(11.10 hodin)
(pokračuje Ouzký)
Chtěli jsme tohoto dosáhnout?
A další variantou je samozřejmě vám známý návrh LOKu a České lékařské komory na vytváření tzv. s.r.o. lékařů či družstev lékařů, kteří budou konat tu samou práci, kterou by konali jako zaměstnanci nemocnice, ale protože jim to zákoník práce nedovoluje, tak budou nasmlouváni touto nemocnicí jako s.r.o., která bude poskytovat službu bez vymezení pracovní doby. Takže faktický stav zůstává stejný, zátěž lékaře zůstává stejná, objem práce a objem péče zůstává stejný, ale vyhověli jsme liteře zákona. Toto jsme také chtěli dosáhnout touto normou?
A když k tomu dochází i pan ministr zdravotnictví ve svém vyjádření včera či předevčírem, kdy jsme se snažili tuto normu otevřít, tak se trochu oháněl Evropou. Evropanstvím se tady účelově oháníme, kdykoliv se nám zlíbí, ale tam musím říci, že problematika je řešena trochu jiným způsobem a také způsobem, který jsme si nepřáli. Víte, že je spousta zemí, a ti z vás, kteří chtějí, tak to vědí, v západní Evropě, kde lékař, který je tzv. ve výcviku, který se připravuje na atestaci, tak na něj se tato ustanovení zákoníku práce nevztahují, protože on tam studuje, on tam pobývá v sobotu, v neděli, z vlastního zájmu a studuje. Také to asi není varianta, kterou bychom chtěli použít pro naše lékaře při jejich současném ekonomickém zajištění, zvláště pro mladé lékaře, byť je to varianta, která existuje a použít by se dala.
Dále minimálně pan místopředseda vlády zajisté ví, že Evropský soudní dvůr problematiku zákoníku práce ve zdravotnictví a přesčasovou práci ve zdravotnictví v současné době řeší a že problematika není jednoznačně uzavřena a několik zemí se s ní velmi a velmi obtížně vyrovnává. Ptám se, proč my jsme papežštější než papež. Kolega Papež promine, to je lapsus linguae. Ptám se, proč nevyslyšíme hlasy ředitelů nemocnic, na jejichž zodpovědnosti je zajištění zdravotní péče, proč obě ministerstva nevyslyší, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví, vyjádření, která zde mám k dispozici a rád předložím k nahlédnutí, vyjádření Asociace českých a moravských nemocnic, byť tento soubor podepisuje pouze za severní Čechy, vyjádření Sdružení fakultních nemocnic. Tyto hlasy jsou pomíjeny a tyto hlasy jsou nazývány, jak zde řekl pan místopředseda vlády, pouhými apokalyptickými vizemi v hlavách některých pravicových poslanců. Ptám se, jak dlouho ještě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, pokud jde o debatu ve vztahu k záležitostem týkajícím se zdravotnictví, dotknu se tohoto problému velmi úzce, protože nesouvisí přímo s interpelací podanou paní poslankyni Páralovou, a mimo jiné v ústní interpelaci pan poslanec Ouzký mi klade podobné otázky. Myslím si, že bude vhodné se tím podrobněji zabývat v okamžiku ústní interpelace.
Paní poslankyně Páralová se dotazovala na to, kdy vstoupí v účinnost nařízení vlády, která provádějí zákoník práce. Musím říci, že nařízení vlády, která provádějí zákoník práce, byla schválena vládou 22. 11. tohoto roku, jsou poskytnuta do Sbírky zákonů, budou vytištěna a v účinnost vstoupí 1. 1. příštího roku. To je informace k jedné části interpelace.
Druhá část interpelace, která se týká pracovníků v dopravě a zejména komplikované otázky přestávky v době služby, přestávky za 4,5 hodiny, musím opět konstatovat, že dosavadní úprava určovala přestávku po 5 hodinách, čili nedochází k nějakému radikálnímu zlomu, a při letu do Singapuru nepochybně letová doba překračuje 5 hodin, čili toto řešení doprava zná. Ale to není podstata odpovědi. Jenom jsem chtěl upozornit na to, že není zaváděn zcela nový institut, nýbrž institut, který existuje, je dílčím způsobem omezen.
§ 5 zákoníku práce říká, že pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona se řídí zákoníkem práce, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Mohu sdělit, že společně s Ministerstvem dopravy je připraven návrh vládního nařízení, které je tímto zvláštním právním předpisem. Toto vládní nařízení vstoupí v účinnost. Je správné a myslím si, že koncepčně je správné zformulovat zákon o dopravě, protože zákon o dopravě se týká širších věcí než jenom úzce pracovněprávních vztahů a na tomto zákonu s panem ministrem Schlingem spolupracujeme.
K otázkám, které byly položeny ještě v průběhu řečnického vystoupení paní poslankyně Páralové, musím konstatovat, že jsem ve vládě nepředkládal zvláštní bod, který by se týkal problematiky dopravy, protože spolupráce s panem ministrem Schlingem byla odpovídající a nebylo na místě, aby se tato věc řešila ve vládě jakožto ve sboru.
Pokud jde o odpovědnost ministra, je to odpovědnost člena vlády ve vztahu k vládě a ve vztahu k ústavní agendě a této odpovědnosti se samozřejmě nezříkám.
Ještě bych se chtěl alespoň krátce dotknout vystoupení pana poslance Ouzkého. Znovu uvádím, že debata podrobnější se odehraje v době jeho ústní interpelace. Aplikace zákoníku práce v nejrůznějších oborech byla velmi pečlivě debatována a diskutována, ale musím zcela jasně říci, že při normě tohoto rozsahu jsme vždy vystaveni riziku, že některé instituty a některé věci se ukážou jako nedostatečně formulované. V tomto případě musím jasně říci, že velmi pečlivě vyhodnocujeme aplikaci zákoníku práce, a pokud bude nutná odpovídající změna, samozřejmě že ji navrhneme.
K otázce přesčasů chci uvést jenom několik čísel a chápu, že čísla jsou velmi komplikovaná a je třeba je interpretovat, stejně tak jako je třeba interpretovat pojem úroveň zdravotní péče. Zdravotní péče je nepochybně dána množstvím pracovních hodin, kvalifikací lékařů, ale také i organizačními opatřeními v rámci jednotlivých zdravotnických zařízení, protože je zřejmé, že není nejlepší péče tam, kde je nejvíce přesčasů. Z hlediska úrovně zdravotní péče je jistě sporná otázka, zda lékař přetížený neúměrným množstvím přesčasů je schopen poskytovat odpovídající úroveň zdravotní péče. To je věc, která je velmi otevřená, a nepochybně se dá obecně odpovědět, že takováto úroveň péče může být nižší.
Pokud jde o průměrný počet hodin práce přesčas, a tady upozorňuji na to, že se jedná o průměrný počet hodin přesčas, který byl odpracován ve zdravotnických zařízeních v minulém roce, tak je to počet hodin, který je pod počtem 416 hodin, které předpokládá zákoník práce. Je to o něco nižší, než je kvóta zákoníkem práce určená. Nepopírám, že je možné tento souhrnný údaj analyzovat i z hlediska jednotlivých oborů a profesí, ale principiálně kvóta je vyšší, než je reálně odpracovaná práce přesčas, která byla skutečně odpracovaná v jednotlivých zdravotnických zařízeních.
***