(18.30 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo další rozhodnutí až v září 1999. Pokud jeho postup Vrchní soud znovu označí za nesprávný, bude za další průtahy odpovědné vedení tohoto ministerstva. Obchvat v Plzni jistě není prvním případem, kdy špatná práce státních úředníků způsobila vážné společenské ztráty. Tento poměrně komplikovaný případ ovšem ukazuje, že příslušné správní i soudní mechanismy přece jenom fungují.
Skupinou poslanců navržený zákon o dálničním obchvatu Plzně se bohužel nepokouší o žádné zlepšení či zrychlení fungování, netýká se ani zrychlení práce soudů, nezabývá se příčinami, které vedly k výše uvedeným průtahům. Naopak se lze obávat, pokud bude navržený zákon přijat, že přípravu obchvatu ještě více zkomplikuje a oddálí. Navrhované zkrácení správních lhůt pravděpodobnost chyby a tím dalšího dlouhého soudního řízení spíše zvýší. Během několika dní prostudovat obsáhlý spis, který má stovky stran a mapových příloh, porovnat jej se skutečným stavem, o všem spravit účastníky řízení a nic při tom neopomenout není ani ve stávajících lhůtách jednoduché pro zkušený tým. Nyní chceme po úřednících, aby práci, kterou dosud nebyli běžně schopni zvládnout za dva měsíce, provést bezchybně za 15, resp. 30 dní. Přiznám se, že bych stávající lhůty raději prodloužil, pokud by to zvýšilo šanci, že jednotlivé dotčené úřady odhalí a odstraní všechna rizika a chyby včas. Délka správních lhůt může dokončení obchvatu urychlit či oddálit o několik měsíců, zatímco každá nezákonnost, které se úřady mohou v časové tísni dopustit, znamená v případě jejího odhalení soudem bez nadsázky několikaleté zdržení.
Velmi podstatná výhrada k předkládanému textu směřuje k nerovnosti, kterou usiluje zavést. Text zákona se dostává do rozporu s článkem XI. Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení předpokládá, že vlastnické právo všech subjektů má stejný zákonný obsah a ochranu. Navržený text zákona však předpokládá zvláštní postup vůči vlastníkům pozemků na plánované trase obchvatu. Jejich vlastnické právo tak navržením zákona nabývá jiného obsahu a ochrany, než má vlastnické právo jiných subjektů. Práva účastníků řízení ve věci plzeňského obchvatu mají být výrazně omezena ve srovnání s právy účastníků řízení o obchvatech jiných měst. Autoři tak hodlají zrušit princip rovnosti občanů před zákonem.
Důkladnou pozornost si zaslouží i návrh pro své inovativní pojetí dělby ústavní moci. Zákon by způsobil narušení základního pravidla fungování demokratického státu, které je zakotveno zejména v článku II Ústavy České republiky. Každé z tří mocí ústavodárce přiřkl jiné úkoly. Důsledkem navrženého zákona je, že zákonodárce bude zasahovat do něčeho, co je doménou moci výkonné - rozhodování o realizaci konkrétní stavby. Uvedené rozlišení moci zákonodárné a exekutivní není samoúčelným pravidlem, ale je způsobem zajištění vnitřní soudržnosti právního řádu a aplikace jeho norem.
Cílem předloženého zákona je zřejmě obejít standardní proces umísťování a povolování staveb. Takovýto postup ovšem vytváří nebezpečný precedens, který by, doveden ad absurdum, mohl vést k tomu, že o umísťování staveb v České republice bude rozhodovat Parlament. Příště tady můžeme mít návrh zákona o obchvatu možná Hodonína, anebo vyloučení dopravy z Letenské a Valdštejnské ulice, aby se nám poslancům lépe dýchalo, atd.
Zamysleme se, jestli je pro naši zemi zdržování výstavby plzeňského obchvatu skutečně významnější, než bylo např. ještě delší a dražší prodlužování výstavby temelínské elektrárny. O dostavbě elektrárny opakovaně rozhodla vláda, a přestože nebyla schopna průtahům zabránit, Parlament její ústavní pravomoc respektoval. Ačkoliv je situace v Plzni nepochybně špatná, nevěřím, že by nás to opravňovalo k porušování základních principů dělby moci. Dnes máme zákonem nahradit rozhodnutí ministerstva a vlády. Zítra by po nás kolega Brousek a další mohli chtít, abychom zákonem nahradili rozhodnutí nezávislého soudu. Neměli bychom přistoupit na argument, že účel světí prostředky, jakkoliv je ušlechtilý.
