
Proto děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí. Pan poslanec Rudolf Tomíček.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Nechci již dlouho zdržovat, neboť většina kolegů řekla to, co jsem chtěl říci i já, tudíž nebudu toto opakovat.
Chtěl bych jenom upozornit na dvě maličkosti.
Jednak mne osobně zaujala a věnoval jsem pozornost kapitole Životní prostředí a ekonomika, protože je fakt, že nelze zatím z čísel, která jsou tam uveřejněna, zjistit nějaké zásadní posuny, nicméně je to v období, kdy v roce 1999 začal růst ekonomiky, a je samozřejmé, že mě bude zajímat vyhodnocení za rok 2000 i věci, které s tím souvisejí. Zde ve sněmovně se totiž stále setkáváme a řešíme problémy vztažmo i na legislativu ohledně stavu hospodářství, resp.fungování hospodářství v situaci, kdy ochraně životního prostředí je věnována podstatně větší pozornost, než tomu bylo dříve.
Bylo zde koneckonců již řečeno, že jsme zdědili velice neblahé dědictví, a myslím, že právě i investované částky, které bylo nutno vydat na ochranu životního prostředí, tomu odpovídaly.
Druhou věcí je, že třeba mnoho z těchto financí nebylo až tak efektivně využito, ale to je věc diskuse, myslím si, že to není podstatné. Důležité je, že tyto akce byly udělány a že nyní slouží.
Některá čísla jsou sice informativní, ale nemusejí být úplně přesně výstižná. K tomu se ale ještě vrátím.
Já osobně dále ještě považuji za důležitou právě tu kapitolu, kde se hovoří o výsledcích realizace cílů a opatření státní politiky životního prostředí, a to ve všech bodech činnosti, ať už je to legislativní činnost, příprava koncepčních dokumentů anebo pak i návaznost na Evropskou unii, čili tedy na mezinárodní vztahy.
Myslím si, že i práce Ministerstva životního prostředí v přípravě legislativních podkladů se zlepšila, což jsme koneckonců viděli i při projednávání dnes námi schváleného zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a jak už jsem řekl, tomuto zákonu velice děkuji za změnu tohoto přístupu, kdy je třeba skutečně hledat optimální řešení jak pro stav ochrany životního prostředí, tak i pro hospodářství jako takové, a ne stát fundamentálně na nějakých svých představách a neustoupit ani o píď.
Myslím si tedy, že právě při tvorbě zákonů toto je důležité, hlavně zlepšení komunikace mezi Ministerstvem životního prostředí a sněmovnou.
A na závěr chci jenom říci, že plně podporuji návrh usnesení, který zde přednesl kolega Ambrozek. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit již nyní, nebo až potom se závěrečným slovem. Až se závěrečným slovem. Pokud se tedy nyní nikdo nehlásí, končím všeobecnou rozpravu.
Otevírám samozřejmě ještě podrobnou rozpravu, a to k návrhu na usnesení, který zazněl z úst pana zpravodaje pana kolegy Ambrozka. Táži se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy. (Nikdo.) Opět nikoho nevidím, takže i tuto rozpravu končím.
Nyní tedy předávám závěrečné slovo panu ministru Kužvartovi.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, velmi stručně zareaguji na některé otázky či poznámky, které zazněly ve všeobecné rozpravě, přičemž někdy se překrývají.
Chtěl bych hned na úvod konstatovat, že ne vždy statistika nám může podat pravdivý obrázek skutečnosti. A to, co tady zaznělo jak ze strany zpravodaje pana poslance Ambrozka, tak ze strany pana poslance Beneše, to znamená jakým způsobem z hlediska investic se stát, administrativa chovaly počátkem 90. let a jak v roce 1999, ono to nevypovídá o plné skutečnosti. Ono to nevypovídá o tom, že počátkem 90. let byly nastaveny parametry, které nakonec začaly zaměstnávat samotnou sněmovnu. Tehdy prostě administrativa dělala takové významné chyby, že dneska na to tato sněmovna reaguje přijímáním velmi atypického zákona o záležitosti jedné dálnice. To prostě byl počátek 90. let, jak fungovala administrativa.
Další moment, který tady také několikrát zazněl ve všeobecné rozpravě, se např. týká odpadů, plastů, toho, co každého z nás obklopuje. Právě 90. léta, počátek a přelom, roky 1994, 1995, 1996 byly obdobím, kdy jsme právě v oblasti obalového hospodářství, obalových odpadů svědkem toho, co dokáže trh bez přívlastků, protože dneska opravdu najdete PET láhev naprosto všude. Ale vy se pochopitelně ptáte, a oprávněně ptáte mne jako ministra životního prostředí, co s tím děláme.
A tady bych nejdříve asi zareagoval, aby to mělo jakousi logickou kontinuitu, na pana poslance Martina Starce, co s těmi odpady, plasty apod.
Chtěl bych konstatovat, že již v lednu 1999 tato menšinová vláda přijala nařízení vlády č. 31 o povinnosti zpětného odběru obalů a výrobků. Je pravdou, že toto nařízení vlády vstoupí v účinnost až po třech letech. Ale tři měsíce nato, v dubnu 1999, jsem uzavřel dobrovolnou dohodu s producenty a distributory řady obalových odpadů, s firmami, jako je např. PepsiCola, které uvádějí na trh řadu obalů, které již samy jsou označeny, že jsou nevratné. Mám to potěšení vám, sněmovně, sdělit, že příští týden podepisuji již vlastně stou tuto dobrovolnou dohodu se subjektem, který dobrovolně na sebe bere požadavky uložené nařízením vlády o povinnosti zpětného odběru obalů a výrobků.
Z úst pana poslance Starce tady zaznělo, jakým způsobem to bude mít vliv na politiku aktivní zaměstnanosti. Ano, jistěže ano, právě proto, že bez koruny vložené ze státních prostředků, ať už ze státního rozpočtu, nebo mimorozpočtového zdroje, tyto podniky, které s ministerstvem uzavřely onu dobrovolnou dohodu, investují do takových záležitostí, jako je vybavení území ČR infrastrukturou pro využití odpadů, těch různých tetrapackových krabic apod., kartonových obalů. A čtvrtina území ČR je touto infrastrukturou vybavena. A co zdůrazňuji zde jako člen sociálně demokratické vlády, je: bez koruny, kterou by do toho vložil stát, bez koruny, kterou by do toho vložil Státní fond životního prostředí. V tom je ten vtip. Ale kdy byl založen problém těch zjednodušeně řečeno "petflašek", to byla 90. léta, prostě hromadně se odstoupilo od vratných skleněných obalů. Nyní to řešíme způsoby, které jsou standardní v Evropské unii, a máme od koho toto opsat, a jsem tomu upřímně rád, že je to systém funkční.
Čili pochopitelně, a to je hlavně kvůli připomínce pana poslance Martina Starce, obce mají za tyto sebrané odpady svůj příjem. Pokud si dobře vzpomínám, tak za tunu plastových obalů bude mít starosta zhruba 1 800 Kč. Řekl bych, že pro zoufale hubené rozpočty obcí je to příjemný příjem.
Co se týká termínu, kdy tato zpráva je ve sněmovně projednávána. V říjnu vláda schválila tuto zprávu a byla postoupena na jednání sněmovny.
***