(15.40 hodin)
(pokračuje Výborný)
Myslím, že se sluší to tady říci, abychom se nedočkali toho, že přijmeme nějakou variantu a pak bude nepřístupný jakýkoli posun, který variantu dostane do tvaru lepšího.
Považuji za správné, že tento sněmovní tisk obsahuje pokus o ekonomický rozbor dopadu přijetí jednotlivých variant a považuji za skandální, že tento pokus je tak nekvalitní, že koneckonců si za ním - řekněme si to upřímně - ani místopředseda vlády a ministr spravedlnosti tak úplně nemůže stát, protože to, co je vydáváno za analýzu dopadů, žádnou analýzou není a velmi snadno lze dokázat - stručně jsem se o to pokusil ve výboru, tady k tomu ani nemusí být prostor dáván - že jednotlivé varianty jsou co do finanční náročnosti buď podhodnoceny, spíše však nadhodnoceny, a je patrno, které z variant dával původní zpracovatel návrhu emeritní ministr Motejl přednost.
Chválím vládu za to, že ekonomický rozbor provedla, haním vládu za to, že ho provedla tak nedbale, takže bych se vůbec nezatěžoval čtením tabulek, ty jsou zcela bezcenné, nehledě na to, že rozhodovat o reformě správního soudnictví nemá být rozhodování o tom, jestli někde se ušetří o 20 úředníků více nebo méně. My jsme totiž, dámy a pánové, v situaci, že si laciné a špatně fungující soudnictví obecně dovolit prostě nemůžeme.
Je samozřejmě chybou - myslím, že to trochu naznačil pan poslanec Benda - že v tuto chvíli nemá sněmovna alespoň ucelenou představu vlády, jak má být pojat nový správní řád. Na to mně opáčí pan vicepremiér zcela určitě, že nový správní řád bude vypadat tak, jak bude vypadat správní soudnictví, a že to je debata okolo a dokolečka. Přesto si myslím, že v této věci bychom si zasloužili větší a hlubší poznání více pramenů informací.
V té souvislosti ovšem je třeba říci, že o čem snad pochyb není, tak to bylo vyjasněno v ústavně právním výboru, že správní řízení bude dvojinstanční, zásadně dvojinstanční dále. Pan poslanec Benda se mýlí, když se domnívá, že zavedení správního soudnictví v plné jurisdikci znamená trojinstanční správní řízení. Tomu tak není. Všechny varianty předpokládají dvojinstanční správní řízení a přezkum, jsou v soudním řízení jednoinstanční. Zásadně.
Samozřejmě si dovedu velmi dobře představit, že bude správní řízení ve výjimečných případech jednoinstanční. Myslím si, že by to bylo velmi praktické a že o tom budeme muset vést podrobnou debatu, zejména v oněch specializovaných záležitostech, kde bude užitečné zřídit nezávislé administrativní tribunály, jakkoli je to pro nás novinka, ale ve speciálních záležitostech to bude užitečné.
Konečně bych chtěl připomenout ústavní aspekt všech tří variant, které jsou předkládány, a je třeba říci si zcela upřímně, že toliko druhá varianta nevyžaduje vůbec žádnou novelu ústavy. Novela ústavy při přijetí druhé varianty je možná, pravděpodobně i užitečná v některých věcech, ale není nezbytná. Kdežto novela ústavy ve třetí variantě je zcela nepochybně nezbytná a ve druhé variantě není nezbytná potud, pokud si dovolíme ten luxus, že budeme budovat správní soudnictví bez Nejvyššího správního soudu a budeme dále Nejvyšší správní soud v ústavě mít zakotven, takže budeme postupovat jako socialistický stát, který zakotvil Ústavní soud na… (Neurčitá poznámka z pléna.) Já vím, že v roce 1968, ale nebudu počítat ta léta, ve kterých vlastně Ústavní soud nikdy nevznikl, ačkoliv ústavně existoval.