Mým hlavním argumentem proti předloženému návrhu je ovšem něco jiného. Je to riziko, že bychom jeho přijetím mohli za jistých okolností stavbu obchvatu úplně zastavit. Chápu obavy plzeňských kolegů z vlivu kamionové dopravy, ale jejich odhodlání a nadšení se může nakonec obrátit proti těm, jejichž zájem hájí - totiž obyvatelům Plzně. Předkladatelé chtějí uzákonit konkrétní trasu dálničního obchvatu. V současné době o případu jedná Vrchní soud. Jeho výsledkem může být nejen zrušení stávajícího územního rozhodnutí, ale i zjištění, že projednávaná trasa je pro neodstranitelné právní rozpory v budoucnosti neprojednatelná. To by fakticky stavbě právě této varianty definitivně zabránilo. Příští rok na jaře se tak můžeme ocitnout v situaci, kdy budeme mít zákon určující trasu obchvatu a zároveň pravomocný rozsudek soudu, který bude přípravu trasy vylučovat. Co pak budeme dělat?
Změnit trasu normálně by bylo možné provedením změn a doplňků územního plánu velkého územního celku. Ten však nesmí být v rozporu se zákonem. A právě § 1 předloženého návrhu by schválení jakékoliv jiné varianty jednoznačně vylučoval. Příprava stavby by se tak dostala definitivně do slepé uličky. O vybrání jiné projednatelné stavby obchvatu bychom pak museli rozhodovat novou novelou zákona.
Jistě cítíte, že takový postup by byl poněkud absurdní a hlavně pomalý a neefektivní a rychlému dokončení obchvatu by nepomohl, ale spíše uškodil. Považuji za nebezpečné, že předkladatelé zákona si toto riziko vůbec neuvědomují nebo je záměrně zamlčují. Ve sdělovacích prostředcích nás dokonce ubezpečují v tom, že - cituji pana doktora Dudu, který je nepochybně autorem zákona, který je vedoucím právního odboru plzeňského magistrátu, a je to jeho stanovisko z Mladé fronty Dnes z 28. listopadu: "Pokud se Vrchní soud vyjádří negativně k územnímu rozhodnutí na stavbu, byl by zákon neúčinný. Má totiž urychlit pouze trasu, která již byla mnohokrát projednána."
Toto tvrzení je samozřejmě nepravdivé. Žádný zákon nemůže ztratit účinnost rozsudkem obecného soudu. Námi přijatý zákon by byl platný a účinný až do doby, než bychom ho zrušili sami. Až do té doby by blokoval jakékoliv rozhodnutí o trase, ať už by je chtělo provést Ministerstvo pro místní rozvoj, vláda nebo krajské orgány.
Vážené kolegyně a kolegové, předložený návrh je zvláštní směsí již existujících a nikým nezpochybňovaných součástí českého právního řádu, zejména stavebního zákona, k jejichž republikaci neexistuje žádný rozumný důvod, a nesystémových, odvažuji se říci náhodných nápadů, které jsou sice dobře míněny, ale mohou celé věci spíše uškodit. Jsem přesvědčen, že Plzeň si obchvat zaslouží co nejrychleji. A jsem přesvědčen, že my bychom neměli být tím, kdo bude prohlubovat současný zmatek, kterým je právní stránka kauzy plzeňského obchvatu obecně známá, a riskovat tak další zdržení.
Proto navrhuji zamítnutí zákona v prvním čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní požádal o vystoupení pan poslanec Vojtěch Filip, a to na základě svého přednostního práva jako předseda poslaneckého klubu. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, nevystupoval bych, nebýt vystoupení kolegy Ambrozka. Zásadně nesouhlasím s jeho právním hodnocením článku XI, jak je předvedl tady ve svém vystoupení. A zároveň nesouhlasím s jeho výkladem oné dělby moci v České republice. Ústava České republiky jasně říká, že Česká republika je parlamentní demokracií a Parlament je ten, který rozhoduje. Chci mu jinak připomenout, abych nebyl příliš podrobný a dlouhý, jenom to, že např. tato praxe se vžila i v sousedním Německu, kde konkrétní problémy s právním postavením, s rozhodováním správních orgánů ve věci vedení těles komunikací měly také dlouhodobé a nakonec se museli právě z pohledu ústavnosti uchýlit k tomu, že o té které konkrétní věci rozhodl parlament buď bavorský - ve dvou případech, podle mých znalostí. A nevím, ale myslím, že nejméně v jednom případě i Bundestag.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Jaroslav Lobkowicz. Připraví se pan kolega Výborný.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, v Plzni existuje již léta nestandardní situace. Nestandardní situace je zapotřebí též někdy řešit nestandardním způsobem. Po Rokycanské ulici a po Domažlické a též městem projíždějí denně tisíce aut a tyto silnice na to nejsou stavěné. Každý rok se tyto silnice musí opravovat a tím dochází k zácpám, takže průjezd Plzní trvá někdy déle než jednu hodinu. Představte si, kolik zplodin se na tomto malém území města vyprodukuje.
Plzeň má 180 000 obyvatel, to jsou téměř 2 % obyvatel České republiky, když k tomu připočítám ještě okolní obce. Auta si zkracují někdy jízdu tím, že projíždějí obcí Vejprnice, obcí Tlučná a jinými obcemi, kde ani nejsou chodníky. Tam potom projíždějí denně stovky nákladních aut.
***