(14.30 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
Proto tady předlohu projednáváme ve znění komplexního pozměňovacího návrhu a já se tedy vyjádřím k tomuto výslednému textu, a nikoli k návrhu vládnímu, protože ten už je minulostí.
Zdůrazňuji, že ta předloha má i řadu pozitivních prvků. O některých už tady byla zmínka. Je to výrazné zkrácení lhůt procesu posuzování až na evropské minimum. Je to omezení množství projektů, na něž se posouzení vztahuje. Takže výsledkem je radikální zkrácení současné doby posuzování a celkové zjednodušení a zlevnění procesu.
Rád bych ovšem připomněl, že kromě získání odborného posudku a stanoviska příslušného správního orgánu je cílem této právní normy - podobně jako v ostatních evropských zemích, ale i ve Spojených státech, kde ostatně tato právní norma před 30 lety vznikla - zapojení veřejnosti do rozhodování. Zapojení veřejnosti do celého procesu tvorby stanoviska EIA.
Nový návrh, který připravili kolegové z ČSSD a ODS, ovšem počítá pouze s nepovinným veřejným projednáním připomínek občanů, navíc až v závěru celého procesu. Pokud se při jednání objeví jakékoli nejasnosti či spory, jejich vyřešení už není možné. Zastánci omezení role veřejnosti se obvykle odvolávají na nutnost chránit před kritikou podnikatelské záměry. Jejich snahou, kterou lze někdy pochopit, je urovnat cestu investorovi a umožnit mu co nejrychlejší realizaci záměru. Pomineme-li ovšem tuto snahu vyloučení občanů z rozhodování, je taková snaha pochybná i z ryze pragmatického hlediska. Ve skutečnosti totiž odsunutí veřejného projednání připomínek až k samému závěru procesu vede k frustraci zúčastněných a investorovi může jen situaci komplikovat. Co by na počátku vyjasnila konkrétní odpověď nebo dohoda na minimální úpravě projektu, může při obcházení názorů občanů končit zbytečnými vleklými spory a protesty, odvoláními v rámci navazujících správních řízení, odvoláními k soudům.
Navrhovaná úprava navíc snižuje současný standard zapojení veřejnosti ve srovnání se stávajícím zákonem z roku 1992. Česká republika se přitom podpisem úmluvy zavázala tento standard naopak zvyšovat.
Musím opravdu říci, že je pro mne naprosto nepochopitelná snaha kolegů především z ODS vyloučit veřejnost z procesu, na jehož konci je pouze nezávazné stanovisko. Přitom právě proces EIA je možností, kdy veřejnost se v rámci veřejného projednávání může vyjádřit, může vznést svoje námitky a připomínky, aniž by to v konečném důsledku třeba ohrozilo zájem investorů.
Dalším omezením stávajících práv se má stát i navrhovaná možnost vyloučit veřejnost ze všech následných řízení. Příslušný úřad tak může učinit mimo jiné pouhým nezahrnutím vyjádření občanů do svého stanoviska.
Další nejasnosti a spory, ke kterým může vést ten nový komplexní pozměňovací návrh, jsou velmi nekonkrétní podmínky přípravy projektových variant. Právě nevyřešené trasování dopravních staveb často vede k soudním i politickým sporům, které odsouvají jejich realizaci. Včasná dohoda na nejméně škodlivé variantě záměru je tedy v zájmu všech.
Velmi zajímavým bodem je ona zvláštní výjimka, jak se o ní zmínil pan poslanec Petr, jeden z členů dohodovací komise. Tato výjimka, uvedená v § 4 odst. 3, umožňuje vládě kterýkoli projekt, na jehož realizaci bude veřejný zájem, vyjmout z posuzování. Ochrana životního prostředí je ovšem veřejným zájmem, stejně jako ekonomický rozvoj. Pro jeden veřejný zájem nelze vyloučit druhý. Pokud se tak rozhodneme učinit, měli bychom stanovit jasné podmínky. Jejich absence by totiž mohla znamenat úspěch následných podání stížností k Ústavnímu soudu ze strany těch, kdo by se cítili rozhodnutím vlády poškozeni.