Shrnu: Domnívám se, že by bylo užitečným rozhodnutím, že jsme se velkou většinou hlasů dobrali toho mínění, že je třeba meritorně rozhodnout až na příští schůzi, protože podle mého mínění nám to snad - chci být optimista - dovolí rozhodnout takovou většinou, aby bylo jasné, že převažující, velmi většinová vůle sněmovny se přiklání k jedné, druhé nebo třetí variantě. Nezastírám, že bych si nejraději přál třetí variantu jako jedinou skutečnou reformu a že druhou beru jedině jako krok k tomu, že se třetí varianta jednou prosadí - nepředpokládám, že rychle, ale jednou prosadí - a že první variantu považuji za odmítnutí reformy. Je to velmi zkrácené, ale sluší se asi říci svůj názor a já jsem to právě teď učinil.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Slova se ujme pan poslanec Radko Martínek, připraví se pan poslanec Pavel Hrnčíř.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, jsem první - tuším - z řečníků, který tu hovoří k této záležitosti a není právník. Důvod, proč tu hovořím o této záležitosti, je proto, že se domnívám, že, tak jak to tady nota bene kolega Benda přednesl, tato reforma velmi úzce souvisí s reformou veřejné správy.
Nepatřím k těm lidem, kteří by považovali ústavu za dogma, které je nedotknutelné. A jestliže je v ústavě nějaký omyl, tak by se měl podle mého názoru změnit, a ne naplňovat za každou cenu.
Stojí tedy otázka, jestli správní soudnictví potřebujeme, nebo nepotřebujeme. Na tuto otázku odpovídám zcela jasně a nakonec mí předřečníci už o tom hovořili také, jsem přesvědčen, že správní soudnictví potřebujeme, řekl bych dokonce, že ho zoufale potřebujeme. Potřebujeme ho proto, aby se u nás definitivně a skutečně naplnilo základní krédo demokratické společnosti, a sice krédo, že každý občan má určitá práva, stát vykonává určitým způsobem vůli občanů, a pokud dojde ke střetu mezi zájmem občana a zájmem státu, v konečné instanci podle mého názoru musí rozhodovat nezávislý soud, a nikoliv úředníci, ať jsou na jakékoli funkci a výši úřadu.
Domnívám se, že jestliže tady hovoříme o tom, jaký model je třeba zvolit, existuje zde řada aspektů, které bychom měli brát na zřetel. Patřím svým způsobem mezi konzervativní lidi a myslím si, že jestliže máme u nás tzv. kontinentální právo, jestliže naše právo přes veškeré historické peripetie pořád vychází ze základu Rakousko-Uherska, měli bychom se určitým způsobem dívat i na země, které mají podobný právní vývoj, a v tomto okamžiku je to pro mne především Rakousko a Německo.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že např. v tomto smyslu příklad Rakouska, které má vlastně Nejvyšší správní soud a nyní přistoupilo k reformě, kdy zřizuje v podstatě něco jako zemské nebo v našem případě krajské správní soudy, by mělo být pro nás určitým příkladem. Nicméně tento problém má souvislosti materiální, má souvislost časovou a má souvislost lidskou.
Nejdříve bych se zmínil o souvislosti časové. Jsem naprosto pevně přesvědčen, že reforma soudnictví, a v tom případě zejména reforma správního soudnictví, musí být koordinována s reformou veřejné správy. To znamená, měla by být koordinována časově.
Už vzhledem k tomu, co jsem tu doposud řekl, jsem přesvědčen o tom, že čím dříve začnou působit správní soudy, tím lépe. Aby mohly působit, musí být lidé. Paní kolegyně, mí předřečníci tady hovořili o tom, že je třeba soudce. Ale je samozřejmě třeba také odborníky, protože správní soudnictví je zcela evidentně kombinací obojího, tzn. jednak právního vzdělání a jednak čistě odborného vzdělání v té konkrétní odbornosti.
Zní tedy otázka: Máme tyto lidi, nebo nemáme? Samozřejmě že zřejmě asi nemáme odborné soudce v tomto okamžiku, kteří by byli školeni speciálně na správní soudnictví.
***