Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(Jednání pokračovalo ve 14.03 hodin.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem je

Předložený návrh z pověření vlády uvede ministr životního prostředí pan Miloš Kužvart. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, po projednání ve výborech postoupil vládní návrh zákona o posuzování vlivů na životní prostředí do druhého čtení.

Hlavním důvodem přípravy tohoto zákona je nezbytná harmonizace české právní úpravy s právem Evropské unie. Jde zejména o směrnici Rady Evropských společenství, o posuzování vlivů na životní prostředí veřejných a soukromých projektů a její novelu, tedy Směrnici Rady č. 97/11 ES.

Pokud je vytýkáno, že v některých ustanoveních je vládní návrh přísnější než tyto směrnice, je to dáno snahou předkladatele, aby se přiblížil alespoň k průměru zemí Evropské unie, nikoli k úrovni zemí těch nejméně rozvinutých, které určují úroveň společných norem. Samozřejmě, touto předlohou by měly být také odstraněny praxí ověřené nedostatky současného zákona, stávajícího zákona č. 244/1992 Sb.

Vládní návrh zákona naplňuje závazky České republiky ve vztahu k Úmluvě Evropské hospodářské komise OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice, tzv. Espoo konvenci z roku 1991, a požadavky obsažené v tzv. druhém pilíři Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, čili tzv. Aarhuské konvence.

Současně platná právní úprava posuzování vlivů na životní prostředí pochází z roku 1992 a byla ve své době velmi moderní. Posuzování přeshraničních vlivů a koncepcí však upravuje jen stručně a rámcově, přičemž obě tyto oblasti se během 90. let v Evropě velmi rozvíjely. Posuzování různých strategií, plánů a programů, čili tzv. strategická EIA, je již uzákoněno v mnoha členských státech OECD i v kandidátských zemích Evropské unie. V dalších státech se provádí i bez zákonné povinnosti, např. v sousedním Německu. Vládní návrh v této oblasti využívá všech stávajících zkušeností.

Předmět posuzování v návrhu vychází ze seznamů ve všech přílohách směrnic a úmluv. Bez výhrad je převzata příloha č. 1 evropské směrnice. U přílohy č. 2, která obsahuje jen rámcové typy záměrů, směrnice předpokládá buď stanovení limitů, od nichž je posuzování povinné, anebo ve všech případech zjištění, zda bude záměr vůbec posuzován.

Rád bych v této souvislosti zmínil praktickou zkušenost z Evropské unie. Evropský soudní dvůr vyžaduje aplikaci přílohy č. 2 podle jejího věcného obsahu, chcete-li smyslu či ducha a ne jen litery. Posouzení mají podléhat nejen záměry tam výslovně uvedené, ale i jim podobné a hlavně s podobnými vlivy na životní prostředí. V návrhu jsou nejen určité limity k posuzování, ale pro mnoho kategorií také minimální limitní hodnoty, velikosti či kapacity, od nichž vůbec je třeba záměr oznámit. Oproti evropské úpravě se tedy obsah omezuje. Snaha předkladatele je totiž zbytečně nezatěžovat zejména malé a střední podniky a nebránit žádoucímu trvale udržitelnému rozvoji.

V předloženém návrhu jsou uvedena kritéria, podle nichž se po oznámení rozhoduje, zda bude záměr nebo jeho změna posuzována. Rozhoduje se v tzv. zjišťovacím řízení s velmi jednoduchou procedurou. Teprve na základě kladného závěru zjišťovacího řízení se popř. přikročí k úplnému procesu posuzování podle příslušných částí zákona. Tam jsou nově uvedeny jednoznačné lhůty pro každý krok. Mám za to, že právě tímto momentem se to, co bylo kritizováno oproti té stávající úpravě, tzn. délka celého procesu, stanoví přesně, striktně. To znamená, že budou jednoznačně stanoveny lhůty pro každý krok tohoto procesu.

V současně platné právní úpravě bylo a je právem kritizováno pozdní zapojení veřejnosti a dotčených správních úřadů. Podle vládního návrhu bude možné včas uplatnit znalosti problematiky a dotčeného území do námětů na obsah a rozsah dokumentace, což by až v dalších fázích bylo složitější a vyvolávalo by zbytečné průtahy a náklady.

Proceduru posuzování směrnice v detailu neřeší. To je přenecháno právě na úroveň jednotlivých států. Podmínkou však je dosažení cílů uvedených v dotyčné směrnici.

Až dosud jsem hovořil o původním tisku 495. V rámci jednání výborů a dalších pracovních skupin byl připraven komplexní pozměňovací návrh, který je přílohou usnesení výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Zachovává většinu principů, o nichž jsme zde hovořili. Kromě jiného tedy umožňuje ratifikaci úmluvy z Espoo. A tu bych chtěl ocenit operativní postup výboru pro evropskou integraci, který na schůzi otevřel příslušnému tisku, který má č. 516, cestu ke schválení patrně již příští týden v rámci druhého čtení Espoo konvence.

Zpět se ale vrátím k tisku 495, který je předmětem tohoto jednání. Vládní návrh zákona mířil na průměr zemí Evropské unie a na, řekněme, pět až deset let dopředu, podobně jako nové zákony v Polsku a na Slovensku. Komplexní pozměňovací návrh však akceptuje vesměs jen společné minimální požadavky práva Evropského společenství v současné době. Ve středoevropských kandidátských zemích je bohužel nejslabší, pokud srovnáme tuto diskutovanou právní úpravu a to, co je, ať již v Polsku, či na Slovensku, přijato. Je to svým způsobem škoda, protože hodnotící zpráva Evropské komise z minulého měsíce hodnotí pozitivně postup za minulý rok. A mám obavu, že Evropská komise může tento určitý posun zhodnotit zase určitou výhradou, tak, že nejsme tam, kde již dokázaly být jiné asociované země, dokonce země visegrádské čtyřky. Považuji to za škodu. Na rozdíl od vládního návrhu nenapravuje tento materiál všechny nedostatky stávající právní úpravy a v některých směrech, např. seznam posuzovaných záměrů či účast veřejnosti, opouští již dosaženou úroveň.

Zde bych chtěl konstatovat, že doporučení mimo jiné i předsedající země Evropské komise v prvním pololetí příštího roku je - pokud máte dosaženou nějakou úroveň v právu životního prostředí a tento jakýsi nadstandard neznamená ekonomickou újmu vaší zemi, rozhodně tento jakýsi nadstandard udržte.

***