Někteří z kolegů navíc - jako pan kolega Drda, viz citát z dnešního tisku - podlehli mylnému pocitu, že zákon nepamatuje na situaci, kdy budou padat skály, a bude proto nutné akutní problém rychle řešit. Požádal bych ho, aby si prostudoval předlohu, protože v § 23 odst. 7 je možnost pro příslušný úřad, který může upustit od posuzování záměru v případě, kdy je provedení záměru nutné ke zmírnění nebo odvrácení důsledků událostí, které závažně ohrožují životní prostředí, zdraví, bezpečnost nebo majetek obyvatelstva. Jsem přesvědčen, že je rozumnější, aby takovouto výjimku udělal příslušný úřad, než aby to muselo jít na jednání vlády, jak možná navrhuje pan kolega Drda.
Má-li vláda získat pravomoc některý záměr vyloučit z posuzování, nechť se tak děje pouze v případech, které souvisejí s jejími nezastupitelnými pravomocemi, tedy v případech nouzového stavu či ohrožení bezpečnosti státu, jak je přesně formulováno v ústavním zákoně o bezpečnosti České republiky.
Tolik několik poznámek k největším slabinám - aspoň podle mého názoru - komplexního pozměňovacího návrhu, který jsme vzali za základ projednávání. Dovolím si proto v následné podrobné rozpravě předložit v podstatě čtyři pozměňovací návrhy, které by měly umožnit veřejné projednání dokumentace, které by měly umožnit posuzování variant, které by upřesnily podmínku pro udělení vládní výjimky a zpřesnily účast veřejnosti v následných řízeních.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ambrozkovi. Slovo má pan poslanec Rudolf Tomíček.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dostáváme se k projednávání zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, sněmovní tisk 495. Jak už tady bylo řečeno, tento zákon leží na našich lavicích již téměř rok, přesně od 6. ledna 2000. Já bych se chtěl zde vyjádřit i k věcem, které tady říkali mí předřečníci, že na jedné straně to, že posuzování nebo projednávání trvalo dlouho, na druhé straně že bylo projednáváno a hlavně hledáno řešení přímo zde v Pprlamentě.
Na jedné straně nejsem příliš přívržencem toho, abychom zákony dopracovávali zde, ale na druhé straně musím říci, že při projednávání tohoto zákona došli lidé, kteří se tím zabývali, sluchu, došli konstruktivního přístupu pracovníků Ministerstva životního prostředí při řešení této problematiky. Takže jednání nebylo způsobem přetlačování, jak tomu bylo v minulosti zvykem, ale spíš hledání konstruktivního řešení, hledání opravdu takového znění, které by vyhovovalo oběma stranám. A pokud si kolega Ambrozek myslí, že v klubu ČSSD jsou rozdílné názory na tuto věc, já si myslím, že to je i v jiných klubech, protože ve své podstatě se jedná o normu technickou a samozřejmě každý na určité kategorie, hodnoty, limity má svůj názor, takže je pochopitelné, že se potom hledá to optimální řešení.
Chtěl bych poděkovat Ministerstvu životního prostředí za tento konstruktivní přístup i za to, že vyústil v komplexní pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, a máme tady něco, nad čím se převážná většina poslanců shoduje a co skutečně vylepšuje stávající zákon.
Nechci tím říci, že stávající zákon je až natolik špatný, ale v každém případě je nejvyšší čas, abychom ho v některých jednotlivých bodech vylepšili. Já osobně na základě praktických zkušeností a informací z praxe vím, že není problém se samotným zákonem, kde se hovoří o posuzování vlivů na životní prostředí, ale spíš s vyhodnocením těchto podkladů v rámci stavebního řízení. Protože mnohdy si úředník příslušného odboru pouze odškrtne, že EIA je vypracována, a tím to končí, aniž by se podíval, co je v té EIA napsáno. Myslím si, že tady bude ještě největší problém praktické realizace tohoto našeho zákona.
Chtěl bych na závěr říci jenom toto: Opravdu zásadní věcí tohoto zákona jsou přílohy. Prostudujte si to. Většina z vás to určitě udělala, aspoň podle ohlasů a na základě diskuse nad tímto zákonem. To, co je psáno v přílohách, je mnohdy určující a důležitější než to všechno, co je před tím. Dá se říci, že i v těchto přílohách došlo ke shodě. Podle mého názoru je trochu diskutabilní - a patrně se i já vyjádřím v podrobné rozpravě svým vlastním pozměňovacím návrhem - otázka aplikace posledního článku v příloze č. 1, kde se odkazuje ještě na přílohu 7 a 8.
***