(12.00 hodin)
(pokračuje Pejřil)
Jako současný starosta obce to vidím jako poměrně problematické. Dobrý menšinový zákon by měl být podle mého názoru - měl jsem napsáno před touto diskusí - konkrétnější v popisu definice rady, za tím stojím, v definici Rady pro národnosti, v jejích právech i povinnostech, v úpravě menšinového školství, ve výkonu kulturních aktivit. Jedná se totiž o zákon ochraňující u nás něco jedinečného, o zákon podporující udržení tradic. Očekáváme tedy od něj více.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se myšlenkou a tvorbou tohoto návrhu menšinového zákona vážně zabývali a dotáhli jej tam, kde je nyní. Jak ale jsem již jednou podotkl, očekával jsem od tohoto návrhu více. Pan ministr Rychetský řekl, že prostor mezi prvním a druhým čtením bude využit k pozměňovacím návrhům. Když o tom uvažuji, bude to velice problematické, protože návrh zákona, tak jak je předložen, je - jak již jsem jednou řekl, nechci se opakovat - ani ne tak špatný, ale ani ne tak dobrý. Proti čemu bych varoval, to je vydat se maďarskou cestou.
Na závěr bych chtěl říci, že navrhuji prodloužení o maximální možnou dobu - to je kolik? 30 dnů. Takže navrhuji prodloužení o 30 dnů a pustit do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Vilém Holáň, připraví se Jiří Payne.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, Česká republika byla v posledních letech kritizována ze strany různých mezinárodních organizací za deficity v legislativě na ochranu práv národnostních menšin. Určitě je tedy dobře, že tyto deficity jsou v poslední době narovnávány. Výrazným pozitivem byla např. ratifikace Rámcové úmluvy o ochraně práv národnostních menšin, ale také připravované přistoupení k Evropské chartě regionálních a menšinových jazyků.
Nyní projednáváme v prvém čtení novelu menšinového zákona, která si klade za cíl zkvalitnit právní ochranu národnostních menšin. Přestože nebo možná právě proto, že u nás národnostní menšiny existují v poměrně malém počtu, byla právní úprava v této oblasti poměrně dlouhou dobu zanedbávána. Stávajícímu zákonu je vytýkána všeobecnost a deklarativnost. Všeobecná a deklaratorní povaha menšinového zákona má za následek, že o otázkách národnostních menšin rozhoduje v mnoha případech celkem příliš volně státní aparát, což může snižovat právní jistotu všech zúčastněných.
Navrhovaná novela není prosta problematických témat a ustanovení. Jedním z nich je podoba orgánu reprezentujícího národnostní menšiny. Vláda navrhuje zachovat stávající Radu pro národnosti jako poradní orgán vlády s jedinou změnou, že v jejím čele by stál ministr. Přitom právě nízká efektivita tohoto orgánu spolu s nízkými pravomocemi je jednou z hlavních výtek proti stávající podobě zákona. Dalším problematickým bodem je navrhované vytváření výborů pro národnostní menšiny na místní a krajské úrovni, kde není dořešen způsob delegace zástupců menšin.
Třetím, spíš zásadním problémem je samotná koncepce zákona. Návrh počítá s pokračováním koncepce, která národnostní menšiny pouze obecně definuje. Je na místě aspoň uvažovat o taxativním výčtu národnostních menšin, což by bylo průhlednější a věrohodnější. V současnosti o tom, kdo menšinou je, anebo není, de facto rozhoduje předseda Rady pro národnosti. Právní rámec nastavený novelou tedy ještě není zdaleka dokonalý.
Nicméně myslím, že toho mnoho nespravíme, když zákon vrátíme k dopracování nebo přepracování. Lidé, kteří ho připravovali, asi ze sebe nemohou vydat příliš více. Proto doporučuji, aby zákon prošel do druhého čtení a aby se jím sněmovna velmi pečlivě zabývala.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan kolega Jiří Payne, připraví se Rudolf Tomíček.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Argument místopředsedy vlády pana Rychetského o tom, že máme zákon propustit do druhého čtení, aby se umožnila debata o koncepci národnostní politiky v České republice, je po mém soudu nepochopením jednacího řádu. Debata má probíhat právě teď v tomto momentu, v obecné rozpravě při prvém čtení. Pokud dospějeme k názoru, že chceme jinou koncepci, pak podle jednacího řádu sněmovna má zamítnout návrh v prvém čtení, anebo jej má vrátit předkladateli k přepracování. Pan místopředseda vlády zřejmě nepochopil jednací řád v tomto bodě.
