(16.00 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Předkládaný materiál se dotýká správního řádu pouze rámcově. Je třeba vzít v úvahu, že vztah obou institutů je zásadní a navíc podle stanoviska vlády k návrhu zákona o stížnostech vláda má předložit Poslanecké sněmovně návrh nového zákona o správním řízení.
Rozhodování o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech je podle platného právního stavu podřazeno správnímu řádu. Mezi základní požadavky kladené správním řádem jak na průběh řízení, tak na samotné rozhodnutí platí požadavek zákonnosti. Oproti tomu stojí požadavek právní jistoty, tzn. princip, aby o věci již rozhodnuté nebylo znovu rozhodováno. Oba tyto požadavky se promítají do institutu opravných prostředků, a to jak řádných, jako odvolání proti nepravomocnému rozhodnutí, tak i mimořádných, což je obnova řízení, zrušení a změna rozhodnutí v řízení mimo odvolání.
Podle mého názoru lze konstatovat, že není dostatečně upravena náprava nečinnosti správního orgánu. Dosud správním řádem upravená tzv. atrakce, tedy přenesení rozhodnutí na nadřízený orgán, není v praxi využívána a sama o sobě není dostatečným nástrojem.
Chci poukázat na zásadu, že pochybení učiněná správním orgánem by měla být v prvé řadě odstraněna v rámci soustavy správních orgánů a k tomu vytvořit, resp. zachovat osvědčené právní nástroje, zejména v právní úpravě správního řízení.
Institut správního soudnictví by fakticky měl být určitým doplňkem, nikoliv náhradou opravných prostředků v rámci veřejné správy. Budou-li opravné prostředky v rámci veřejné správy fungovat efektivně, lze předpokládat, že počet případů, kdy osoby využijí práva obrátit se na soud, resp. tribunál, bude představovat relativně malou část. V této souvislosti by stálo za úvahu vyžádat si od resortních ministerstev údaje o počtu jimi projednávaných mimořádných opravných prostředků. Tyto údaje by podle mého názoru měly být doplněny např. formou dodatků ke sněmovnímu tisku či jinou vhodnou formou do té doby, než o nich sněmovna rozhodne, jak jsme již svým usnesením schválili.
Závažnou otázkou je i institut správního uvážení. Veřejná správa představuje značně rozmanitý okruh činností a je třeba zachovat možnost správního orgánu aplikovat obecnou právní úpravu na individuální případ. Správní soudnictví by mělo zkoumat pouze, zda správní orgán nevybočil z mezí správní úvahy, snad kromě některých zákonem výslovně vymezených mimořádných případů.
K přezkumu rozhodnutí o správních deliktech je třeba dodat, že řada rozhodnutí správních orgánů je činěna zkrácenou formou, jako např. uložením pokuty v blokovém řízení, a to za předpokladu, že delikt je spolehlivě zjištěn a jeho pachatel souhlasí s takovým způsobem sankce. Protože se tím vzdává řádných opravných prostředků, měla by nadále tato rozhodnutí být ze správního soudnictví vyloučena.
Varianta vlastní organizační struktury. Varianta č. 1 a 2 předpokládá zachovat v podstatě stávající stav, kdy správní soudnictví vykonávají obecné, převážně krajské soudy, s tím, že kasační přezkum bude vykonávat buď Nejvyšší soud, nebo nově zřízený Nejvyšší správní soud. Jsou i v podstatě shodně finančně náročné. Varianta č. 2 je snad náročnější o zřízení Nejvyššího správního soudu.
Třetí varianta předpokládá vytvoření samostatné soustavy správních soudů na úrovni krajů a kasační přezkum u Nejvyššího správního soudu. Tato varianta je zhruba dvojnásobně finančně náročnější.
Jako další variantu lze snad označit i vytvoření správních tribunálů, s tím, že obecné soudy by v rámci správního soudnictví rozhodovaly jen v zákonem určených případech.
Každá z variant má určité výhody a nevýhody, o kterých se předložený materiál zmiňuje. Statistické údaje, které by mohly být určitým vodítkem, jsou však převzaty z rozhodovací činnosti soudů. Pro objektivnější přehled by měly být, jak jsem již řekl dříve, převzaty obdobné údaje z jednotlivých resortních ministerstev, zejména o jimi řešených mimořádných opravných prostředcích. Myslím si, že pauzy mezi rozhodnutím a projednáváním by mohl pan místopředseda vlády a ministr využít k tomu, aby tyto údaje byly doplněny.
Lze předpokládat, že rozšíření předmětu správního soudnictví bude s těmito údaji podle mého názoru víceméně korespondovat.
Pokud vycházím z dosavadních údajů a nebudou-li změněny, lze nejspíš dospět k závěru, že při vytvoření samostatné soustavy správních soudů i vytvoření nových správních tribunálů budou převažovat nevýhody, včetně zvýšených finančních nákladů. Budu-li akceptovat tento závěr, pak přichází v úvahu volba mezi první a druhou variantou a vzhledem k problematice vztahu mezi Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem si myslím, že by bylo lepší přiklonit se k variantě č. 1.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude paní poslankyně Eva Dundáčková, připraví se místopředseda sněmovny pan Ivan Langer.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážení páni místopředsedové, pane ministře, dámy a pánové. V dnešním svém vystoupení se omezím pouze na jakýsi pokus dát projednávání výchozích tezí správního soudnictví do širších souvislostí, neboť diskusi o tom, zda podpoříme první, druhou či třetí variantu, pravděpodobně povedeme na jednání přerušeném nebo pokračujícím někdy na začátku příštího roku a předpokládám a zdá se mi, že je velká vůle na půdě sněmovny pokračovat v projednávání této problematiky, která je navýsost důležitá. A zároveň považuji za důležité zdůraznit, že zatím z vystoupení nikoho z mých předřečníků nevyznělo, že bychom nechtěli přijmout jednu z možných variant, že bychom nechtěli naplnit čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech a přistoupit k tzv. plné jurisdikci neboli k plnému přezkumu správních rozhodnutí vydaných orgány státní správy. Myslím si, že to je nezpochybnitelné a že to je výrazný krok vpřed, který všichni podporujeme.
Zároveň ale velmi varuji před tím, abychom uspěchaně rozhodli o tom, ke které variantě se přikloníme. Každá z těchto variant má svá pro, každá má svá proti.
Vláda ve svém materiálu bilancovala výhody i nevýhody jednotlivých variant. Ale já se v tomto směru rozhodně přikláním k vyjádření pana poslance Výborného, který poukazoval na to, že hodnocení vládního materiálu, resp. hodnocení, které obsahuje vládní materiál, se i mně zdá velmi tendenční a vybízející ke schválení jedné, předem vybrané varianty.
Velmi mě mrzí, že při projednávání na půdě ústavně právního výboru jsme nedokázali odpovědět na otázky, jak vlastně se občan bude v rámci vydávání a přezkumu správních aktů pohybovat, tzn. odpovědět na otázky, zda bude řízení správní jedno-, dvoj- či kolikainstanční, zda budou druhou instancí ve správním řízení okresní úřady, které podle reformy veřejné správy, její druhé fáze, se chystáme zrušit, pravděpodobně ano či ne, já nevím.
***