Největším problémem tohoto zákona je problém definice obsažený v § 1. Zkusme si modelově představit jednu takovou myslitelnou národnostní menšinu, která má jednoprocentní zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Uvedu příklad rodiny Lobkowiczů. Sledujte prosím definici. Podle definice za národnostní menšinu je považována skupina občanů České republiky, kteří dlouhodobě žijí na území České republiky, což v případě rodiny Lobkowiczů je splněno, od ostatních se odlišují společným etnickým původem, ano, bezesporu dokonce geneticky mají stejné kořeny, společnou kulturou a tradicemi - nepochybuji o tom, že tradice rodiny Lobkowiczů jsou bohaté - a tvoří menšinu obyvatelstva, což je také splněno. Jedinou podmínkou je, že projeví vůli být považováni za menšinu podle tohoto zákona za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka, kultury atd.
Dovedete si představit, kolik takových menšin v České republice vznikne, kolik máme rodin, které jsou schopny napočítat tisíce svých příslušníků a domáhat se práv podle tohoto zákona? V tom je problém definice. My totiž žádnou definici menšiny neumíme udělat. Jediné omezení, které je v tomto zákoně stanoveno, je, že menšina nesmí mít nadpoloviční většinu. To znamená, kdyby nějaká menšina měla nad 50 % obyvatel, ztrácí veškerá práva, která jsou zaručena těm ostatním. To je jediná diskriminační klauzule, jediný důsledek, který tento zákon přináší.
Zkusme postoupit dále ve fiktivní ochraně práv národnostní menšiny rodiny Lobkowiczů. Oni mají právo požádat, aby jejich děti chodily od mateřské školy až po vyšší střední odborné školy do škol, kde se bude vyučovat v jazyce, který je pro jejich rodinu obvyklý. Nejsem si zcela jist, ale mám pocit, že v rodině Lobkowiczů se tradičně po staletí vyskytuje jazyk německý, jazyk francouzský, nevylučuji ještě italský a anglický. Pro tuto rodinu bude stát povinen zřídit mateřské školy čtyř- až pětijazyčné. Kromě toho speciálně pro tuto rodinu bude muset tisknout volební lístky také v pěti jazycích. Zároveň taková rodina má právo usilovat o svého zástupce v Radě pro televizní vysílání. (Pobavení v sále.) Zároveň taková rodina má právo, abychom měli nejen Lobkowiczský palác, ale má právo usilovat, aby také název Prahy byl uváděn ve všech jazycích, protože Lobkowiczové žili tradičně v Praze, byl uváděn na všech cedulích, na všech označeních ve všech jazycích, které rodina Lobkowiczů tradičně užívala. Mám pocit, že jsem zapomněl ještě na polštinu, takže těch jazyků bude asi šest. Kromě toho všechny veřejné budovy budou muset být označeny šestijazyčně, to znamená i Poslanecká sněmovna bude muset mít vedle bronzové cedule, kterou tam máme, ještě druhou ceduli, na které bude napsáno Poslanecká sněmovna v šesti dalších jazycích.
Když si domyslíme zákon do všech důsledků, dostaneme se do druhé kategorie. Jak bude stát garantovat práva slibovaná tímto zákonem lidem, když je zakázáno pro státní úřady evidovat, kdo k jaké menšině patří? To je prosím uvedeno v § 4 odst. 3. Stát má zakázáno evidovat, kdo se hlásí ke které menšině, ale když někdo přijde a řekne: já patřím k menšině té a té a my hovoříme lucembursky, stát je povinen při policejním výslechu obstarat lucemburského tlumočníka.
***